¹Jestliže bys uzřel vola aneb dobytče bratra svého, an bloudí, nepomineš jich, ale přivedeš je až k bratru svému.

¹Kadar vidiš vola ali ovco svojega brata, da blodi, ne hodi vnemarno mimo, ampak ju pelji nazaj bratu svojemu.

²Byť pak nebyl blízký bratr tvůj a neznal bys ho, uvedeš je však do domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po něm neptal bratr tvůj, a navrátíš mu je.

²Ako pa ni tvoj brat blizu tebe ali ga ne poznaš, vzemi ju v hišo svojo, da bodeta pri tebi, dokler ju ne poišče tvoj brat, in potem mu ju izroči.

³Tolikéž učiníš s oslem jeho, s oděvem jeho, také i se všelikou věcí ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl, nepomineš jí.

³Enako stori z njegovim oslom, z njegovim oblačilom in z vsaktero izgubljeno rečjo, ki jo izgubi tvoj brat in jo ti najdeš: ne smeš iti vnemarno mimo nje.

⁴Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod břemenem ležící na cestě, nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš.

⁴Kadar vidiš, da je tvojega brata osel ali vol padel na poti, ne idi mimo vnemarno, temuč pomozi mu ju vzdigniti.

⁵Žena nebude nositi oděvu mužského, aniž se obláčeti bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli činí to.

⁵Ženska naj ne nosi moške oprave in moški naj ne obleče ženskega oblačila, zakaj gnusoba je GOSPODU, tvojemu Bogu, kdorkoli dela kaj takega.

⁶Když bys našel hnízdo ptačí před sebou na cestě, na jakémkoli stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka seděla by na mladých aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými,

⁶Ko na poti najdeš ptičje gnezdo, na drevesu ali na tleh, z mladiči ali z jajci, ko na njih sedi mati, ne smeš vzeti matere z mladiči,

⁷Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobě, aby tobě dobře bylo, a abys prodlil dnů svých.

⁷temuč pusti, da zleti mati, in vzemi si le mladiče, da se ti bo dobro godilo in da podaljšaš svoje dni.

⁸Když bys stavěl dům nový, udělej zabradla vůkol střechy své, abys neuvedl viny krve na dům svůj, když by kdo upadl s něho.

⁸Ko zidaš novo hišo, napravi obzidek okoli strehe svoje, da ne spraviš krvi na hišo, ko bi kdo padel ž nje.

⁹Neposeješ vinice své směsicí rozličného semene, aby nebyl poškvrněn užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice.

⁹Ne obsevaj vinograda svojega še z drugim semenom, da ne bo posvečena dvojna obilost: seme, ki si ga posejal, in obrodek vinograda.

¹⁰Nebudeš orati volem a oslem spolu.

¹⁰Ne orji z volom in oslom skupaj.

¹¹Neoblečeš roucha z rozdílných věcí, z vlny a lnu setkaného.

¹¹Ne oblači tkanine, stkane iz volnene in lanene preje.

¹²Prýmy zděláš sobě na čtyřech rozích oděvu svého, jímž se odíváš.

¹²Naredi si šopke na štirih voglih plašča, s katerim se odevaš.

¹³Když by pojal někdo ženu, a všel by k ní, a potom měl by ji v nenávisti,

¹³Če si kdo vzame ženo in gre k njej in ji potem postane sovražen,

¹⁴A dal by příčinu k řečem o ní, v zlou pověst ji obláčeje a mluvě: Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou:

¹⁴jo dolži nespodobnih reči in jo pripravi v hud glas, govoreč: To ženo sem vzel in, ko sem se ji približal, nisem našel znamenja devištva pri njej:

¹⁵Tedy otec děvečky a matka její vezmouce přinesou znamení panenství děvečky k starším města svého k bráně.

¹⁵tedaj naj vzameta oče in mati mlade žene znamenje devištva svoje hčere in je prineseta k mestnim starejšinam, ki so pri vratih.

¹⁶A dí otec děvečky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku, kterýž ji v nenávisti má.

