¹Stalo se pak v ten čas, že sstupuje Juda od bratří svých, uchýlil se k muži Odolamitskému, jehož jméno bylo Híra.

¹Zgodi se pa v tistem času, da je šel Juda od bratov svojih doli, in ustavi se pri nekem Adulamljanu, ki mu je bilo ime Hira.

²I uzřel tam Juda dceru muže Kananejského, kterýž sloul Sua; a pojav ji, všel k ní.

²In ko je Juda videl tam hčer nekega Kanaanca, ki mu je bilo ime Šuva, jo vzame ter se združi ž njo.

³Kterážto počala a porodila syna; i nazval jméno jeho Her.

³In ona spočne ter rodi sina, ki ga je imenoval Gera.

⁴A počavši opět, porodila syna; a nazvala jméno jeho Onan.

⁴Nato spočne v drugo ter rodi sina, ki ga je imenovala Onana.

⁵Porodila pak ještě syna, jehož jméno nazvala Séla. A byl Juda v Chezib, když ona jej porodila.

⁵Potem zopet rodi še sina in ga je imenovala Šela; bil je pa Juda v Kezibu, ko je tega rodila.

⁶I dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku, jménem Támar.

⁶Juda pa vzame Geru, prvencu svojemu, ženo, ki ji je bilo ime Tamara.

⁷A byl Her, prvorozený Judův, zlý před očima Hospodina; i zabil jej Hospodin.

⁷A bil je Ger, prvenec Judov, hudoben v očeh GOSPODOVIH; in GOSPOD ga je usmrtil.

⁸Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ženě bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému.

⁸Tedaj reče Juda Onanu: Združi se z ženo brata svojega in na ime bratovo jo vzemi in zbúdi seme svojemu bratu.

⁹Věděl pak Onan, že to símě nebude jeho. Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého, vypouštěl símě na zem, aby nezplodil synů bratru svému.

⁹Vedel je pa Onan, da tisto seme ne bode njegovo, zato ga je, kadar je šel k ženi brata svojega, iztresel na tla, da bi ne dal semena svojemu bratu.

¹⁰I nelíbilo se Hospodinu to, co dělal Onan; protož ho také zabil.

¹⁰Ali hudobno je bilo v očeh GOSPODOVIH, kar je počenjal; in usmrtil je tudi njega.

¹¹Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své: Pobuď v domě otce svého vdovou, dokudž nedoroste Séla, syn můj. (Nebo řekl: Aby on také neumřel, jako i bratří jeho.) I odešla Támar, a bydlila v domě otce svého.

¹¹Zatorej reče Juda Tamari, snahi svoji: Ostani vdova v hiši svojega očeta, dokler ne doraste Šela, sin moj. Dejal je namreč: Da bi ne umrl tudi ta kakor bratje njegovi. In odide Tamara in ostane v hiši svojega očeta.

¹²A po mnohých dnech umřela dcera Suova, manželka Judova. Kterýžto potěšiv se zas, šel do Tamnas k těm, kteříž střihli ovce jeho, a s ním Híra Odolamitský, přítel jeho.

¹²Ko pa je preteklo mnogo dni, umre hči Šuvova, Judova žena. In Juda, ko se je bil potolažil, je šel gori k strižcem črede svoje v Timno, on in Hira Adulamljan, prijatelj njegov.

¹³I oznámeno jest Támar těmito slovy: Aj, tchán tvůj vstupuje do Tamnas, aby střihl ovce své.

¹³In sporoče Tamari, govoreč: Glej, tast tvoj gre gori v Timno strič ovce svoje.

¹⁴Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské, zavila se v rouchu, a oděla se a seděla na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Nebo viděla, že Séla dorostl, a že není dána jemu za manželku.

¹⁴In ona sleče oblačila vdovstva svojega, se odene z zagrinjačo ter sede pri vhodu v Enaim, ob potu proti Timni. Videla je namreč, da je Šela odrastel, ona pa da mu ni bila dana za ženo.

¹⁵Kteroužto uzřev Juda, za to měl, že jest nevěstka; nebo zakryla tvář svou.

¹⁵Ko jo pa vidi Juda, meni, da je nečistnica, kajti zagrnila si je obličje.

¹⁶Protož uchýliv se k ní s cesty, řekl: Dopusť medle, ať vejdu k tobě. (Nebo nevěděl, aby nevěsta jeho byla.) I řekla: Co mi dáš, jestliže vejdeš ke mně?

¹⁶Ustavi se torej pri njej ob potu ter reče: Dovoli mi, da se združim s teboj. Ni vedel namreč, da je snaha njegova. Ona pa reče: Kaj mi daš, da se združiš z menoj?

¹⁷Odpověděl: Pošliť kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys něco zastavil, dokavadž nepošleš.

¹⁷In on reče: Poslati ti hočem kozliča od črede. Ona pa reče: Daj mi zastavo, dokler mi ga ne pošlješ!

