¹Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.

¹Dobro ime je boljše nego dišeče mazilo in dan smrti boljši nego dan rojstva.

²Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.

²Bolje je iti v hišo žalosti nego v hišo pojedine, ker v oni se vidi konec vseh ljudi, in živeči si to vtisne v srce.

³Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.

³Boljša je žalost nego smeh, kajti po otožnem obličju se poboljšava srce.

⁴Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.

⁴Srce modrih je v hiši žalosti, bedakov srce pa v hiši veselja.

⁵Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.

⁵Bolje je poslušati karanje modrega nego petje bedakov.

⁶Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.

⁶Kajti smeh bedakov je kakor prasketanje trnja, gorečega pod loncem. Tudi to je ničemurnost.

⁷Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.

⁷Res, nasilstvo omami modrega in podkupilo uniči razum.

⁸Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.

⁸Boljši je konec reči nego njen začetek; boljši je potrpežljivi nego ošabni.

⁹Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.

⁹Ne bodi prenaglega duha za jezo, kajti jeza počiva v nedrjih bedakov.

¹⁰Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.

¹⁰Ne govóri: Kako da so bili prejšnji dnevi boljši nego sedanji? Kajti tega ne vprašuješ v modrosti.

¹¹Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;

¹¹Modrost je enako dobra kakor dediščina in še boljša njim, ki gledajo solnce.

¹²Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.

¹²Kajti modrost je obrana in denar je obrana, toda prednost znanja je ta, da modrost ohrani v življenju njega, kdor jo ima.

¹³Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?

¹³Glej delo Božje! Kajti kdo more zravnati, kar je on skrivil?

¹⁴V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.

¹⁴Ob dnevi blagostanja bodi vesel, a ob dnevi nesreče pomisli: Tudi ta dan je Bog naredil z onim vred, da človek ne iznajde, kar bode za njim.

¹⁵Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.

¹⁵Marsikaj sem videl v dnevih ničemurnosti svoje: je pravičnik, ki gine v pravičnosti svoji, in je brezbožnik, ki podaljša življenje svoje v hudobnosti svoji.

¹⁶Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?

¹⁶Ne bodi prepravičen in ne kaži se modrega čez mero: zakaj bi se pogubljal?

¹⁷Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?

¹⁷Ne bodi preveč brezbožen in ne bodi bedast: zakaj bi umrl, preden pride tvoj čas?

¹⁸Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.

¹⁸Dobro je, da se oprimeš tega, pa tudi onega ne izpustiš iz roke, zakaj kdor se boji Boga, uide vsem tem skrajnostim.

¹⁹Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.

¹⁹Modrost jači modrega bolj nego deset mogotcev, ki so v mestu.

²⁰Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.

²⁰Res, na zemlji ni pravičnega človeka, ki dela dobro in ne greši.

²¹Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.

²¹Naj ti tudi ne sega do srca vse, kar se govori, da ne boš moral slišati, kako te hlapec tvoj preklinja;

²²Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.

²²kajti mnogoterikrat, tvoje srce ve, si tudi ti druge klel.

²³Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.

²³Vse to sem preizkušal v modrosti. Dejal sem: Hočem biti moder, a daleč je ostala od mene modrost.

²⁴Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?

²⁴Daleč je, kar je, in pregloboko: kdo more to doseči?

²⁵Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.

²⁵Obrnil sem se in srce mi je bilo namenjeno, spoznavati in zasledovati in iskati modrost in pravi razsodek, da bi spoznal, kako je brezbožnost neumna in nespamet besna.

²⁶I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.

²⁶In našel sem, kar je grenkejše nego smrt: ženo, čije srce se mreže in zadrge in roke njene spone. Kdor je ugoden Bogu, ji ubeži, grešnika pa ulovi.

²⁷Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,

²⁷Poglej, to sem našel, pravi Propovednik, ko sem zlagal drugo z drugim, da bi dobil pravi razsodek:

²⁸Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.

²⁸Česar duša moja še vedno išče, pa nisem našel, je to: enega moža iz tisoč sem našel, ali žene med temi vsemi nisem našel nobene.Poglej, samo to sem našel, da je Bog ustvaril človeka poštenega, oni pa iščejo veliko spletk!

²⁹Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. [ (Ecclesiastes 7:30) Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? ]

²⁹Poglej, samo to sem našel, da je Bog ustvaril človeka poštenega, oni pa iščejo veliko spletk!