¹Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořenin Faraonův, nejvyšší nad drabanty, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteříž ho tam dovedli.

¹Jožefa torej pripeljejo doli v Egipt, in kupi ga Potifar, dvornik Faraonov, načelnik telesne straže, Egipčan, iz roke Izmaelcev, ki so ga bili pripeljali tja.

²Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského.

²A GOSPOD je bil ž Jožefom, in bil je mož, ki mu je šlo vse po sreči; in je bival v hiši gospodarja svojega, Egipčana.

³A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho.

³In gospodar njegov je videl, da je GOSPOD ž njim in da vse, kar on počenja, pospešuje GOSPOD v roki njegovi.

⁴Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a sloužil mu. I představil ho domu svému, a všecko, což měl, dal v ruku jeho.

⁴In našel je Jožef milost v očeh njegovih in bil mu je za strežnika. In postavil ga je čez hišo svojo in vse, kar je imel, dal v roko njegovo.

⁵A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, kteréž měl doma i na poli.

⁵In odkar ga je bil postavil čez hišo svojo in čez vse, kar je imel, je blagoslovil GOSPOD Egipčanovo hišo zaradi Jožefa, in bil je blagoslov GOSPODOV v vsem, kar je on imel, doma in na polju.

⁶Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření.

⁶Zato je prepustil vse, kar je imel, roki Jožefovi, in ni se brigal za nobeno stvar pri njem razen za hrano, ki jo je sam užival. Bil je pa Jožef lepe postave in zalega obličja.

⁷I stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou.

⁷Zgodi se pa po teh dogodkih, da nameri žena gospodarja njegovega oči svoje v Jožefa in reče: Lezi z menoj!

⁸Kterýžto odpíraje, řekl ženě pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co jest v domě, a všecko, což má, dal v ruce mé.

⁸On pa se brani ter reče gospodarja svojega ženi: Glej, gospod moj se ne briga za nobeno stvar pri meni v hiši in vse, kar ima, je dal v roko mojo.

⁹Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal z správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu?

⁹Še sam ni večji od mene v tej hiši, in ničesar mi ni odtegnil razen tebe, ker si žena njegova. Kako bi torej jaz storil toliko zlo in grešil zoper Boga?

¹⁰A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní.

¹⁰In ko je ona ogovarjala Jožefa vsak dan, ni ji privolil, da bi ležal poleg nje, niti da bi se mudil ž njo.

¹¹Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě,

¹¹Zgodi se pa nekega takega dne, ko je prišel domov opravljat delo svoje, da ni bilo nikogar iz domačinov tam notri.

¹²Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vyšel ven.

¹²Tedaj ga zgrabi ona za obleko njegovo, rekoč: Lezi z menoj! On pa pusti obleko svojo v njeni roki in pobegne ter gre iz hiše.

¹³A ona viduci, že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven,

¹³Ko pa je videla, da je pustil obleko svojo v njeni roki in pobegnil iz hiše,

¹⁴Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás; nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým.

¹⁴pokliče domačine svoje in jim reče: Glejte, pripeljal nam je moža Hebrejca, da nas sramoti. Ta je prišel k meni, da bi ležal z menoj, ali zavpila sem z glasom velikim,

¹⁵A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven.

¹⁵in ko je slišal, da sem zagnala glas in klicala, je pustil obleko svojo poleg mene in pobegnil in šel iz hiše.

¹⁶Tedy schovala roucho jeho u sebe, až přišel pán jeho do domu svého.

¹⁶Položi pa obleko njegovo poleg sebe, dokler pride gospodar njegov v hišo svojo.

¹⁷K němuž mluvila v tato slova, řkuci: Přišel ke mně služebník ten Hebrejský, kteréhožs přivedl nám, aby mi lehkost učinil.

¹⁷Nato ga ogovori s takimi besedami, rekoč: Prišel je k meni tisti hlapec Hebrejec, ki si ga nam pripeljal, da bi me sramotil.

¹⁸A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven.

¹⁸Toda ko sem zagnala glas in klicala, je pustil obleko svojo poleg mene in pobegnil iz hiše.

¹⁹I stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, kteráž mluvila mu, pravěci: Tak mi učinil služebník tvůj, rozhněval se velmi.

¹⁹In ko je gospodar njegov slišal žene svoje besede, s katerimi mu je povedala, rekoč: Takole mi je storil hlapec tvoj, se silno razsrdi.

²⁰Protož vzal ho pán jeho, a dal jej do věže žalářné, v to místo, kdež vězňové královští seděli; i byl tam v žaláři.

²⁰In zgrabi Jožefa gospodar njegov ter ga dene v stolp, v kraj, kjer so bili zvezani kraljevi jetniki; in bil je tam v stolpu.

²¹Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem.

²¹Ali GOSPOD je bil z Jožefom in naklonil mu je blagovoljnost in mu dal milost svojo pred očmi načelnika stolpu.

²²I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně, kteříž byli v věži žalářné; a cožkoli tam činiti měli, on to spravoval.

²²In načelnik stolpa je dal Jožefu v roko vse zvezane v stolpu; in vse, kar so tam delali, je vodil on.Načelnik stolpa ni gledal na nobeno stvar, ki je bila v roki Jožefovi, zato ker je bil GOSPOD ž njim, in kar je počel, vse je pospeševal GOSPOD.

²³Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal,což jemu svěřil; proto že Hospodin byl s ním, a což on činil, Hospodin tomu prospěch dával.

²³Načelnik stolpa ni gledal na nobeno stvar, ki je bila v roki Jožefovi, zato ker je bil GOSPOD ž njim, in kar je počel, vse je pospeševal GOSPOD.