¹I stalo se léta šestého, v pátý den šestého měsíce, že jsem seděl v domě svém, a starší Judští seděli přede mnou. I připadla na mne tu ruka Panovníka Hospodina.

¹In zgodilo se je v šestem letu, peti dan šestega meseca, ko sem sedel v hiši svoji in starejšine Judovi so sedeli pred menoj, da je tam name prišla roka Gospoda Jehove.

²A viděl jsem, a aj, podobenství na pohledění jako oheň. Od bedr jeho dolů oheň, od bedr pak jeho vzhůru na pohledění jako blesk, na pohledění jako nějaká velmi prudká světlost.

²In videl sem, in glej: podoba, ki se je videla kakor ogenj; od njenega ledja doli ogenj in od njenega ledja gori se je videlo kakor blišč, kakor lice svetle kovine.

³Tedy vztáh podobenství ruky, vzal mne za kštici hlavy mé, a vyzdvihl mne Duch mezi nebe a mezi zemi, a uvedl mne do Jeruzaléma u viděních Božích, k vratům brány vnitřní, kteráž patří na půlnoci, kdež byla stolice modly k horlivosti a k zůřivosti popouzející.

³In je iztegnil kakor roko in me prijel za lase moje glave, in duh me je vzdignil med zemljo in nebo, in nesel me je v prikaznih Božjih v Jeruzalem, k vhodu notranjih vrat, ki gledajo proti severu, kjer je bila postavljena podoba ljubosumnosti, ki vnema gorečnost.

⁴A aj, sláva Boha Izraelského byla tam na pohledění jako ta, kterouž jsem viděl v údolí.

⁴In glej, slava Boga Izraelovega je bila tam, enaka prikazni, ki sem jo videl v dolini.

⁵I řekl mi: Synu člověčí, pozdvihni nyní očí svých k cestě na půlnoci. Tedy pozdvihl jsem oči svých k cestě na půlnoci, a aj, na půlnoci u brány oltářové ta modla horlení, právě kudyž se vchází.

⁵In mi veli: Sin človečji, obrni zdaj oči proti polnoči! Povzdignem torej oči proti polnoči, in glej, severno ob vratih oltarjevih je bila tista podoba ljubosumnosti, pri vhodu.

⁶V tom řekl mi: Synu člověčí, vidíš-liž ty, co tito činí, ohavnosti tak veliké, kteréž činí dům Izraelský tuto, tak že se vzdáliti musím od svatyně své? Ale obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti.

⁶In mi reče: Sin človečji, vidiš li, kaj delajo? te velike gnusobe, ki jih počenja hiša Izraelova tukaj, da me odženo daleč od svetišča mojega? Ali še druge velike gnusobe boš videl.

⁷I přivedl mne ke dveřům síně, kdež jsem uzřel, a aj, díra jedna byla v stěně.

⁷In pripelje me k vhodu do dvorišča, in ko pogledam, glej, luknja je v zidu.

⁸A řekl mi: Synu člověčí, kopej medle tu stěnu. I kopal jsem stěnu, a aj, dvéře jedny.

⁸Tedaj mi veli: Sin človečji, prederi zid! In prederem zid in vidim duri.

⁹Tedy řekl mi: Vejdi, a viz ohavnosti tyto nejhorší, kteréž oni činí zde.

⁹In mi reče: Vstopi in poglej prehudobne gnusobe, ki jih tu delajo.

¹⁰Protož všed, uzřel jsem, a aj, všeliké podobenství zeměplazů a hovad ohyzdných, i všech ukydaných bohů domu Izraelského vyryto bylo na stěně vůkol a vůkol.

¹⁰In stopim noter in vidim, in glej: mnogotere podobe grde laznine in zverjadi in vsi ostudni maliki hiše Izraelove, naslikani kroginkrog po steni.

¹¹A sedmdesáte mužů z starších domu Izraelského, s Jazaniášem synem Safanovým, stojícím u prostřed nich, stáli před nimi, maje každý kadidlnici svou v ruce své, tak že hustý oblak kadění vzhůru vstupoval.

¹¹In sedemdeset mož iz starejšin hiše Izraelove je stalo pred podobami in sredi njih Jaazanija, sin Safanov, vsak držeč kadilnico v roki, in duh kadilnega oblaka se je dvigal kvišku.

¹²I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí, co starší domu Izraelského činí ve tmě, jeden každý v pokojích svých malovaných? Nebo říkají: Nikoli na nás nepatří Hospodin, opustil Hospodin zemi.

¹²In mi reče: Sin človečji, ali si videl, kaj počenjajo starejšine Izraelovi v temi, vsak v hramu podob svojih? kajti pravijo: GOSPOD nas ne vidi, GOSPOD je zapustil deželo!

¹³Dále mi řekl: Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti, kteréž oni činí.

¹³Pa mi reče: Videl boš še druge velike gnusobe, ki jih počenjajo.

¹⁴I přivedl mne k vratům brány domu Hospodinova, kteráž jest na půlnoci, a aj, ženy seděly tam, plačíce Tammuze.

¹⁴Nato me pripelje k vhodu v vrata hiše GOSPODOVE, ki so proti severu; in glej, tam sede žene, ki jočejo nad bogom Tamuzom.

¹⁵I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti nad tyto.

¹⁵In mi reče: Si li to videl, sin človečji? Videl boš še druge večje gnusobe nego te.

¹⁶Tedy uvedl mne do síně domu Hospodinova vnitřní, a aj, u vrat chrámu Hospodinova, mezi síňcí a oltářem bylo okolo pětmecítma mužů, jejichž záda byla k chrámu Hospodinovu, tváři pak jejich k východu, kteříž klaněli se proti východu slunce.

¹⁶In pripelje me na notranje dvorišče hiše GOSPODOVE, in glej, pri vhodu v svetišče GOSPODOVO, med vežo in oltarjem, je petindvajset mož, s hrbtom obrnjenih proti svetišču GOSPODOVEMU in z obrazom proti jutru; in klanjajo se solncu proti jutru.

¹⁷I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Zdali lehká věc jest domu Judovu, aby činili ohavnosti tyto, kteréž činí zde? Nebo naplnivše zemi nátiskem,obrátili se, aby mne popouzeli, a aj, přičinějí ratolest vinnou k nosům svým.

¹⁷Tedaj mi reče: Si li to videl, sin človečji? Je li malo hiši Judovi, da počenjajo gnusobe, ki jih delajo tukaj? da še polnijo zemljo s silovitostjo in me venomer dražijo? In glej, vejice držé pod nos.Zato bom tudi jaz ravnal v togoti: oko moje ne bo prizanašalo in ne usmilim se; in čeprav mi bodo z velikim glasom vpili na ušesa, jih vendar ne uslišim.

¹⁸Protož i já také učiním podlé prchlivosti; neslitujeť se oko mé, aniž se smiluji. I budou volati v uši mé hlasem velikým, a nevyslyším jich.

¹⁸Zato bom tudi jaz ravnal v togoti: oko moje ne bo prizanašalo in ne usmilim se; in čeprav mi bodo z velikim glasom vpili na ušesa, jih vendar ne uslišim.