1I svolal Mojžíš všecken lid Izraelský, a řekl jim: Slyš, Izraeli, ustanovení a soudy, kteréž já dnes mluvím v uši vaše; naučte se jim, a v skutku jich ostříhejte.
1In Mojzes skliče vse Izraelce in jim reče: Poslušaj, o Izrael, zapovedi in sodbe, ki jih vam danes govorim na ušesa, učite se jih in pazite nanje, da jih izpolnjujete.
2Hospodin Bůh náš učinil s námi smlouvu na Orébě.
2GOSPOD, Bog naš, je sklenil z nami zavezo na Horebu.
3Ne s otci našimi učinil Hospodin tu smlouvu, ale s námi, kteříž zde jsme nyní my všickni živí.
3Ne z očeti našimi je sklenil tole zavezo, ampak prav z nami, ki tu smo danes vsi in živimo.
4Tváří v tvář mluvil Hospodin s vámi na té hoře z prostředku ohně,
4Od obličja do obličja je govoril GOSPOD z vami na gori iz sredi ognja
5(Já jsem pak stál mezi Hospodinem a mezi vámi toho času, abych oznámil vám řeč Hospodinovu; nebo jste se báli ohně, a nevstoupili jste na horu), řka:
5(jaz sem stal med GOSPODOM in vami, da bi vam znanil besedo GOSPODOVO, kajti bali ste se zaradi ognja in niste stopili na goro), veleč:
6Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské z domu služby.
6Jaz sem GOSPOD, Bog tvoj, ki sem te peljal iz dežele Egiptovske, iz hiše sužnosti.
7Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
7Ne imej drugih bogov zraven mene.
8Neučiníš sobě rytiny , ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž jsou u vodách pod zemí.
8Ne delaj si rezanih podob, ne nikakršnih podob tega, kar je zgoraj na nebu, kar je spodaj na zemlji in kar je v vodah pod zemljo:
9Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,
9ne moli jih in ne časti jih, zakaj jaz sem GOSPOD, Bog tvoj, Bog mogočni, goreči, ki obiskujem krivico očetov na sinovih do tretjega in četrtega pokolenja tistih, ki me sovražijo,
10A činící milosrdenství nad tisíci těch, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.
10in izkazujem milost tisočim onih, ki me ljubijo in izpolnjujejo zapovedi moje.
11Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo, neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.
11Ne imenuj po nemarnem imena GOSPODA, svojega Boga, zakaj GOSPOD ne pusti brez kazni njega, ki imenuje njegovo ime po nemarnem.
12Ostříhej dne sobotního, abys jej světil, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj.
12Spoštuj sobotni dan, da ga posvečuješ, kakor ti je zapovedal GOSPOD, Bog tvoj.
13Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;
13Šest dni delaj in opravljaj vsa opravila svoja,
14Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, i služebník tvůj i děvka tvá, vůl i osel tvůj i všeliké hovado tvé, i příchozí tvůj, kterýž jest v branách tvých, aby odpočinul služebník tvůj a děvka tvá jako i ty.
14ali sedmi dan je čas počitka GOSPODU, Bogu tvojemu: v njem ne opravljaj nobenega dela, ne ti, ne sin tvoj, ne hči tvoja, ne hlapec tvoj, ne dekla tvoja, ne vol, ne osel tvoj, ne nobeno živinče tvoje, niti tujec, ki je v vratih tvojih, da se odpočije hlapec tvoj in dekla tvoja kakor ti.
15A pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské, a vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj odtud v ruce silné, a v rameni vztaženém. Protož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, abys světil den sváteční.
15In spominjaj se, da si bil suženj v Egiptovski deželi in da te je GOSPOD, Bog tvoj, izpeljal odondod z mogočno roko in z iztegnjeno ramo: zato ti je GOSPOD, Bog tvoj, zapovedal praznovati dan sobotni.
16Cti otce svého i matku svou, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, aby se prodleli dnové tvoji, a aby tobě dobře bylo na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.
16Spoštuj očeta svojega in mater svojo, kakor ti je zapovedal GOSPOD, Bog tvoj, da se podaljšajo tvoji dnevi ter da se ti bo dobro godilo na zemlji, ki ti jo daje GOSPOD, Bog tvoj.
18Nesesmilníš.
18Ne prešeštvuj.
20Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.
20Ne govori krivega pričevanja zoper bližnjega svojega.
21Nepožádáš manželky bližního svého, aniž požádáš domu bližního svého, pole jeho, neb služebníka jeho, aneb děvky jeho, vola jeho neb osla jeho, aneb čehokoli z těch věcí, kteréž jsou bližního tvého.
21Ne poželi žene bližnjega svojega, tudi ne hrepeni po svojega bližnjega hiši, ne po njegovi njivi, ne po hlapcu in dekli njegovi, ne po volu ali oslu njegovem, ne po ničemer, kar je bližnjega tvojega.