¹⁸I řekl: Cožť mám dáti v zástavě? Odpověděla ona: Pečetní prsten svůj, a halži svou, a hůl svou, kterouž máš v ruce své. I dal jí, a všel k ní; a počala z něho.

¹⁸Tedaj vpraša: Kakšno naj ti dam zastavo? In ona veli: Pečatnik svoj s trakom svojim in palico svojo, ki je v roki tvoji. In da ji to ter se združi ž njo, in spočela je od njega.

¹⁹Tedy vstavši, odešla, a sňavši rouchu svou s sebe, oblékla se v šaty své vdovské.

¹⁹Nato vstane Tamara in odide ter sleče zagrinjačo svojo in obleče svojega vdovstva oblačila.

²⁰I poslal Juda kozelce po příteli svém Odolamitském, aby vzal zase základ od ženy. A nenalezl jí.

²⁰Juda pa pošlje tistega kozliča po prijatelju svojem, onem Adulamljanu, da dobi nazaj zastavo od ženske; ali ne najde je.

²¹I ptal se mužů toho místa, řka: Kde jest ta nevěstka, kteráž seděla na rozcestí této cesty? Řekli oni: Nebylotě zde nevěstky.

²¹In popraševal je može v njenem kraju, govoreč: Kje je tista ljubovnica [Hebrejski kedeša, t. j. ženska, posvečena nečistosti v čast maliku.], ki je bila v Enaimu pri potu? Reko: Ni bilo tu ljubovnice.

²²Tedy navrátiv se k Judovi, řekl: Nenašel jsem jí; a také muži místa toho pravili: Nebylo zde nevěstky.

²²Zato se vrne k Judi in reče: Nisem je našel; pa so tudi rekli ljudje tistega kraja: Ni bilo tu ljubovnice.

²³I řekl Juda: Nechť sobě to má, abychom neuvedli se v lehkost. Jáť jsem poslal toho kozelce, ale tys jí nenalezl.

²³In Juda reče: Naj si obdrži tisto! Da le ne prideva v zasmeh. Glej, poslal sem tega kozliča, ti pa je nisi našel.

²⁴I stalo se okolo tří měsíců, že oznámili Judovi, řkouce: Dopustila se smilství Támar nevěsta tvá, a jest již i těhotná z smilství. I řekl Juda: Vyveďte ji, aby byla upálena.

²⁴Prigodi se pa blizu po treh mesecih, da so sporočili Judi, govoreč: Nečistovala je Tamara, snaha tvoja, in glej, tudi noseča je iz nečistovanja. In Juda reče: Peljite jo ven, da jo sežgo!

²⁵Když pak vedena byla, poslala k tchánu svému, řkuci: Z muže, jehož tyto věci jsou, těhotná jsem. A při tom řekla: Pohleď, prosím, čí jsou tyto věci, pečetní prsten, halže a hůl tato?

²⁵Ko so jo peljali ven, je poslala k tastu svojemu povedat: Od moža, čigaver je to, sem noseča. In reče: Spoznaj, prosim, čigavo je to: pečatnik in trak in palica ta.

²⁶Tedy pohleděv na to Juda, řekl: Spravedlivějšíť jest než já, poněvadž jsem nedal jí Sélovi synu svému. A více jí nepoznával.

²⁶In Juda je to spoznal in reče: Pravičnejša je od mene, zato ker je nisem dal Šelu, sinu svojemu. In ni je nikoli več spoznal.

²⁷Stalo se pak, že když přišel čas porodu jejího, aj, bliženci v životě jejím.

²⁷In ko pride čas njenega poroda, glej, dvojčka v njenem telesu.

²⁸A když rodila, jeden z nich vyskytl ruku, kteroužto chytivši baba, uvázala na ni červenou nitku, řkuci: Ten vyjde prvé.

²⁸In zgodi se, ko je rodila, da njiju eden pomoli roko, in babica vzame rdečo nit ter jo priveže na roko njegovo, rekoč: Ta je prišel prvi na svet.

²⁹Když pak vtáhl ruku svou zase, hle, vyšel bratr jeho. I řekla: Jak jsi protrhl? Tvéť jest protržení. I nazváno jest jméno jeho Fáres.

²⁹In ko ta nazaj potegne roko svojo, glej, brat njegov pride na svet, in ona reče: Kako si ti predrl! tvoj je predor. Zato so ga imenovali Pereza [T. j. predor.].Potem pa izide brat njegov, na čigar roki je bila tista rdeča nit; in imenovali so ga Zeraha.

³⁰A potom vyšel bratr jeho, kterýž měl na ruce nitku červenou. I nazváno jest jméno jeho Zára.

³⁰Potem pa izide brat njegov, na čigar roki je bila tista rdeča nit; in imenovali so ga Zeraha.