¹Stalo se pak třidcátého léta, čtvrtého měsíce, dne pátého, když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa, a viděl jsem vidění Boží.

¹In zgodi se v tridesetem letu, peti dan četrtega meseca, ko sem bil med odpeljanci v sužnost pri reki Kebarju, da so se odprla nebesa, in videl sem prikazni Božje.

²Pátého dne téhož měsíce, pátého léta zajetí krále Joachina,

²Peti dan meseca, ko je bilo peto leto ujetništva kralja Jojahina,

³V pravdě stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knězi, synu Buzi, v zemi Kaldejské u řeky Chebar, a byla nad ním ruka Hospodinova.

³je prišla beseda GOSPODOVA izrečno do Ezekiela duhovnika, sina Buzijevega, v deželi Kaldejcev pri reki Kebarju, in tam je bila roka GOSPODOVA nad njim.

⁴I viděl jsem, a aj, vítr tuhý přicházel od půlnoci, a oblak veliký, a oheň plápolající, a okolo něho byl blesk, a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost, z prostředku toho ohně.

⁴In videl sem, in glej: vihar privrši od severa, velik oblak in med njim ogenj, neprestano švigajoč, in svetloba okoli njega; in izsredi njega se je svetilo kakor lice kovine, izsredi ognja.

⁵Z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyř zvířat, jejichž takový byl způsob: Podobenství člověka měli.

⁵In izsredi njega se je kazala podoba štirih živih stvari, in bile so videti kakor človekova podoba.

⁶A po čtyřech tvářích jedno každé, a po čtyřech křídlích jedno každé mělo.

⁶In vsaka je imela štiri obraze in vsaka štiri perutnice.

⁷Jejichž nohy nohy přímé, ale zpodek noh jejich jako zpodek nohy telecí, a blyštěly se podobně jako ocel pulerovaná.

⁷Njih noge so bile ravne noge in stopala njih nog so bila kakor telečja stopala, in iskrile so se kakor likan bron.

⁸Ruce pak lidské pod křídly jejich, po čtyřech stranách jejich, a tváři jejich i křídla jejich na čtyřech těch stranách.

⁸In pod perutnicami so imele človečje roke na štirih svojih straneh; in vse štiri so imele svoje obraze in svoje perutnice.

⁹Spojena byla křídla jejich jednoho s druhým. Neobracela se, když šla; jedno každé přímo na svou stranu šlo.

⁹Njih perutnice so bile združene druga z drugo; niso se obračale, kadar so hodile: vsaka je šla naravnost predse.

¹⁰Podobenství pak tváří jejich s předu tvář lidská, a tvář lvová po pravé straně každého z nich; tvář pak volovou po levé straně všech čtvero, též tvář orličí s zadu mělo všech čtvero z nich.

¹⁰In podoba njih obrazov je bila: spredaj človečje obličje, in na desni so imele vse štiri obraz leva in na levi obraz vola, in orlov obraz so imele zadaj vse štiri.

¹¹A tváři jejich i křídla jejich pozdvižena byla zhůru. Každé zvíře dvě křídla pojilo s křídly dvěma druhého, dvěma pak přikrývala těla svá.

¹¹Njih obličja pa in njih perutnice so bile zgoraj razdeljene; dve peruti vsake sta se stikali in dve sta pokrivali telo.

¹²A každé přímo na svou stranu šlo. Kamkoli ukazoval duch, aby šla, tam šla, neuchylovala se, když chodila.

¹²In šle so vsaka naravnost predse; kamor je hotel iti duh, so šle; niso se obračale, kadar so šle.

¹³Podobnost také těch zvířat na pohledění byla jako uhlí řeřavého, na pohledění jako pochodně. Kterýžto oheň ustavičně chodil mezi zvířaty, a ten oheň měl blesk, a z téhož ohně vycházelo blýskání.

¹³In podoba četverih živih stvari: videti jih je bilo kakor živo žerjavico, kakor plamenice. Ogenj je švigal semtertja med četverimi živimi stvarmi, in ogenj je bil presvetel in iz ognja so švigali bliski.

¹⁴Také ta zvířata běhala, a navracovala se jako prudké blýskání.

¹⁴In tiste žive stvari so letale semtertja kakor blisk.

¹⁵A když jsem hleděl na ta zvířata, a aj, kolo jedno bylo na zemi při zvířatech u čtyř tváří jednoho každého z nich.

¹⁵Ko sem pa gledal tiste žive stvari, glej: kolo na zemlji poleg živih stvari, ob njih štirih sprednjih straneh.

¹⁶Na pohledění byla kola, a udělání jich jako barva tarsis, a podobnost jednostejnou měla všecka ta kola, a byla na pohledění i udělání jejich, jako by bylo kolo u prostřed kola.