22Ta slova mluvil Hospodin ke všemu shromáždění vašemu na hoře z prostředku ohně, oblaku a mrákoty, hlasem velikým, a nepřidal nic více, a napsal je na dvou dskách kamenných, kteréž mně dal.
22Te besede je govoril GOSPOD vsemu zboru vašemu na gori iz sredi ognja in oblaka in teme z velikim glasom, in ni ničesar pridel; in napisal jih je na dve kameneni plošči in ju je izročil meni.
23Vy pak když jste uslyšeli hlas z prostředku tmy, (nebo hora ohněm hořela), přistoupili jste ke mně všickni vůdcové pokolení vašich a starší vaši,
23Ali ko ste slišali glas iz sredi teme in je gora gorela z ognjem, ste pristopili k meni, vsi načelniki vaših rodov in vaši starejšine,
24A řekli jste: Ej, ukázal nám Hospodin Bůh náš slávu svou a velikost svou, a slyšeli jsme hlas jeho z prostředku ohně; dnešního dne viděli jsme, že Bůh mluvil s člověkem, a on živ zůstal.
24in ste dejali: Glej, GOSPOD, Bog naš, nam je pokazal svojo slavo in velikost svojo, in njegov glas smo slišali iz sredi ognja; danes smo videli, da Bog govori s človekom, in ta ostane živ.
25Protož nyní proč máme zemříti? Nebo sežral by nás oheň veliký tento; jestli více slyšeti budeme hlas Hospodina Boha našeho, zemřeme.
25Sedaj pa, zakaj naj bi umrli? kajti ta veliki ogenj nas požre; ako bomo še dalje poslušali glas GOSPODA, našega Boga, umrjemo.
26Nebo co jest všeliké tělo, aby slyše hlas Boha živého mluvícího z prostředku ohně, jako my, mělo živo býti?
26Kajti kdo je izmed vsega mesa, ki bi bil slišal glas živega Boga, govorečega iz ognja, kakor smo ga mi, in bi ostal živ?
27Přistup ty a slyš všecky věci, kteréž mluviti bude Hospodin Bůh náš; potom ty mluviti budeš nám, což by koli řekl tobě Hospodin Bůh náš, a my slyšeti i činiti budeme.
27Pristopi ti tja in poslušaj vse, kar pravi GOSPOD, Bog naš, in povej nam vse, kar ti bo govoril GOSPOD, Bog naš; slišati hočemo in storiti to.
28Uslyšev pak Hospodin hlas řečí vašich, když jste mluvili ke mně, řekl mi Hospodin: Slyšel jsem hlas řeči lidu tohoto, kterouž mluvili tobě. Cožkoli mluvili, dobřeť jsou mluvili.
28In GOSPOD je slišal glas vaših besed, ko ste govorili k meni, in GOSPOD mi reče: Slišal sem glas tega ljudstva besed, ki so jih govorili k tebi; dobro je vse, kar so govorili.
29Ó kdyby bylo jejich srdce takové, aby se báli mne a ostříhali přikázaní mých po všeliký čas, aby jim dobře bylo i synům jejich na věky!
29O da bi imeli tako srce, da bi se me bali in hranili vse moje zapovedi vse dni, da bi se dobro godilo njim in njih otrokom vekomaj!
30Jdi, rci jim: Navraťte se k stanům vašim.
30Pojdi, veli jim: Vrnite se v svoje šatore.
31Ty pak stůj tuto při mně, a oznámím tobě všecka přikázaní, ustanovení i soudy, kterýmž je učiti budeš, aby je činili v zemi, kterouž já dávám jim, aby jí dědičně vládli.
31Sam pa ostani tu pri meni, in ti povem vso zapoved in postave in sodbe, katere jih uči, da se ravnajo po njih v deželi, ki jim jo dajem, da jo obvladajo. –
32Hleďtež tedy, abyste činili, jakž přikázal vám Hospodin Bůh váš; neuchylujte se na pravo ani na levo.
32Pazite torej, da ravnate, kakor vam je zapovedal GOSPOD, Bog vaš; ne odstopite ne na desno, ne na levo;temuč hodite po vsem potu, ki vam ga je zapovedal GOSPOD, Bog vaš, da bi živeli in bi vam dobro bilo in da bi podaljšali svoje dni v deželi, ki jo posedete.
33Po vší té cestě, kterouž vám přikázal Hospodin Bůh váš, choditi budete, abyste živi byli, a dobře bylo vám, a abyste prodlili dnů na zemi, kterouž dědičně obdržíte.
33temuč hodite po vsem potu, ki vam ga je zapovedal GOSPOD, Bog vaš, da bi živeli in bi vam dobro bilo in da bi podaljšali svoje dni v deželi, ki jo posedete.