¹Odšed pak muž jeden z domu Léví, vzal dceru z pokolení Léví.

¹Odide pa mož iz hiše Levijeve in si vzame hčer Levijevo.

²I počala žena ta, a porodila syna; a viduci, že jest krásný, kryla ho za tři měsíce.

²In žena spočne ter rodi sina, in ko vidi, da je lep, ga skriva tri mesece.

³A když ho nemohla déle tajiti, vzala mu ošitku z sítí, a omazala ji klím a smolou; a vložila do ní to dítě, a vyložila do rákosí u břehu řeky.

³In ko ga ni mogla dalje skrivati, vzame zanj pletenico iz papirovega trstja in jo zamaže z ilovico in s smolo, potem položi dečka vanjo in jo dene v ločje na Nilovem bregu.

⁴A postavila sestru jeho zdaleka, aby zvěděla, co se s ním díti bude.

⁴Njegova sestra pa se postavi oddaleč, da bi videla, kaj se bo ž njim zgodilo.

⁵A v tom sešla dcera Faraonova, aby se myla v řece; a děvečky její procházely se po břehu řeky. A uzřevši ošitku mezi rákosím, poslala děvečku svou, a vzala ji.

⁵In pride doli hči Faraonova kopat se v reki; in njene dekle se izprehajajo poleg reke. In zagleda pletenico sredi ločja in pošlje svojo deklo, da jo prinese.

⁶A když otevřela, uzřela dítě; a aj, plakalo pacholátko. A slitovavši se nad ním, řekla: Z dětí Hebrejských jest toto.

⁶Ko jo pa odpre, vidi dete, in glej, deček joče. In stori se ji milo in reče: Izmed otrok Hebrejcev je ta.

⁷I řekla sestra jeho k dceři Faraonově: Mám-li jíti a zavolati tobě chůvy z žen Hebrejských, kteráž by odchovala tobě dítě?

⁷In sestra njegova reče hčeri Faraonovi: Ali naj grem in ti pokličem ženo dojnico izmed Hebrejk, da ti odgoji to dete?

⁸Odpověděla dcera Faraonova: Jdi. Tedy šla děvečka a zavolala matky toho dítěte.

⁸In hči Faraonova ji veli: Pojdi! In deklica gre in pokliče otrokovo mater.

⁹I řekla jí dcera Faraonova: Vezmi toto dítě, a odchovej mi je; a jáť dám mzdu tvou. I vzala žena dítě, a chovala je.

⁹In hči Faraonova ji veli: Vzemi tega otročička in odgoji mi ga, in dam ti plačilo tvoje. In žena vzame otroka, in ga je vzgajala.

¹⁰A když odrostlo pachole, dovedla je k dceři Faraonově, kteráž jej měla za syna; a nazvala jméno jeho Mojžíš, řkuci: Nebo jsem ho z vody vytáhla.

¹⁰In ko je deček odrastel, ga je privedla k hčeri Faraonovi. In bil ji je za sina in imenovala je ime njegovo Mojzes, rekoč: Ker sem ga potegnila iz vode.

¹¹I stalo se ve dnech těch, když vyrostl Mojžíš, že vyšel k bratřím svým, a hleděl na trápení jejich. Uzřel také muže Egyptského, an tepe muže Hebrejského, jednoho z bratří jeho. A sem i tam se ohlédna, vida, že žádného tu není, zabil Egyptského, a zahrabal jej v písku.

¹¹In zgodi se v tistih dnevih, da pride Mojzes, ko je bil že velik, k bratom svojim in gleda njih težaško delo; in vidi moža Egipčana, da tepe moža Hebrejca, izmed bratov njegovih.

¹²Vyšed potom druhého dne, a aj, dva muži Hebrejští vadili se. I řekl tomu, kterýž křivdu činil: Proč tepeš bližního svého?

¹²In ozre se sem in tja, in ko vidi, da ni nikogar blizu, ubije Egipčana in ga zagrebe v pesek.

