¹Téhož dne dal král Asverus Ester královně dům Amana nepřítele Židovského, a Mardocheus přišel před krále, (nebo oznámila Ester, co by jí on byl).

¹Tisti dan je podaril kralj Ahasver kraljici Esteri hišo Hamana, nasprotnika Judov. In Mardohej je prišel pred kralja, zakaj Estera je povedala, kaj je on bil njej.

²Kdežto král sňav prsten svůj, kterýž vzal od Amana, dal jej Mardocheovi. Ester pak ustanovila Mardochea nad domem Amanovým.

²In kralj je snel svoj prstan, ki ga je bil vzel Hamanu, in ga je dal Mardoheju. Estera pa je postavila Mardoheja nad hišo Hamanovo.

³Potom ještě Ester mluvila před králem, padši k nohám jeho, a s pláčem pokorně ho prosila, aby zrušil nešlechetnost Amana Agagského a jeho úklady, kteréž smyslil proti Židům.

³In Estera je zopet govorila pred kraljem ter je padla kralju pred noge in ga plakaje prosila, naj uniči zlobnost Hamana Agagejca in njegov naklep, ki ga je nasnoval zoper Jude.

⁴(Tedy vztáhl král k Esteře berlu zlatou, a Ester vstavši, postavila se před králem.)

⁴Tedaj seže kralj proti Esteri z žezlom zlatim. In Estera vstane in stopi pred kralja

⁵A řekla: Jestliže se králi za dobré vidí, a nalezla-li jsem milost před tváří jeho, a jestliže se ta věc králi slušná býti vidí, a já jsem-li příjemná před očima jeho: nechť jest psáno, aby byli zrušeni listové ti, a tak úkladové Amana syna Hammedatova Agagského, kteréž rozepsal, aby vyhladili Židy, což jest jich ve všech krajinách královských.

⁵in reče: Ako je kralju všeč in ako sem našla milost v očeh njegovih in se stvar vidi kralju prikladna in ako sem mu mila, naj se napiše, da se prekličejo listi z naklepom Hamana, sinu Hamedata, Agagejca, ki jih je napisal, da bi pogubil Jude po vseh pokrajinah kraljevih.

⁶Nebo jak bych se mohla dívati na to zlé, kteréž by potkalo lid můj? A jak bych mohla hleděti na zhoubu rodiny své?

⁶Ker kako bi mogla gledati nesrečo, ki zadene ljudstvo moje? in kako bi mogla videti pogubo rodovine svoje?

⁷I řekl král Asverus Ester královně a Mardocheovi Židu: Ej, dům Amanův dal jsem Esteře, jeho pak oběsili na šibenici, proto že vztáhnouti chtěl ruku svou na Židy.

⁷Nato reče kralj Ahasver kraljici Esteri in Mardoheju Judu: Glej, dal sem Esteri hišo Hamanovo in njega so obesili na vislice, ker je položil roko svojo na Jude.

⁸Vy tedy pište Židům, jakž se vám za dobré zdá, jménem královským, a zapečeťte prstenem královským. (Nebo což se píše jménem krále, a zapečetí prstenem královským, nemůže zpátkem jíti.)

⁸Pišita torej vidva za Jude, kakor se vama zdi prav, v kraljevem imenu in zapečatita s kraljevim prstanom; zakaj pisma, ki je pisano v kraljevem imenu in zapečateno s kraljevim prstanom, nihče ne more preklicati.

⁹Takž svolali písaře královské v ten čas měsíce třetího, jenž jest měsíc Siban, dvadcátého třetího dne téhož měsíce, a psáno jest všecko tak, jakž přikázal Mardocheus, k Židům a knížatům, i vývodám a hejtmanům krajin, kteréž jsou od Indie až do země Mouřenínské, sto dvadceti sedm krajin, do každé krajiny písmem jejím, každému národu jazykem jeho, též i Židům písmem jejich a jazykem jejich.