¹⁶In ogovori naj oče mlade žene starejšine: Dal sem hčer svojo temu možu za ženo, zdaj jo pa sovraži,

¹⁷A hle, sám příčinu dal řečem o ní, mluvě: Nenalezl jsem při dceři tvé panenství, a teď hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou roucho to před staršími města.

¹⁷in glejte, očital ji je nesramne reči, govoreč: Nisem našel znamenja devištva pri tvoji hčeri, in vendar tu je znamenje devištva najine hčere. In razgrneta naj oblačilo pred mestnimi starejšinami.

¹⁸Tedy starší města toho jmou muže a trestati ho budou,

¹⁸In mestni starejšine naj vzamejo tistega moža in ga kaznujejo,

¹⁹A uloží jemu pokutu sto lotů stříbra, kteréž dají otci děvečky, proto že vynesl zlou pověst proti panně Izraelské. I bude ji míti za manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své.

¹⁹in mu nalože sto srebrnikov globe in jih dado očetu mlade žene, zato ker je pripravil v hud glas devico v Izraelu. In ona mu ostani žena, ne sme je pustiti vse svoje dni.

²⁰Jináč byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství při děvečce:

²⁰Toda ako je resnica, da se ni našlo znamenje devištva pri mladi ženi,

²¹Tedy vyvedou děvečku ke dveřím otce jejího, a uházejí ji lidé města toho kamením, a umře; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli, smilnivši v domě otce svého. Tak odejmeš zlé z prostředku sebe.

²¹naj jo odpeljejo k durim njenega očeta hiše, in možje tega mesta naj jo posujejo s kamenjem, da umrje, ker je storila nesramnost v Izraelu, nečistujoč v hiši očeta svojega. In tako odpraviš hudo izmed sebe. –

²²Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele.

²²Ako se zasači kdo, da leži z omoženo ženo, naj umrjeta obadva, mož, ki je ležal z ženo, in žena. Tako odpraviš hudo iz Izraela.

²³Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži, a nalezna ji někdo v městě, obýval by s ní:

²³Če je mladenka, devica, zaročena možu in jo kdo zalotí v mestu in leži pri njej,

²⁴Vyvedete oba dva k bráně města toho, a uházíte je kamením, a umrou, děvečka, proto že nekřičela, jsuci v městě, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostředku svého.

²⁴tedaj ju izpeljite oba k vratom tistega mesta in ju posujte s kamenjem, da umrjeta, dekle, ker ni kričalo v mestu, in moža, ker je ponižal svojega bližnjega ženo. Tako odpravi hudo izmed sebe.

²⁵Pakli na poli nalezl by muž děvečku zasnoubenou, a násilí jí učině, obýval by s ní: smrtí umře muž ten sám,

²⁵Ako pa mož zaloti zaročeno mladenko na polju in jo posili in leži pri njej, naj umrje samo mož, ki je ž njo ležal.

²⁶Děvečce pak nic neučiníš. Nedopustila se hříchu hodného smrti; nebo jakož povstává někdo proti bližnímu svému a morduje život jeho, tak i při této věci.

²⁶A dekletu ne stóri ničesar: ni zakrivila greha smrti vrednega; kajti enako je, kakor če se kdo vzdigne zoper bližnjega svojega ter ga ubije:

²⁷Na poli zajisté nalezl ji; křičela děvečka zasnoubená, a žádný tu nebyl, kdo by ji vysvobodil.

²⁷na polju jo je namreč zalotil, zaročena mladenka je vpila, a ni bilo nikogar, ki bi ji bil pomagal.

²⁸Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi:

²⁸Ako zaloti kdo mladenko, devico, ki ni zaročena, ter jo zgrabi in leži pri njej in bosta zasačena:

²⁹Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci děvečky padesáte stříbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své.

²⁹tedaj naj da mož, ki je ležal pri njej, očetu mladenke petdeset srebrnikov, in ona mu bodi žena, ker jo je ponižal; ne sme je pustiti vse svoje dni.Nihče naj ne vzame svojega očeta žene in ne odgrne svojega očeta odeje.

³⁰Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého.

³⁰Nihče naj ne vzame svojega očeta žene in ne odgrne svojega očeta odeje.