¹Tedy Jákob vstav, odšel do země východní.

¹Potem odrine Jakob ter pride v deželo Jutrovcev.

²A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice.

²Ko se pa ozira, glej, vodnjak na polju, in glej, tri črede ovac tam, ležečih poleg njega, ker so se iz tistega vodnjaka napajale črede, in kamen velik na vodnjakovi odprtini.

³Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho.

³Sem namreč so navadno gonili vse črede, in odvalili so kamen z vodnjakove odprtine in napajali ovce, nato so kamen zopet položili na vodnjakovo odprtino na svoje mesto.

⁴Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Cháran.

⁴In Jakob jim reče: Bratje moji, odkod ste? Odgovoré: Iz Harana smo.

⁵I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe.

⁵In jih vpraša: Poznate li Labana, sina Nahorjevega? Oni reko: Poznamo.

⁶I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem.

⁶Nato jim reče: Ali se mu dobro godi? Oni reko: Dobro; in glej Rahelo, hčer njegovo, ki gre z ovcami.

⁷Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste.

⁷Tedaj reče: Glejte, še je dneva veliko; prezgodaj je zbirati živino: napojite te ovce ter pojdite in pasite.

⁸A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce.

⁸Oni pa reko: Ne moremo, dokler se niso zbrale vse črede, tedaj šele odvalimo kamen z vodnjakove odprtine in napojimo ovce.

⁹Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo.

⁹Ko je še govoril ž njimi, pride Rahela z ovcami svojega očeta; kajti pasla jih je.

¹⁰Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého.

¹⁰In zgodi se, ko vidi Jakob Rahelo, hčer Labana, brata matere svoje, in ovce Labana, brata matere svoje, da pristopi Jakob ter odvali kamen z vodnjakove odprtine in napoji ovce Labana, brata matere svoje.

¹¹A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal.

¹¹In Jakob poljubi Rahelo in glasno zajoka.

¹²Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona přiběhši, oznámila to otci svému.

¹²In pove Jakob Raheli, da je sorodnik očeta njenega in da je sin Rebekin; ona pa poteče in sporoči očetu svojemu.

¹³I stalo se, když Lában uslyšel pověst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech.

¹³In zgodi se, ko začuje Laban sporočilo o Jakobu, sinu sestre svoje, da mu priteče naproti ter ga objame in poljubi in ga pelje v hišo svojo. In pripoveduje Labanu vse te dogodke.

¹⁴Jemužto odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc.

¹⁴In Laban mu reče: V istini, kost si moja in meso moje. In ostal je pri njem cel mesec.

¹⁵Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá?

¹⁵Potem reče Laban Jakobu: Ali naj bi mi, ker si brat moj, služil brezplačno? Povej mi, kaj bodi plačilo tvoje.

¹⁶(Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel.

¹⁶Imel je pa Laban dve hčeri: ime starejši Leja in mlajši ime Rahela.

¹⁷Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři.

¹⁷Imela je pa Leja oči slabotne, ali Rahela je bila lepe postave in zalega obličja.

¹⁸I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší.

¹⁸In Jakob je ljubil Rahelo; in reče: Služil ti bom sedem let za Rahelo, mlajšo hčer tvojo.

¹⁹Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou.

¹⁹In Laban veli: Bolje bode, da jo dam tebi nego drugemu možu: ostani pri meni.

²⁰Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni.

²⁰Tako je služil Jakob za Rahelo sedem let, in so se mu zdela kakor nekoliko dni, zato ker jo je ljubil.

²¹Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní.

²¹Tedaj reče Jakob Labanu: Daj mi ženo mojo, ker so izpolnjeni dnevi moji, da grem k njej.

²²Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody.

²²In Laban zbere vse može tistega kraja in napravi pojedino.

²³U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní.

²³Zvečer pa vzame Lejo, hčer svojo, ter jo pripelje k njemu; in on se združi ž njo.

²⁴Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici.

²⁴In da ji Laban Zilpo, deklo svojo, da bodi Leji, hčeri njegovi, dekla.

²⁵A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal?

²⁵In zjutraj, glej, bila je Leja. In reče Labanu: Kaj si mi to storil? Nisem li služil za Rahelo pri tebi? Zakaj si me torej okanil?

²⁶Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená.

²⁶Njemu pa reče Laban: Ni navada tako v našem kraju, da se moži mlajša pred prvenko.

²⁷Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných.

²⁷Izpolni njen teden; potem ti damo tudi ono za službo, ki jo boš opravljal pri meni še drugih sedem let.

²⁸I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.

²⁸In Jakob stori tako ter izpolni njen teden, in Laban mu da Rahelo, hčer svojo, za ženo.

²⁹Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za služebnici.

²⁹In Laban da Bilho, deklo svojo hčeri svoji Raheli za deklo.

³⁰Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných.

³⁰In šel je tudi k Raheli; in ljubil je tudi Rahelo bolj nego Lejo. In služil je še drugih sedem let pri njem.

³¹Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné.

³¹Ko je pa videl GOSPOD, da za Lejo ni ljubezni, odpre maternico njeno, Rahelo pa pusti nerodovitno.

³²Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; jižť nyní milovati mne bude muž můj.

³²In Leja spočne ter porodi sina in mu da ime Ruben; dejala je namreč: Zato ker se je GOSPOD ozrl na ponižanje moje, kajti sedaj me bo ljubil moj mož.

³³I počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon.

³³In spočne zopet in rodi sina ter reče: Ker je čul GOSPOD, da mi ni ljubezni, zato mi je dal tudi tega, in imenovala ga je Simeona.

³⁴A opět počala a porodila syna, a řekla: Již nyní připojí se ke mně muž můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví.

³⁴In spočne vnovič ter rodi sina in reče: Sedaj se mi vendar priklene moj mož, ker sem mu rodila tri sinove, in imenovala ga je Levija.Potem spočne zopet in, rodivši sina, reče: Hvalila bom ta krat GOSPODA, in ga je imenovala Juda. Tedaj pa je nehala roditi.

³⁵I počala ještě a porodila syna, a řekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Pročež nazvala jméno jeho Juda; i přestala roditi.

³⁵Potem spočne zopet in, rodivši sina, reče: Hvalila bom ta krat GOSPODA, in ga je imenovala Juda. Tedaj pa je nehala roditi.