¹Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹In beseda GOSPODOVA mi pride, govore:

²Synu člověčí, co jest dřevo révové proti všelijakému dřevu, aneb proti ratolestem dříví lesního?

²Sin človečji, je li les vinske trte boljši mimo drugega lesa, mladika, ki je med gozdnimi drevesi?

³Zdaliž vzato bude z něho dřevo k udělání něčeho? Zdaliž udělají z něho hřebík k zavěšování na něm všelijaké nádoby?

³Vzamejo li lesa od nje, da ga porabijo pri kaki pripravi? ali pa vzamejo klin od nje, da bi nanj obesili kako orodje?

⁴Aj, na oheň dává se k sežrání. Když oba konce jeho sežere oheň, a prostředek jeho obhoří, zdaž se k čemu hoditi může?

⁴Glej, v ogenj ga vržejo, da zgori. Ko je ogenj sežgal obadva konca in sredino njegovo prežgal, je li še čemu v prid?

⁵Aj, když byl celý, nic nemohlo býti z něho uděláno, ovšem když jej oheň sežral, a shořel, k ničemu se více hoditi nebude.

⁵Glej, ko je bil nepoškodovan, se ni mogel porabiti za nobeno pripravo: koliko manj je pripraven za kaj, ko ga je ogenj sežgal in prežgal?

⁶Protož takto praví Panovník Hospodin: Jakož jest dřevo révové mezi dřívím lesním, kteréž jsem oddal ohni k sežrání, tak jsem oddal obyvatele Jeruzalémské.

⁶Zato pravi tako Gospod Jehova: Kakor sem dal les vinske trte med gozdnimi drevesi ognju, da ga sežge, tako dam prebivalce jeruzalemske;

⁷Nebo postavím tvář svou hněvivou proti nim. Z ohně jednoho vyjdou, a oheň druhý zžíře je. I zvíte, že já jsem Hospodin, když obrátím tvář svou hněvivou proti nim.

⁷in obrnem obličje svoje zoper nje: ven pojdejo iz ognja, a ogenj jih požre. In spoznate, da sem jaz GOSPOD, ko obrnem obličje svoje zoper nje.Deželo pa naredim v pustinjo, zato ker so zakrivili nezvestobo, govori Gospod Jehova.

⁸A obrátím zemi tuto v poušť, proto že se přestoupení dopouštěli, praví Panovník Hospodin.

⁸Deželo pa naredim v pustinjo, zato ker so zakrivili nezvestobo, govori Gospod Jehova.