¹Viduci pak Ráchel, že by nerodila Jákobovi, záviděla sestře své, a řekla Jákobovi: Dej mi syny; pakli nedáš, umru.

¹Ko je pa videla Rahela, da ona ne rodi Jakobu, je zavidala sestri svoji, in reče Jakobu: Daj mi otrók, če ne, umrem.

²Pročež rozhněval se velmi Jákob na Ráchel, a řekl: Zdali já jsem za Boha, kterýžť nedal plodu života?

²In Jakob se raztogoti proti Raheli in reče: Ali sem jaz namesto Boga, ki ti je odrekel sad telesa?

³Řekla ona: Hle, děvka má Bála; vejdi k ní, aby rodila na kolena má, a budu míti já také syny z ní.

³Ona pa reče: Glej, deklo mojo Bilho, pojdi k njej, da porodi na kolenih mojih, in dobim tudi jaz otrók iz nje.

⁴I dala mu Bálu děvku svou za ženu; a všel k ní Jákob.

⁴In dá mu Bilho, deklo svojo, za ženo; in združi se ž njo Jakob.

⁵Tedy počavši Bála, porodila Jákobovi syna.

⁵Tako spočne Bilha in porodi Jakobu sina.

⁶I řekla Ráchel: Soudil Bůh při mou, a uslyšel také hlas můj, a dal mi syna. Protož nazvala jméno jeho Dan.

⁶Tedaj reče Rahela: Bog mi je storil pravico in tudi uslišal glas moj ter mi dal sina, in ga je imenovala Dana.

⁷Opět počavši Bála, děvka Ráchel, porodila syna druhého Jákobovi.

⁷Nato spočne Bilha, Rahelina dekla, vdrugič in porodi sina drugega Jakobu.

⁸I řekla Ráchel: Tuhé jsem odpory měla s sestrou svou, a všakť jsem přemohla. A nazvala jméno jeho Neftalím.

⁸In Rahela reče: V bojih Božjih sem se borila s sestro svojo in zmogla sem, zato ga je imenovala Neftalija.

⁹Viduci pak Lía, že by přestala roditi, vzala Zelfu děvku svou, a dala ji Jákobovi za ženu.

⁹Ko je pa videla Leja, da je nehala roditi, vzame Zilpo, deklo svojo, in jo da Jakobu za ženo.

¹⁰A porodila Zelfa, děvka Líe, Jákobovi syna.

¹⁰In Zilpa, Lejina dekla, porodi Jakobu sina.

¹¹Protož řekla Lía: Již přišel zástup. A nazvala jméno jeho Gád.

¹¹In Leja reče: Na srečo! in imenovala ga je Gada.

¹²Porodila také Zelfa děvka Líe syna druhého Jákobovi.

¹²In Zilpa, Lejina dekla, porodi Jakobu drugega sina.

¹³A řekla Lía: To na mé štěstí; nebo šťastnou mne nazývati budou ženy. A nazvala jméno jeho Asser.

¹³In Leja reče: Blagor meni! kajti blagrovale me bodo žene, zato ga je imenovala Aserja.

¹⁴Vyšel pak Ruben v čas žně pšeničné, a nalezl pěkná jablečka na poli, a přinesl je Líe matce své. I řekla Ráchel Líe: Dej mi, prosím, těch jableček syna svého.

¹⁴In šel je Ruben ob času pšenične žetve in našel ljubezenska jabolčka na polju in jih prinesel Leji, materi svoji; in reče Rahela Leji: Daj mi, prosim, od ljubezenskih jabolčk svojega sina.

¹⁵Jížto ona odpověděla: Máloť se snad zdá, že jsi vzala muže mého; chceš také užívati jableček syna mého? I řekla Ráchel: Nechažť tedy spí s tebou této noci za jablečka syna tvého.

¹⁵Ona pa ji reče: Ali se ti zdi premalo, da si vzela moža mojega, hočeš li tudi vzeti ljubezenskih jabolčk sina mojega? Njej pa reče Rahela: Zato naj on s teboj leži nocoj za ljubezenska jabolčka sina tvojega.

¹⁶Když pak navracoval se Jákob s pole večer, vyšla Lía proti němu, a řekla: Ke mně vejdeš; nebo ze mzdy najala jsem tě za jablečka syna svého. I spal s ní té noci.