¹³Kterýžto odpověděl: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcí nad námi? Zdali zabiti mne myslíš, jako jsi zabil Egyptského? Protož ulekl se Mojžíš a řekl: Jistě známá jest ta věc.

¹³In izide zopet drugi dan, in glej, dva moža, Hebrejca, se prepirata. In reče tistemu, ki je delal krivico: Zakaj tepeš bližnjega svojega?

¹⁴A uslyšav Farao tu věc, hledal zabiti Mojžíše. Ale Mojžíš utekl od tváři Faraonovy, a bydlil v zemi Madianské; i usadil se podlé studnice.

¹⁴Ta pa reče: Kdo te je postavil za kneza in sodnika nam? Misliš li me umoriti, kakor si umoril Egipčana? Tedaj se Mojzes prestraši in reče: Gotovo se je zvedela ta stvar!

¹⁵Kníže pak Madianské mělo sedm dcer. Kteréžto přišedše, vážily vodu, a nalívaly do koryt, aby napájely dobytek otce svého.

¹⁵In Faraon, ko je začul o tem dogodku, je nameraval Mojzesa umoriti. A Mojzes pobegne izpred obličja Faraonovega, in je prebival v deželi Madianski; in usede se pri nekem studencu.

¹⁶I přišli pastýři, a odehnali je. Tedy Mojžíš vstav, pomohl jim a napojil dobytek jejich.

¹⁶Duhovnik madianski pa je imel sedmero hčera, ki so prišle zajemat vodo; in napolnile so korita, da bi napojile čredo očeta svojega.

¹⁷A když se navrátily k Raguelovi, otci svému, řekl on: Jakž jste to dnes tak brzo přišly?

¹⁷A pridejo pastirji in jih odženo. Mojzes pa vstane in jim pomaga in napoji njih čredo.

¹⁸Odpověděly: Muž Egyptský vysvobodil nás z ruky pastýřů; ano také ochotně navážil nám vody, a napojil dobytek.

¹⁸In ko pridejo k Reguelu, očetu svojemu, jim reče: Zakaj ste se danes vrnile tako hitro?

¹⁹I řekl dcerám svým: Kdež pak jest? Pročež jste pustily muže toho? Povolejte ho, ať pojí chleba.

¹⁹In odgovore: Mož Egipčan nas je rešil iz rok pastirjev in tudi nam zajel vode in napojil je čredo.

²⁰A svolil Mojžíš k tomu, aby bydlil s mužem tím. Kterýžto dal Zeforu, dceru svou, Mojžíšovi.

²⁰On pa reče hčeram svojim: In kje je on? zakaj ste popustile tistega moža? Pokličite ga, da jé z nami kruh!

²¹I porodila syna, a nazval jméno jeho Gerson; nebo řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí.

²¹In Mojzes privoli, da ostane pri tem možu; ta pa da Mojzesu Ziforo, hčer svojo.

²²Stalo se pak po mnohých časích, že umřel král Egyptský; a synové Izraelští úpěli pro roboty, a křičeli. I vstoupil k Bohu křik jejich pro roboty.

²²In ko porodi sina, imenuje on ime njegovo Gersom, kajti reče: Priseljenec sem v tuji zemlji.

²³A uslyšel Bůh naříkání jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem.

²³In zgodi se v mnogih tistih dnevih, da umrje egiptovski kralj. In sinovi Izraelovi so zdihovali zaradi tlake in vpili so, in njih vpitje od tlačanstva je prišlo k Bogu.

²⁴I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh.

²⁴In uslišal je Bog njih stokanje, in spomnil se je Bog svoje zaveze z Abrahamom, z Izakom in z Jakobom.In Bog je pogledal na sinove Izraelove, in spoznal jih je Bog.

²⁵In Bog je pogledal na sinove Izraelove, in spoznal jih je Bog.