¹Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

¹Spomni se, o GOSPOD, kaj nas je zadelo, ozri se in poglej sramoto našo!

²Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

²Dediščina naša je pripadla tujcem, hiše naše inozemcem.

³Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

³Sirote smo, brez očeta, matere naše so kakor vdove.

⁴Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

⁴Vode svoje pijemo za denar, drva svoja dobivamo za plačilo.

⁵Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

⁵Preganjalci naši nam stopajo na vrat; utrujeni smo, ne dovolijo nam pokoja.

⁶Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

⁶Egipčanu molimo roko, tudi Asircu, da se nasitimo kruha.

⁷Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

⁷Očetje naši so grešili, in ni jih več; nam pa je nositi njih krivice.

⁸Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

⁸Hlapci nam gospodujejo; nikogar ni, ki bi nas oprostil iz njih roke.

⁹S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

⁹Z nevarnostjo življenja svojega prinašamo kruh svoj spričo meča puščave.

¹⁰Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

¹⁰Koža naša je začrnela kakor peč zavoljo vroče lakote.

¹¹Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

¹¹Žene na Sionu so oskrunjali, device po mestih Judovih.

¹²Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

¹²Poglavarje obešajo njih roke, starčkov obličje se ne časti.

¹³Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

¹³Mladeniči nosijo mlinske kamene in dečki padajo pod lesom.

¹⁴Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

¹⁴Starci so nehali shajati se med vrati, mladeniči na petje svoje.

¹⁵Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

¹⁵Minilo je srca našega veselje, v žalost se je preobrnil naš ples.

¹⁶Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

¹⁶Venec naše glave je padel. Gorje nam! ker smo grešili.

¹⁷Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

¹⁷Zato omedleva srce naše, zavoljo tega so nam otemnele oči:

¹⁸Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

¹⁸zavoljo gore Sionske, ki je opustošena; lisice prosto hodijo po njej.

¹⁹Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

¹⁹Ti, GOSPOD, ostaneš vekomaj, prestol tvoj od roda do roda.

²⁰Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

²⁰Zakaj nas vekomaj pozabljaš, hočeš li nas zapustiti za dolge čase?

²¹Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

²¹Pelji nas nazaj k sebi, o GOSPOD, da se povrnemo; ponovi dni naše kakor v prejšnjih časih!Ali bi nas popolnoma zavrgel, razsrdil se zoper nas tako silno?

²²Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?

²²Ali bi nas popolnoma zavrgel, razsrdil se zoper nas tako silno?