¹⁶Kolesa in njih delo je bilo videti kakor lice hrizolita, in vsa štiri so imela enako podobo, in njih podoba in njih delo je bilo, kakor da bi bilo kolo v kolesu.

¹⁷Na čtyři strany své jíti majíce, chodila, a neuchylovala se, když šla.

¹⁷Kadar so šla, so šla na svoje štiri strani; niso se obračala, ko so šla.

¹⁸A loukoti své, i vysokost měla, že hrůza z nich šla, a šínové jejich vůkol všech čtyř kol plní byli očí.

¹⁸Njih platišča so bila visoka in strašna, in platišča so bila polna oči kroginkrog na vseh štirih kolesih.

¹⁹Když pak chodila zvířata, chodila kola podlé nich, a když se vznášela zvířata vzhůru od země, vznášela se i kola.

¹⁹In ko so žive stvari hodile, so hodila kolesa zraven njih, in ko so se žive stvari vzdignile od zemlje, so se vzdignila kolesa.

²⁰Kdekoli chtěl Duch, aby šla, tam šla; kde Duch chtěl jíti, i kola vznášela se naproti nim, nebo duch zvířat byl v kolách.

²⁰Kamorkoli je bilo iti duhu, so šle, tja, kamor je hotel iti duh, in kolesa so se vzdignila vzporedno ž njimi, zakaj duh žive stvari je bil v kolesih.

²¹Když ona šla, šla, a když ona stála, stála, a když se vznášela od země, vznášela se také kola s nimi, nebo duch zvířat byl v kolách.

²¹Kadar so šle, so šla tudi ona, in kadar so stale, so stala ona, kadar so se pa vzdignile nad zemljo, so se vzdignila kolesa vzporedno ž njimi, zakaj duh žive stvari je bil v njih.

²²Podobenství pak oblohy bylo nad hlavami zvířat jako podobenství křištálu roztaženého nad hlavami jejich svrchu.

²²In nad glavami živih stvari se je razpenjalo liki nebesno raztežje, katerega lice je bilo kakor čudovitega kristala, razprostrto zgoraj nad njih glavami.

²³A pod oblohou křídla jejich pozdvižená byla, jedno připojené k druhému. Každé mělo dvě, jimiž se přikrývalo, každé, pravím, mělo dvě, jimiž přikrývalo tělo své.

²³In pod raztežjem so bile njih perutnice naravnost urejene druga proti drugi; vsaka je imela dve ob tej strani in dve ob oni strani, ki sta pokrivali nje život.

²⁴I slyšel jsem zvuk křídel jejich jako zvuk vod mnohých, jako zvuk Všemohoucího, když chodila, zvuk hluku jako zvuk vojska. Když pak stála, spustila křídla svá.

²⁴In ko so šle, sem slišal šum njih perutnic kakor šumenje velikih vodá, kakor glas Vsemogočnega, šum vrenja kakor hrup vojske. Ko so stale, so pobešale perutnice.

²⁵Byl také zvuk svrchu nad oblohou, kteráž byla nad hlavou jejich, když stála a spustila křídla svá.

²⁵In bilo je grmenje zgoraj nad raztežjem, ki se je razpenjalo nad njih glavami. Ko so stale, so pobešale perutnice.

²⁶Svrchu pak na obloze, kteráž byla nad hlavou jejich, bylo podobenství trůnu, na pohledění jako kámen zafirový, a nad podobenstvím trůnu na něm svrchu, na pohledění jako tvárnost člověka.

²⁶In vrhu raztežja, ki se je razpenjalo nad njih glavami, je bila podoba prestola, ki je bil videti kakor kamen safir; in na podobi prestola je bila podoba liki človekova, zgoraj na njem.

²⁷I viděl jsem na pohledění jako velmi prudkou světlost, a u vnitřku jejím vůkol na pohledění jako oheň, od bedr jeho vzhůru; od bedr pak jeho dolů viděl jsem na pohledění jako oheň, a blesk vůkol něho.

²⁷In videl sem kakor lice svetle kovine, ki se je zdelo kakor ogenj znotraj njega kroginkrog; od njegovega ledja gori in od njegovega ledja doli sem videl kakor podobo ognja, in svetloba je bila okoli njega.Kakor se vidi mavrica, ki je na oblakih v dan dežja, taka se je videla svetloba okoli. To je bila prikazen podobe slave GOSPODOVE. In ko sem to videl, padem na obraz in začujem glas govorečega.

²⁸Na pohledění jako duha, kteráž bývá na oblace v čas deště, takový na pohledění byl blesk vůkol. To bylo vidění podobenství slávy Hospodinovy. Kteréžto viděv, padl jsem na tvář svou, a slyšel jsem hlas mluvícího.

²⁸Kakor se vidi mavrica, ki je na oblakih v dan dežja, taka se je videla svetloba okoli. To je bila prikazen podobe slave GOSPODOVE. In ko sem to videl, padem na obraz in začujem glas govorečega.