¹⁶In ko se je Jakob zvečer vračal s polja, mu pride Leja naproti ter reče: K meni prideš, zakaj prav za plačilo sem te najela za ljubezenska jabolčka svojega sina. In ležal je ž njo tisto noč.

¹⁷A uslyšel Bůh Líu; kterážto počala a porodila Jákobovi syna pátého.

¹⁷Bog pa je uslišal Lejo: spočne namreč ter porodi Jakobu sina petega.

¹⁸I řekla Lía: Dal mi Bůh mzdu mou, i potom, když jsem dala děvku svou muži svému. Pročež nazvala jméno jeho Izachar.

¹⁸In Leja reče: Bog mi je povrnil plačilo moje, zato ker sem dala deklo svojo možu svojemu, in ga je imenoval Isaharja.

¹⁹A počala opět Lía, a porodila šestého syna Jákobovi.

¹⁹In zopet spočne Leja in porodi sina šestega Jakobu.

²⁰I řekla Lía: Obdařil mne Bůh darem dobrým; již nyní bydliti bude se mnou muž můj, nebo porodila jsem mu šest synů. A nazvala jméno jeho Zabulon.

²⁰In reče Leja: Oblagodaril me je Bog z blagodarom dobrim; zdaj vendar bo prebival moj mož z menoj, ker sem mu porodila šest sinov; zato ga je imenovala Zebulona.

²¹Potom porodila dceru; a nazvala jméno její Dína.

²¹pozneje pa porodi hčer, in imenovala jo je Dino.

²²A rozpomenuv se Bůh na Ráchel,uslyšel jí, a otevřel život její.

²²Spomni se pa Bog Rahele, usliši jo Bog ter ji odpre maternico.

²³Tedy počala a porodila syna, a řekla: Odjal Bůh pohanění mé.

²³In spočne in rodi sina ter reče: Odvzel je Bog sramoto mojo.

²⁴A nazvala jméno jeho Jozef, řkuci: Přidejž mi Hospodin syna jiného.

²⁴In imenovala ga je Jožefa, rekoč: Pridaj mi GOSPOD še drugega sina!

²⁵Stalo se pak, když porodila Ráchel Jozefa, řekl Jákob Lábanovi: Propusť mne, ať odejdu na místo své a do země své.

²⁵Zgodi se pa, ko je rodila Rahela Jožefa, da reče Jakob Labanu: Odpústi me, da odidem v svoj kraj in v deželo svojo.

²⁶Dej mi ženy mé a dítky mé, za kteréž jsem sloužil tobě, ať odejdu; nebo ty znáš službu mou, kterouž jsem sloužil tobě.

²⁶Daj mi ženi moji in otroke moje, za katere sem ti služil, da odidem; ti namreč znaš službo mojo, s katero sem ti služil.

²⁷I řekl mu Lában: Jestliže nyní nalezl jsem milost před očima tvýma, zůstaň se mnou, nebo v skutku jsem poznal, že požehnal mi Hospodin pro tebe.

²⁷Laban pa mu reče: O da bi našel milost v tvojih očeh! zaznal sem, da me je GOSPOD blagoslovil zaradi tebe.

²⁸Řekl také: Oznam mi ze jména mzdu svou a dámť ji.

²⁸Reče torej: Določi mi plačilo svoje, in ti ga dam.

²⁹Jemužto odpověděl: Ty víš, jak jsem sloužil tobě, a jaký byl dobytek tvůj při mně.

²⁹Jakob mu reče: Ti veš, kako sem ti služil in kako se je godilo živini tvoji pri meni.

³⁰Nebo to málo, kteréž jsi měl přede mnou, zrostlo velmi, a požehnalť Hospodin, jakž jsem k tobě nohou vkročil. A nyní, kdy pak já své hospodářství opatrovati budu?

³⁰Zakaj kar si malega imel pred prihodom mojim, to se je pomnožilo, in GOSPOD ter je blagoslovil, kamorkoli sem krenil. Sedaj pa, kdaj naj skrbim tudi jaz za hišo svojo?

