¹Potom přišedše ke mně muži z starších Izraelských, seděli přede mnou.

¹In pridejo k meni možje izmed starejšin Izraelovih ter sedejo pred menoj.

²I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Tedaj mi pride beseda GOSPODOVA, govoreč:

³Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváři své. Zdaliž se upřímě radí se mnou?

³Sin človečji, ti možje so si vzeli grde malike svoje v srce in predse postavili spotiko za svojo krivico: ali naj jim odgovorim, ko me vprašajo?

⁴Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou, a přišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel, o množství ukydaných bohů jeho,

⁴Zato jih ogovori in jim reci: Tako pravi Gospod Jehova: Vsak mož iz hiše Izraelove, ki si jemlje grde malike svoje v srce in si stavi spotiko za krivico svojo pred obličje, pa prihaja k proroku: jaz GOSPOD mu odgovorim primerno, po množini grdih malikov njegovih,

⁵Abych polapil dům Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne k ukydaným bohům svým všickni napořád.

⁵da ujamem hišo Izraelovo za njih srce, ker so se mi vsi vkup odtujili po grdih malikih svojih.

⁶Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte od ukydaných bohů vašich, a ode všech ohavností vašich odvraťte tvář svou.

⁶Zato reci hiši Izraelovi: Tako pravi Gospod Jehova: Vrnite se in opustite grde malike svoje in odvrnite obraze od vseh gnusob svojih!

⁷Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných, kteříž jsou pohostinu v Izraeli, odvrátil se od následování mne, a složil by ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil by před tvář svou a přišel by k proroku, aby se mne tázal skrze něho: já Hospodin odpovím jemu o sobě,

⁷Zakaj vsakdo iz hiše Izraelove in izmed tujcev, ki bivajo v Izraelu, ki se loči od mene, da ne bi šel za menoj, in si v srce jemlje grde malike svoje in stavi predse spotiko za krivico svojo ter prihaja k proroku mene vpraševat zase: jaz GOSPOD mu odgovorim po svojem načinu.

⁸A obrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu, a dám jej za znamení a za přísloví, a vytnu jej z prostřed lidu svého, i zvíte, že já jsem Hospodin.

⁸In obrnem obličje svoje zoper tistega moža in ga naredim v stvar strmenju, za znamenje in pregovor in ga iztrebim iz ljudstva svojega. In spoznate, da sem jaz GOSPOD.

⁹Prorok pak, dal-li by se přivábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin přivábil jsem proroka toho. Než vztáhnuť ruku svou na něj, a vyhladím jej z prostřed lidu svého Izraelského.

⁹Ako se pa prorok da premotiti in govori besedo, jaz GOSPOD sem premotil tistega proroka, in iztegnem roko zoper njega in ga pokončam izmed ljudstva svojega Izraela.

¹⁰A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se tázal, takováž pokuta na proroka bude,

¹⁰In nosila bosta krivico svojo: krivica prorokova bode kakor krivica tistega, ki ga povprašuje;

¹¹Aby nebloudili více dům Izraelský ode mne, a nepoškvrňovali se více žádnými převrácenostmi svými, aby byli lidem mým, a já abych byl jejich Bohem, praví Panovník Hospodin.

¹¹da ne bi več blodila hiša Izraelova od mene, tudi da bi se več ne onečiščevali z vsemi pregrehami svojimi; in bodo mi v ljudstvo in jaz jim bodem Bog, govori Gospod Jehova.

¹²Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹²In pride mi beseda GOSPODOVA, govoreč:

¹³Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada:

¹³Ko se dežela pregreši zoper mene s tem, da se mi izneveri, in iztegnem roko svojo zoper njo in ji starem podporo kruha in pošljem lakoto nadnjo in zatarem v njej človeka in živino,

¹⁴By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin.

¹⁴pa bi bili ti trije možje v njej, Noe, Daniel in Job: oni bi po pravičnosti svoji oteli samo svoje duše, govori Gospod Jehova.

¹⁵Pakli bych zvěř lítou uvedl na zemi, tak že by ji na sirobu přivedla, a byla by pustá, aniž by kdo přes ni jíti mohl pro zvěř:

¹⁵Ko pripeljem hude zveri v deželo, da ji pogube prebivalce, da postane pustinja in nihče ne bo hodil skozi njo zavoljo zveri,

¹⁶Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť tři muži tito u prostřed ní byli, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer. Oni by sami vysvobozeni byli, země pak byla by pustá.

¹⁶pa bi bili ti trije možje v njej, res, kakor živim, govori Gospod Jehova: oni ne otmo ne sinov, ne hčeri; sami bodo oteti, a dežela bode pustinja.

¹⁷Aneb meč uvedl-li bych na zemi tu, a řekl bych meči: Projdi skrz zemi tu, abych vyhubil z ní lidi i hovada:

¹⁷Ali če pripeljem meč nad tisto deželo in velim: Meč, pojdi skozi deželo! in tako zatarem v njej človeka in živino,

¹⁸Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak tři muži tito byli u prostřed ní, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer, ale oni sami by vysvobozeni byli.

¹⁸pa bi bili ti trije možje v njej, res, kakor živim, govori Gospod Jehova, oni ne otmo ne sinov, ne hčeri, toda sami bodo oteti.

¹⁹Aneb mor poslal-li bych na zemi tu, a vylil prchlivost svou na ni k zhoubě, aby vyhlazeni byli z ní lidé i hovada:

¹⁹Ali če pošljem kugo v tisto deželo in izlijem togoto svojo nadnjo v krvi, da zatarem v njej človeka in živino,

²⁰Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak Noé, Daniel a Job u prostřed ní byli, nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili. Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe.

²⁰pa bi bili v njej Noe, Daniel in Job, res, kakor živim, govori Gospod Jehova: ne otmo ne sinov, ne hčeri, oteli bodo samo svoje duše po pravičnosti svoji.

²¹Nýbrž takto praví Panovník Hospodin: Bych pak čtyři pokuty své zlé, meč a hlad, zvěř lítou a mor poslal na Jeruzalém, abych vyhubil z něho lidi i hovada,

²¹Toda tako pravi Gospod Jehova: Ko pošljem nad Jeruzalem svoje štiri sodbe: meč, lakoto, hude zveri in kugo, da zatarem v njem ljudi in živino,

²²A aj, pozůstali-li by v něm, kteříž by toho ušli, a vyvedeni byli, synové neb dcery: aj, i oni musejí jíti k vám, a uzříte cestu jejich a skutky jejich, i potěšíte se nad tím zlým, kteréž uvedu na Jeruzalém, nade vším, což uvedu na něj.

²²vendar, glej, v njem ostanejo ohranjenci, sinovi in hčere, katere popeljejo ven; glej, pridejo k vam ven, in videli boste njih življenje in njih dejanja; in potolaženi boste zastran nesreče, ki sem jo pripeljal nad Jeruzalem, zastran vsega, kar sem pripeljal nadenj.In bodo vas tolažili, ko boste videli njih življenje in njih dejanje; in spoznate, da nisem brez vzroka storil vsega, karkoli sem storil v njem, govori Gospod Jehova.

²³A tak potěší vás, když uzříte cestu jejich a skutky jejich. I zvíte, že jsem ne nadarmo učinil všecko to, což jsem učinil při něm, praví Panovník Hospodin.

²³In bodo vas tolažili, ko boste videli njih življenje in njih dejanje; in spoznate, da nisem brez vzroka storil vsega, karkoli sem storil v njem, govori Gospod Jehova.