¹Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

¹Kajti ker ima postava le senco prihodnjih dobrot, ne prave podobe stvari, ne more vsako leto z istimi žrtvami, ki jih neprenehoma darujejo, nikdar popolne storiti teh, ki ž njimi pristopajo.

²Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?

²Ali bi jih sicer ne nehali darovati, ker bi službo opravljajoči, enkrat očiščeni, več ne imeli zavesti grehov?

³Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

³A prav s temi žrtvami se obnovi spomin grehov vsako leto.

⁴Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

⁴Nemogoče je namreč, da bi kri bikov in kozlov odvzemala grehe.

⁵Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

⁵Zato govori Kristus, prihajajoč na svet: „Žrtve in daru nisi hotel, telo pa si mi pripravil;

⁶Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

⁶žgalne daritve in daritve za grehe ti niso bile po volji,

⁷Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.

⁷tedaj sem rekel: Glej, prihajam (na čelu knjige je pisano o meni), da izpolnim, o Bog, voljo tvojo“.

⁸Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,

⁸Govoreč prej: „Žrtev in darov in žgalnih daritev in daritev za greh“ (ki se vendar darujejo po postavi) „nisi hotel in ti niso bile po volji“,

⁹Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

⁹je rekel dalje: „Glej, prihajam, da izpolnim voljo tvojo“. Prvo odpravlja, da postavi drugo.

¹⁰V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

¹⁰Na podlagi te volje smo posvečeni po daritvi telesa Jezusa Kristusa enkrat za vselej.

¹¹A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

¹¹In vsak duhovnik stoji vsak dan v službi in daruje večkrat iste žrtve, ki nikdar ne morejo odvzeti grehov;

¹²Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

¹²on pa je potem, ko je daroval eno samo žrtev za grehe, sedel za večno na desnico Božjo

¹³Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

¹³in čaka odslej, da bodo sovražniki njegovi položeni za podnožje nogam njegovim.

¹⁴Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.

¹⁴Kajti z eno daritvijo je za večno popolne storil tiste, ki se posvečujejo.

¹⁵Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:

¹⁵Izpričuje nam pa to tudi sveti Duh; ko je bil namreč rekel:

¹⁶Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

¹⁶„To je zaveza, ki jo bom sklenil ž njim po tistih dneh“, govori Gospod: „Postave svoje dam v njih srca in v njih misli jih zapišem

¹⁷Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

¹⁷in njih grehov in pregreškov se ne bom spominjal več“.

¹⁸Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.

¹⁸Kjer je pa odpuščenje teh, ni več daritve za grehe.

¹⁹Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,

¹⁹Ker imamo torej, bratje, trdno zaupanje, da nam je prost vhod v svetišče po krvi Jezusovi,

²⁰Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,

²⁰kateri vhod nam je posvetil kakor novo in živo pot skozi zagrinjalo, to je meso svoje,

²¹A majíce kněze velikého nad domem Božím,

²¹in ker imamo duhovnika velikega čez hišo Božjo:

²²Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

²²pristopimo z resničnim srcem, v popolni gotovosti vere, v srcih pokropljeni in očiščeni slabe vesti

²³A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

²³in po telesu umiti s čisto vodo. Držimo se izpovedi svojega upanja neomahljivo; kajti zvest je on, ki je obljubil.

²⁴A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,

²⁴In opazujmo se med seboj, da se izpodbujamo k ljubezni in k dobrim delom;

²⁵Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

²⁵in ne opuščajmo zbora svojega, kakor je nekaterim navada, marveč opominjajmo drug drugega, in to tolikanj bolj, kolikor bolj vidite, da se bliža dan Gospodov.

²⁶Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,

²⁶Ako namreč prostovoljno grešimo, potem ko smo prejeli spoznanje resnice, ni nobene žrtve več za grehe,

²⁷Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

²⁷ampak neko strašno pričakovanje sodbe in gorečnost ognja, ki bo ugonabljal nasprotnike.

²⁸Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.

²⁸Kdor prelomi postavo Mojzesovo, umre brez usmiljenja po izpovedbi dveh ali treh prič:

²⁹Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?

²⁹koliko hujšo kazen, menite, zasluži, kdor je Sina Božjega teptal in zaničeval kri zaveze, ki je bil ž njo posvečen, in grdil Duha milosti?

³⁰Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.

³⁰Poznamo namreč njega, ki je rekel: „Moje je maščevanje, jaz bom povračal, govori Gospod“; in zopet: „Gospod bo sodil ljudstvo svoje“.

³¹Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

³¹Strašno je pasti v roke živega Boga!

³²Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,

³²Spominjajte se pa prejšnjih dni, v katerih ste, potem ko ste bili razsvetljeni, prestali mnogi boj trpljenja,

³³Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.

³³zdaj v sramoti in stiski na ogled postavljeni, zdaj tesno združeni ž njimi, ki se jim je enako godilo.

³⁴Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

³⁴Kajti tudi z jetniki ste imeli sočutje in rop imetja svojega ste z veseljem trpeli, vedoč, da imate boljše imetje in stalno v nebesih.

³⁵Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.

³⁵Ne mečite torej od sebe srčne zaupnosti svoje, ki ima veliko plačilo.

³⁶Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

³⁶Stanovitnosti vam je namreč potreba, da dobite obljubo, storivši voljo Božjo.

³⁷Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.

³⁷Kajti „malo, malo še, in pride on, ki ima priti, in ne bo se mudil.

³⁸Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

³⁸Pravičnik moj bo pa živel iz vere“, in: „Ako se umakne, duši moji ne bode po volji“.Mi pa nismo izmed onih, ki se umikajo in se pogube, temuč ki verujejo in ohranijo dušo.

³⁹Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.

³⁹Mi pa nismo izmed onih, ki se umikajo in se pogube, temuč ki verujejo in ohranijo dušo.