³¹A řekl: Coť mám dáti? Odpověděl Jákob: Nedávej mi nic. Jestliže mi učiníš toto, zase pásti budu a ostříhati dobytka tvého:

³¹In veli: Kaj ti dam? In Jakob reče: Ne dajaj mi ničesar; pasel bom zopet čredo tvojo in stražil, če mi storiš to:

³²Projdu skrze všecka stáda tvá dnes, vyměšuje z nich každé dobytče peřesté a strakaté, a každé dobytče načernalé mezi ovcemi, a strakaté a peřesté mezi kozami; a takové budou mzda má.

³²danes pregledam vso čredo tvojo in odločim od nje vsako živinče pisano in marogasto, in vse čadasto med ovcami ter marogasto in pisano med kozami; in to bodi plačilo moje.

³³A osvědčena potom bude spravedlnost má před tebou, když přijde na mzdu mou: Cožkoli nebude peřestého, neb strakatého mezi kozami, a načernalého mezi ovcemi, za krádež bude mi to počteno.

³³In pričala bo pravičnost moja zame v prihodnosti, kadar prideš gledat plačilo moje, ki je pred teboj: karkoli ni pisano in marogasto med kozami ali čadasto med ovcami, bodi tatvina pri meni.

³⁴I řekl Lában: Hle, ó by tak bylo, jakž jsi mluvil.

³⁴In Laban reče: Glej, bodi, kakor si rekel.

³⁵A odloučil toho dne kozly přepásané na nohách a strakaté, a všecky kozy peřesté a strakaté, všecko, na čemž byla místa bílá, všecko také načernalé mezi dobytkem, a dal v ruce synů svých.

³⁵In še tisti dan je odločil kozle progaste in marogaste in vse koze pisane in marogaste, vse, na katerih je bila bela lisa, potem vse čadasto med ovcami, in jih izroči v roko sinom svojim;

³⁶Uložil pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tří dní cesty; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova.

³⁶in določi tri dni hoda razdalja med seboj in Jakobom; in Jakob je pasel ostalo drobnico Labanovo.

³⁷Nabral pak sobě Jákob prutů topolových zelených, a lískových a kaštanových; a poobloupil s nich po místech kůru až do bělosti, kteráž byla na prutech.

³⁷Vzame si pa Jakob zelene palice z bele topole in z mandeljnovca in platanove in izlupi po njih bele proge, da se je kazala belina, ki je bila na palicah.

³⁸A nakladl těch prutů tak obloupených do žlábků a koryt, (v nichž bývá voda, k nimž přicházel dobytek, aby pil), proti dobytku, aby počínaly, když by přicházely píti.

³⁸In tiste palice, ki jih je bil olupil, je pokladal v žlebove in v korita, ko so prihajale ovce pit, ovcam nasproti, da bi se mrkale, ko pridejo pit.

³⁹I počínaly ovce, hledíce na ty pruty, a rodily jehňata přepásaná na nohách, a peřestá i strakatá.

³⁹Tako so se ubrejile ovce pri tistih palicah in so rodile progaste, lisaste in marogaste.

⁴⁰Potom ta jehňata odloučil Jákob, a dobytek stáda Lábanova obrátil tváří k těm přepásaným na nohách, a ke všemu načernalému; a své stádo postavil obzvlášť, a neobrátil ho k stádu Lábanovu.

⁴⁰In ta jagnjeta je odločeval Jakob, in obličja ovac je obračal proti pisanim in proti vsem čadastim v Labanovi čredi; in sebi je napravljal črede posebe, in jih ni mešal med ovce Labanove.

⁴¹A bylo, že kdyžkoli silnější připouštíny bývaly, kladl Jákob ty pruty před oči ovcem do koryt, aby počínaly, hledíce na pruty.

⁴¹In kadar so se mrkale ovce krepkega života, je pokladal Jakob palice ovcam pred oči v žlebove, da bi se ubrejile pri tistih palicah;

⁴²Když pak pozdní dobytek připouštín býval, nekladl jich; a tak býval pozdní Lábanův a ranný Jákobův.

⁴²kadar so se pa družile ovce slabotne, jih ni pokladal: tako so bile slabotne Labanove, krepke pa Jakobove.Tako je ta mož silno obogatel, in imel je veliko drobnice in dekel in hlapcev in velblodov in oslov.

⁴³Vzrostl tedy muž ten náramně velmi, a měl dobytka mnoho, děvek i služebníků, velbloudů i oslů.

⁴³Tako je ta mož silno obogatel, in imel je veliko drobnice in dekel in hlapcev in velblodov in oslov.