¹Stalo se pak potom, že povědíno jest Jozefovi: Aj, otec tvůj nemocen jest. I vzal s sebou dva syny své, Manasse a Efraima.

¹In po teh dogodkih so sporočili Jožefu: Glej, oče tvoj je bolan. In vzame dva sina svoja s seboj, Manaseja in Efraima.

²Tedy oznámeno jest Jákobovi a povědíno: Aj, syn tvůj Jozef přišel k tobě.

²In povedali so Jakobu, rekoč: Glej, sin tvoj Jožef prihaja k tebi. In okrepča se Izrael in sede na postelji svoji.

³A posilniv se Izrael, usadil se na ložci a řekl Jozefovi: Bůh silný všemohoucí ukázav mi se v Lůza v zemi Kananejské, požehnal mi.

³In Jakob reče Jožefu: Bog silni, Vsegamogočni, se mi je prikazal v Luzu v deželi Kanaanski ter me je blagoslovil

⁴A řekl ke mně: Aj, já rozplodím tě a rozmnožím tebe, a učiním tě v zástupy lidí; dám také zemi tuto semeni tvému po tobě za dědictví věčné.

⁴in mi rekel: Glej, storim te rodovitnega in pomnožim te in naredim te v množico ljudstev, in dam to deželo semenu tvojemu za teboj v večno posest.

⁵Protož nyní, dva synové tvoji, kteřížť jsou se zrodili v zemi Egyptské, prvé než jsem přišel k tobě do Egypta, moji jsou; Efraim a Manasses budou mi jako Ruben a Simeon.

⁵In sedaj sinova tvoja dva, ki sta se ti rodila v deželi Egiptovski, preden sem prišel k tebi v Egipt, bodeta moja; Efraim in Manase bodita moja kakor Ruben in Simeon.

⁶Ale děti, kteréž po těchto zplodíš, tvoji budou; jménem bratří svých jmenováni budou v dědictvích svých.

⁶Otroci pa, katere boš rodil za njima, naj bodo tvoji; po imenu dveh bratov svojih naj se imenujejo v dediščini svoji.

⁷Nebo když jsem se vracel z Pádan, umřela mi Ráchel v zemi Kananejské na cestě, když již nedaleko bylo do Efraty; a pochoval jsem ji tam u cesty k Efratě, jenž jest Betlém.

⁷Jaz pa, ko sem se vračal iz Padana, je umrla meni v žalost Rahela v deželi Kanaanski na potu, ko je bilo še malo hoda do Efrate; in pokopal sem jo na potu v Efrato, to je Betlehem.

⁸Uzřev potom Izrael syny Jozefovy, řekl: Kdo jsou onino?

⁸Ko pa zagleda Izrael sinova Jožefova, reče: Kdo sta ta dva?

⁹Odpověděl Jozef otci svému: Synové moji jsou, kteréž dal mi Bůh zde. I řekl:Přiveď je medle ke mně, a požehnám jim

⁹In Jožef reče očetu svojemu: Sinova sta moja, ki mi ju je dal Bog tukaj. On pa veli: Privedi ju, prosim, k meni, da ju blagoslovim.

¹⁰(Oči pak Izraelovy mdlé byly pro starost, a nemohl dobře viděti.) I přivedl je k němu, a on líbal a objímal je.

¹⁰Oči Izraelove namreč so bile otemnele od starosti, ni dobro videl. In privede ju blizu k njemu, in on ju je poljubljal in ju pritiskal k srcu.

¹¹I řekl Izrael Jozefovi: Nemyslilť jsem já, abych měl kdy viděti tvář tvou, a aj, dal mi Bůh, abych viděl i símě tvé.

¹¹In reče Izrael Jožefu: Nisem mislil, da bom videl obličje tvoje, in glej, Bog mi je dal videti tudi seme tvoje.

¹²Tedy vzav je Jozef z klína jeho, sklonil se tváří až k zemi.

¹²Nato ju pelje Jožef izmed kolen njegovih in se prikloni z obličjem svojim do tal.

¹³A vzav oba, Efraima na pravou stranu sobě, Izraelovi pak na levou, a Manassesa na levou sobě, Izraelovi pak na pravou, postavil je před ním.