⁹Tedaj so bili poklicani kraljevi pisarji tisti čas, v tretjem mesecu, ki je mesec Sivan, na triindvajseti dan; in bilo je pisano, prav kakor je velel Mardohej, Judom in namestnikom kraljevim in deželskim oblastnikom in knezom v pokrajinah, ki se raztezajo od Indije do Etiopije, stoinsedemindvajset pokrajin, vsaki pokrajini v njeni pisavi in vsakemu ljudstvu v njegovem jeziku, tudi Judom v njih pisavi in v njih jeziku.

¹⁰A když napsal jménem krále Asvera a zapečetil prstenem královským, rozeslal listy po poslích, kteříž jezdívali na koních rychlých a mezcích mladých:

¹⁰In pisal je v imenu kralja Ahasvera in zapečatil s kraljevim prstanom in razposlal liste po brzih slih, jezdečih na gosposkih konjih, zrejenih v kraljevi kobilarni:

¹¹Že jest povolil král Židům, kteřížby v kterémkoli městě byli, aby shromáždíce se, zastávali života svého, a aby hubili, mordovali a plénili všecka vojska národu i krajiny, útok činících na ně, na děti jejich i ženy jejich, a kořisti jejich aby rozbitovali.

¹¹da je kralj dovolil Judom po vseh mestih, da se zbero in branijo življenje svoje, da pokončajo in pomore in pogube vso vojno moč ljudstva in pokrajin, ki bi napadla nje, njih otročiče in žene, in da zaplenijo njih imetje

¹²Jednoho a téhož dne ve všech krajinách krále Asvera, totiž třináctého, měsíce dvanáctého, jenž jest měsíc Adar.

¹²enega dne po vseh pokrajinah kralja Ahasvera, namreč trinajstega dne dvanajstega meseca, ki je mesec Adar.

¹³Summa toho psání: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině, a oznámeno všechněm národům, aby Židé byli hotovi ke dni tomu ku pomstě nad nepřátely svými.

¹³In da bi se povelje izdalo v vsaki posamezni pokrajini, se je objavila vsebina lista vsem ljudstvom, da naj bodo Judje pripravljeni na tisti dan, da se maščujejo nad sovražniki svojimi.

¹⁴Tedy poslové, kteříž jezdívali na koních prudkých a na mezcích, vyjeli snažným a rychlým během s poručením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, městě královském.

¹⁴Brzi sli, ki so jezdili na kraljevih konjih, so odšli, podvizaje se po kraljevi zapovedi. In ukaz se je izdal na gradu Susanu.

¹⁵Mardocheus pak vycházel od oblíčeje královského v rouše královském z postavce modrého a bílého, v koruně zlaté veliké a v plášti kmentovém a šarlatovém, a město Susan plésalo a veselilo se.

¹⁵In Mardohej je šel izpred obličja kraljevega v kraljevskem oblačilu iz modrega škrlata in belega bombaža in z velikim vencem zlatim in s plaščem iz tenčice in škrlata; in mesto Susan je ukalo in se veselilo.

¹⁶Nebo Židům vzešlo světlo a radost, i veselé a sláva.

¹⁶Judom je nastala luč in veselje, radost in čast.In v vsaki pokrajini in po vseh mestih, kamorkoli je dospelo kraljevo povelje in njegova postava, so imeli Judje veselje in radost, gostijo in praznik. In mnogi izmed ljudstev dežele so postali Judje, kajti strah pred Judi jih je prevzel.

¹⁷Ano i v každé krajině i v každém městě, na kteréžkoli místo poručení královské a výpověd jeho došla, veselé a radost měli Židé, hody a dobrou vůli, a mnozí z národů jiných přistupovali k Židům; nebo připadl na ně strach Židovský.

¹⁷In v vsaki pokrajini in po vseh mestih, kamorkoli je dospelo kraljevo povelje in njegova postava, so imeli Judje veselje in radost, gostijo in praznik. In mnogi izmed ljudstev dežele so postali Judje, kajti strah pred Judi jih je prevzel.