¹Povolal pak Izák Jákoba, a požehnal jemu, a přikázal mu, řka: Nepojímej ženy ze dcer Kananejských.

¹Pokliče torej Izak Jakoba in ga blagoslovi ter mu zapove, rekoč: Ne jemlji žene izmed hčer Kanaancev.

²Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele, otce matky své, a pojmi sobě odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého.

²Vstani, pojdi v Padan-aram, na dom Betuela, deda svojega po materi, in vzemi si odondod ženo izmed hčer Labana, ujca svojega.

³A Bůh silný všemohoucí požehnejž tobě, a dejžť zrůst, a rozmnožiž tě, abys byl v zástup mnohého lidu.

³In Bog silni, Vsegamogočni te blagoslovi, in rodovitnega te stóri ter pomnóži, da bodeš oče množici narodov.

⁴A dejž tobě požehnání Abrahamovo, tobě i semeni tvému s tebou, abys dědičně obdržel zemi, v níž pohostinu jsi, kterouž dal Bůh Abrahamovi.

⁴In daj ti blagoslov Abrahamov, tebi in semenu tvojemu s teboj, da podeduješ deželo tujčevanja svojega, ki jo je Bog dal Abrahamu.

⁵I odeslal Izák Jákoba, kterýžto šel do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského, bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau.

⁵Tako pošlje Izak Jakoba, da je šel v Padan-aram k Labanu, sinu Betuela Aramejca, bratu Rebeke, matere Jakobove in Ezavove.

⁶Vida pak Ezau, že požehnání dal Izák Jákobovi, a že ho odeslal do Pádan Syrské, aby sobě odtud vzal manželku, a že, když mu požehnání dával, přikázal mu, řka: Nepojmeš ženy ze dcer Kananejských;

⁶In Ezav je videl, da je Izak blagoslovil Jakoba in ga odposlal v Padan-aram, da si vzame odondod ženo, in ko ga je blagoslavljal, da mu je prepovedal, rekoč: Ne jemlji žene izmed hčer Kanaancev;

⁷A že by uposlechl Jákob otce svého a matky své a odšel do Pádan Syrské;

⁷in da je Jakob poslušal očeta svojega in mater svojo in šel v Padan-aram.

⁸Vida také Ezau, že dcery Kananejské těžké byly v očích Izákovi otci jeho:

⁸Tudi je videl Ezav, da se slabe vidijo hčere Kanaancev v očeh Izaka, očeta njegovega.

⁹Tedy odšel Ezau k Izmaelovi, a mimo prvnější ženy své, pojal sobě za ženu Mahalat, dceru Izmaele, syna Abrahamova, sestru Nabajotovu.

⁹Šel je torej Ezav k Izmaelcem ter si vzame poleg žen svojih še za ženo Mahalato, hčer Izmaela, sina Abrahamovega, sestro Nebajotovo.

¹⁰Vyšed pak Jákob z Bersabé, šel do Cháran.

¹⁰Ali Jakob odide iz Bersebe in se napoti v Haran.

¹¹I trefil na jedno místo, na kterémžto zůstal přes noc, (nebo slunce již bylo zapadlo,) a nabrav kamení na místě tom, položil pod hlavu svou, a spal na témž místě.

¹¹In naleti na neki kraj, kjer je prenočil, ker je bilo solnce zašlo; in vzame od kamenja tistega kraja ter si napravi podglavje in leže počivat v tem kraju.

¹²I viděl ve snách, a aj, žebřík stál na zemi, jehožto vrch dosahal nebe; a aj, andělé Boží vstupovali a sstupovali po něm.

¹²In sanjalo se mu je, in glej, lestvica je bila postavljena na zemljo, a vrh njen je segal do neba; in glej angele Božje, stopajoče gori in doli po njej.

¹³A aj, Hospodin stál nad ním, a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na kteréž ty spíš, tobě dám a semeni tvému.

¹³In glej GOSPODA, stoječega nadnjo, in mu govori: Jaz sem GOSPOD, Bog Abrahama, očeta tvojega, in Bog Izakov: to deželo, na kateri ležiš, dam tebi in semenu tvojemu.

¹⁴A bude símě tvé jako prach země; nebo rozmůžeš se k západu, i k východu, na půlnoci, i ku poledni; nad to požehnány budou v tobě všecky čeledi země, a v semeni tvém.

¹⁴In seme tvoje bode kakor prah zemlje, in razširiš se proti jutru in proti večeru in proti poldnevu in proti polnoči, in v tebi in v semenu tvojem bodo blagoslovljene vse rodovine zemlje.

¹⁵A aj, já jsem s tebou, a ostříhati tě budu, kamžkoli půjdeš, a přivedu tě zase do země této; nebo neopustím tebe, až i učiním, což jsem mluvil tobě.

¹⁵Glej pa, jaz sem s teboj in te ohranim, kamorkoli pojdeš, in te pripeljem nazaj v to deželo; kajti ne zapustim te, dokler ne izpolnim, kar sem ti obljubil.

¹⁶Procítiv pak Jákob ze sna svého, řekl: V pravdě Hospodin jest na místě tomto, a já jsem nevěděl.

¹⁶In ko se zbudi Jakob iz spanja, reče: Resnično, GOSPOD je v tem kraju, in jaz nisem vedel!

¹⁷(Nebo zhroziv se, řekl: Jak hrozné jest místo toto! Není jiného,jediné dům Boží, a tu jest brána nebeská.)

¹⁷In v svetem strahu reče: kako častitljiv je ta kraj! Ni nič drugega nego hiša Božja, in tu so vrata nebeška!

¹⁸Vstav pak Jákob ráno, vzal kámen, kterýž byl podložil pod hlavu svou, a postavil jej na znamení pamětné, a polil jej svrchu olejem.

¹⁸In Jakob vstane zgodaj tisto jutro ter vzame kamenje, ki si ga je položil za podglavje, in ga postavi v spomenik in izlije olja na vrh njegov.

¹⁹Protož nazval jméno místa toho Bethel, ješto prvé to město sloulo Lůza.

¹⁹In imenuje ime tega kraja Betel [T. j. hiša božja.]; ali prej je bilo Luz ime tistemu mestu.

²⁰Zavázal se také Jákob slibem, řka: Jestliže Bůh bude se mnou, a ostříhati mne bude na cestě této, kterouž já jdu; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k oděvu,

²⁰In Jakob stori obljubo, govoreč: Ako bode Bog z menoj ter me ohrani na tem potu, po katerem sedaj potujem, in mi da kruha za jed in oblačila, da ga oblečem,

²¹A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého, a bude mi Hospodin za Boha:

²¹in se vrnem srečno na dom očeta svojega: tedaj mi GOSPOD bodi Bog,in to kamenje, katero sem postavil v spomenik, bodi hiša Božja; in karkoli mi boš dal, od vsega ti dam desetino.

²²Kámen tento, kterýž jsem postavil na památku, bude domem Božím; a ze všech věcí, kteréž mi dáš, desátky spravedlivě tobě dám.

²²in to kamenje, katero sem postavil v spomenik, bodi hiša Božja; in karkoli mi boš dal, od vsega ti dam desetino.