¹Jestliže by kdo ukradl vola aneb dobytče, a zabil by je neb prodal: pět volů navrátí za toho vola, a čtvero dobytčat za to dobytče.

¹Če kdo ukrade vola ali ovco in zakolje ali proda živinče, naj povrne pet volov za vola in štiri ovce za ovco.

²(Jestliže by zloděj zastižen byl při podkopávání a ubit jsa, umřel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí.

²Ako se zasači tat pri vlomu in ga kdo udari, da umrje, ne bodi kriv krvi;

³Pakli by to ve dne učinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání ať navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodějství své.

³ako pa mu je že izšlo solnce, bodi sojen zaradi krvi. Tat mora vsekakor povrniti: ako nima ničesar, bodi prodan za svojo tatvino.

⁴Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, buď vůl, neb osel, buď dobytče ještě živé, dvénásobně navrátí.

⁴Ako se najde v roki njegovi, kar je ukradel, živo, bodi vol ali osel ali ovca, naj povrne dvojno.

⁵Jestliže by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: což nejlepšího má na poli svém neb vinici své, tím tu škodu nahradí.

⁵Če kdo popase njivo ali vinograd in izpusti živino svojo, da naj se pase na njivi drugega, povrne škodo z najboljšim, kar ima na njivi svoji in v vinogradu svojem.

⁶Vyšel-li by oheň, a chytilo by se trní, a shořel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdož zapálil, to, což shořelo.

⁶Ako nastane ogenj in se vname trnje in zgori kopica snopja ali rastoče žito ali polje, mora povrniti, kdor je zažgal.

⁷Kdyby někdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zloděj, dvojnásobně navrátí.

⁷Če kdo shrani pri svojem prijatelju denar ali blago, in bode ukradeno iz hiše tega moža: ako se tat najde, mora dvojno povrniti;

⁸Pakli nebude zloděj nalezen, tedy postaven bude pán domu toho před soudce, a přisáhne, že nevztáhl ruky své na věc bližního svého.

⁸ako tatu ne najdejo, naj se postavi hišni gospodar pred sodnike, ni li iztegnil roke svoje po blagu bližnjega svojega.

⁹O všelijakou věc, o niž by byla nesnáz, buď o vola neb osla, dobytče neb roucho, pro všelikou věc ztracenou, když by kdo pravil, že to jest: před soudce přijde pře obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobně navrátí bližnímu svému.

⁹Ob vsakem poneverjenju, če gre za vola, ali osla, ali ovco, ali obleko ali za katerokoli izgubljeno reč, o kateri se pravi: Moja je, naj pride pravda obeh strank pred sodnike: kogar sodniki spoznajo za krivega, ta naj dvojno plača bližnjemu svojemu.

¹⁰Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola, neb dobytče a jakékoli hovado, a umřelo by neb ochromělo, neb zajato bylo, že žádný neviděl:

¹⁰Če kdo shrani pri svojem sosedu osla ali vola ali ovco ali kako drugo žival, in ta pogine ali bode poškodovana ali odpeljana, ne da bi kdo videl to:

¹¹Přísaha Hospodinova vkročí mezi oba, že nevztáhl ruky své k věci bližního svého; a přijme jej v tom pán věci té, a onen nebude povinen navraceti.

¹¹prisega GOSPODOVA naj odloči med njima, ni li iztegnil roke svoje po blagu bližnjega svojega, in lastnik njegov jo sprejme, in oni ne bo dolžan povrniti.

¹²Pakli by krádeží vzato bylo od něho, navrátiti zase má pánu jeho.

¹²Ako pa mu je bilo ukradeno, naj povrne lastniku.

¹³Pakli by udáveno bylo, postaví svědka a nebude povinen upláceti toho, což udáveno jest.

¹³Če je zver raztrgala živinče, naj to prinese v potrdilo; raztrganega mu ni treba povrniti.

¹⁴Kdyby pak někdo vypůjčil něčeho od bližního svého, a ochromělo by aneb umřelo v nepřítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase.

¹⁴In če si kdo izposodi od svojega bližnjega živino, in bode poškodovana ali pogine v nenavzočnosti gospodarjevi, mu jo mora povrniti,

¹⁵Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, poněvadž bylo za peníze najaté, a přišlo za mzdu svou.

¹⁵ako pa je gospodar zraven, mu je ne povrne: najeta je bila, in vštelo se je v najemščino.

¹⁶Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dáť jí věno, a vezme ji sobě za manželku.

¹⁶Če kdo zapelje devico, ki ni še zaročena, in leži ž njo, mora plačati doto in si jo vzeti za ženo.

¹⁷Pakli by otec její nikoli nechtěl jí dáti jemu, odváží stříbra podlé obyčeje věna panenského.

¹⁷Če mu je pa njen oče nikakor noče dati, naj odšteje denarja primerno doti, navadni za device.

¹⁸Čarodějnici nedáš živu býti.

¹⁸Čarovnici ne daj živeti.

¹⁹Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí ať umře.

¹⁹Kdorkoli leži z živino, mora umreti.

²⁰Kdo by obětoval bohům, kromě samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude.

²⁰Kdor daruje bogovom mimo samega GOSPODA, bodi iztrebljen.

²¹Příchozímu neučiníš křivdy, aniž utiskneš ho; nebo příchozí byli jste v zemi Egyptské.

²¹Tujcu ne delaj sile in ga ne tlači, kajti tujci ste bili v deželi Egiptovski.

²²Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete.

²²Nobene vdove in sirote ne žalite.

²³Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mně, vězte, že vyslyším křik jejich.

²³Če jih kakorkoli razžališ in bodo vpile k meni, gotovo uslišim njih vpitje;

²⁴A rozhněvá se prchlivost má, i zbiji vás mečem; a budou ženy vaše vdovy a děti vaši sirotci.

²⁴in razvname se jeza moja, in vas pomorim z mečem, da bodo žene vaše vdove in otroci vaši sirote.

²⁵Půjčíš-li peněz lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš.

²⁵Če denarja posodiš ljudstvu mojemu, ubožcu, ki biva zraven tebe, ne bodi mu kakor oderuh, tudi mu ne naloži obresti.

²⁶Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš.

²⁶Če sploh prejmeš plašč bližnjega svojega v zastavo, povrni mu ga, preden solnce zaide;

²⁷Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, jímž přikrývá tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.

²⁷kajti to je edina odeja njegova, obleka za nagoto njegovo: v čem naj bi spal? In zgodi se, če bo vpil k meni, da ga uslišim, kajti jaz sem milostljiv.

²⁸Soudcům nebudeš utrhati, a knížeti lidu svého zlořečiti nebudeš.

²⁸Sodnikov ne kolni in kneza ljudstva svojega ne preklinjaj.

²⁹Z hojnosti obilí, a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovati. Prvorozeného z synů svých mně dáš.

²⁹Ne odlašaj darovati od obilosti žita svojega in tekočine svoje. Prvenca izmed sinov svojih daruj meni.

³⁰Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš.

³⁰Enako delaj z govedjo in drobnico svojo: sedem dni naj ostane pri materi svoji, osmi dan jo pa daruj meni.In sveti možje mi bodite; zato mesa, ki je na polju raztrgano od zveri, ne jejte, temuč ga vrzite psom.

³¹Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vržete.

³¹In sveti možje mi bodite; zato mesa, ki je na polju raztrgano od zveri, ne jejte, temuč ga vrzite psom.