¹Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jakož byl mluvil.

¹In GOSPOD je obiskal Saro, kakor je bil rekel, in storil je GOSPOD Sari, kakor je bil govoril.

²Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, kterýž předpověděl Bůh.

²Spočne namreč in porodi Sara Abrahamu sina, v starosti njegovi, v določeni čas, ki ga je bil povedal Bog.

³A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák.

³In Abraham je imenoval sina svojega, ki se mu je rodil, ki mu ga je porodila Sara, Izaka [T. j. smeh.]

⁴A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl přikázal Bůh.

⁴In obreže Abraham Izaka, sina svojega, ko je imel osem dni, kakor mu je bil zapovedal Bog.

⁵Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho.

⁵Imel je pa Abraham sto let, ko se mu je rodil Izak, sin njegov.

⁶I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou.

⁶In Sara reče: Smeh mi je napravil Bog; kdorkoli bo slišal, smejal se bo z menoj vred.

⁷A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho.

⁷Še reče: Kdo bi bil rekel Abrahamu: Dojila bo otroke Sara! in vendar sem porodila sina v starosti njegovi!

⁸I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž ostaven byl Izák.

⁸In dete je raslo in je bilo odstavljeno; in Abraham napravi pojedino veliko v dan, ko je bil Izak odstavljen.

⁹Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posměvač.

⁹In Sara je videla sina Agare Egipčanke, ki ga je bila rodila Abrahamu, da se posmehuje,

¹⁰I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem.

¹⁰in reče Abrahamu: Spódi to deklo in njenega sina; kajti sin te dekle ne bode dedič s sinom mojim, z Izakom.

¹¹Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého.

¹¹To pa se je silno hudo videlo Abrahamu zaradi sina njegovega.

¹²I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě.

¹²A Bog veli Abrahamu: Ne zdi naj se ti hudo zaradi dečka in zaradi dekle tvoje; karkoli ti poreče Sara, poslušaj glas njen; zakaj v Izaku se ti bo imenovalo seme.

¹³A však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest.

¹³Pa tudi sina te dekle razmnožim v narod, ker je seme tvoje.

¹⁴Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé.

¹⁴Abraham torej vstane zgodaj tisto jutro, vzame kruha in meh vode ter izroči Agari in naloži na njeno ramo, in tudi dečka, pa jo odpravi. Šla je torej in tavala po puščavi Bersabejski.

¹⁵A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem.

¹⁵Ko pa ji je pošla voda iz meha, odloži dečka pod grmovje.

¹⁶A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala.

¹⁶In umakne se strani ter mu sede nasproti, tako daleč, kakor nese lok; dejala je namreč: Naj ne vidim, ko bo umiral deček. In njemu nasproti sedeč, je jokala naglas.

¹⁷I uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest, Agar? Neboj se; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa, na kterémž jest.

¹⁷Slišal pa je Bog dečkov jok, in zakliče angel Božji Agari z neba ter ji reče: Kaj ti je, Agara? Ne boj se; zakaj Bog je čul dečkov glas tam, kjer je.

¹⁸Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je.

¹⁸Vstani, dvigni dečka in ga primi z roko svojo; kajti naredim ga za očeta naroda velikega.

¹⁹A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě.

¹⁹Tedaj odpre Bog oči njene, da vidi studenec; in gre in napolni meh svoj z vodo in da dečku piti.

²⁰A Bůh byl s dítětem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec.

²⁰In Bog je bil z dečkom, da je odrastel; bival pa je v puščavi in bil strelec z lokom.

²¹Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské.

²¹In živel je v puščavi Paranski, in mati mu je dobila ženo iz Egiptovske dežele.

²²Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve všech věcech, kteréž ty činíš.

²²Zgodi se pa v tistem času, da ogovori Abimelek in Pikol, poveljnik vojske njegove, Abrahama, rekoč: Bog je s teboj v vsem, kar počenjaš.

²³Protož nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu.

²³Zdaj torej mi prisezi pri Bogu tukaj, da se mi ne bodeš lagal, ne sinu mojemu, ne vnuku mojemu, temuč da boš izkazoval enako prijaznost, kakršno sem izkazal jaz tebi, meni in deželi, v kateri gostuješ.

²⁴I řekl Abraham: A já přisáhnu.

²⁴In Abraham reče: Jaz prisežem.

²⁵(A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi.

²⁵Grajal pa je Abraham Abimeleka zaradi vodnjaka, ki so se ga bili siloma polastili hlapci Abimelekovi.

²⁶I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.)

²⁶Abimelek pa reče: Ne vem, kdo je to storil, dá, tudi ti mi nisi povedal, niti jaz nisem slišal o tem, razen danes.

²⁷Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu.

²⁷In Abraham vzame čred in goved ter jih da Abimeleku; in obadva skleneta zavezo.

²⁸A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť.

²⁸Postavil pa je bil Abraham sedem mladih ovac od črede posebe.

²⁹I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášť?

²⁹Zato reče Abimelek Abrahamu: Čemu tistih sedem mladih ovac, ki si jih postavil posebe?

³⁰Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto.

³⁰In on reče: Teh sedem mladih ovac prejmeš iz roke moje, in to mi bodi za pričevalo, da sem jaz izkopal ta vodnjak.

³¹Pročež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli.

³¹Zato je imenoval tisti kraj Bersebo [T. j. Studenec prisege.], ker sta tam prisegla oba.

³²A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Filistinské.

³²In tako sta sklenila zavezo pri Bersebi; in vstane Abimelek in Pikol, poveljnik vojske njegove, ter se vrneta v pokrajino Filistejsko.

³³I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného.

³³Abraham pa zasadi tamarisko pri Bersebi, in klical je tam ime GOSPODA, večnega Boga mogočnega.In bival je kot tujec v deželi Filistejcev mnogo dni.

³⁴A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní.

³⁴In bival je kot tujec v deželi Filistejcev mnogo dni.