¹³In vzame oba, Efraima z desno svojo na levo Izraelu, Manaseja pa z levo svojo na desno Izraelu, in privede ju bliže k njemu.

¹⁴Tedy vztáh Izrael pravici svou, vložil ji na hlavu Efraimovu, kterýž byl mladší, levici pak svou na hlavu Manassesovu, naschvál přeloživ ruce, ačkoli Manasses byl prvorozený.

¹⁴Ali Izrael iztegne desnico svojo, jo položi na glavo Efraimu, dasi je ta bil mlajši, in levo svojo na glavo Manaseju; premišljeno je del križem roke svoje, kajti Manase je bil prvenec.

¹⁵I požehnal Jozefovi, řka: Bůh, před jehož oblíčejem ustavičně chodili otcové moji Abraham a Izák, Bůh, kterýž mne spravoval po všecken život můj až do dne tohoto;

¹⁵In blagoslovi Jožefa, govoreč: Bog, pred čigar obličjem sta vedno hodila očeta moja, Abraham in Izak, Bog, ki mi je bil pastir, odkar živim do tega dne;

¹⁶Anděl ten, kterýž vytrhl mne ze všeho zlého, požehnejž dítek těchto; a ať slovou synové moji a synové otců mých Abrahama a Izáka; a ať se jako hmyz rozmnoží u prostřed země.

¹⁶angel, ki me je rešil iz vsakega zla, blagoslovi mladeniča ta; in naj se imenujeta po imenu mojem in po imenu očetov mojih Abrahama in Izaka, in v množice naj zrasteta na zemlji!

¹⁷Vida pak Jozef, že vložil otec jeho ruku svou pravou na hlavu Efraimovu, nerád byl tomu. I zdvihl ruku otce svého, aby ji přenesl s hlavy Efraimovy na hlavu Manassesovu.

¹⁷Ko je pa videl Jožef, da oče njegov poklada desno roko svojo Efraimu na glavo, ni mu bilo povšeč, zato prime očeta svojega roko, da jo preloži z glave Efraimove Manaseju na glavo.

¹⁸A řekl jemu: Ne tak, otče můj; nebo toto jest prvorozený, vložiž pravici svou na hlavu jeho.

¹⁸In Jožef reče svojemu očetu: Ne tako, oče moj, ker ta je prvenec, položi desnico svojo na glavo njegovo.

¹⁹Ale nepovolil otec jeho, a řekl: Vím, synu můj, vím; takéť i on bude v lid, a také i on vzroste; však bratr jeho mladší více poroste než on, a símě jeho bude u veliké množství národů.

¹⁹Oče njegov pa se je branil in dejal: Vem, sin moj, vem: v ljudstvo bode tudi ta in tudi velik bode, vendar mlajši brat njegov bode večji od njega in seme njegovo bode množina narodov.

²⁰I požehnal jim v ten den, řka: Skrze tebe požehnání bude dávati Izrael takto: Učiniž tobě Bůh jako Efraimovi a jako Manassesovi. I představil Efraima Manassesovi.

²⁰In blagoslovi ju tisti dan, rekoč: S teboj bodo blagoslavljali Izraelci, govoreč: Stóri ti Bog kakor Efraimu in kakor Manaseju! In postavil je Efraima pred Manaseja.

²¹Řekl také Izrael Jozefovi: Aj, já umírám, a budeť Bůh s vámi, a zase vás přivede do země otců vašich.

²¹In reče Izrael Jožefu: Glej, skoraj umrem, a Bog bode z vami in vas pripelje nazaj v deželo očetov vaših.In jaz ti darujem kos zemlje več nego bratom tvojim, ki sem ga dobil iz roke Amorejca s svojim mečem in z lokom svojim.

²²Já pak dal jsem tobě jeden díl výš nad bratří tvé, kteréhož jsem mečem svým a lučištěm svým dosáhl z ruky Amorejského.

²²In jaz ti darujem kos zemlje več nego bratom tvojim, ki sem ga dobil iz roke Amorejca s svojim mečem in z lokom svojim.