¹A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše,

¹Zatorej, bratje sveti, poklica nebeškega deležni, pazljivo glejte na poslanca in velikega duhovnika naše veroizpovedi, Jezusa,

²Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný ve všem domě jeho.

²ki je zvest njemu, ki ga je naredil, kakor je bil tudi Mojzes zvest v vsej hiši njegovi.

³Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.

³Večje slave namreč je bil ta za vrednega spoznan od Mojzesa, v kolikor ima večjo čast od hiše tisti, ki jo je napravil.

⁴Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.

⁴Kajti vsako hišo napravi kdo; on pa, ki je vse napravil, je Bog.

⁵A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.

⁵In Mojzes je bil zvest v vsej hiši njegovi kakor služabnik, v pričanje tistega, kar se je imelo pozneje oznanjati;

⁶Ale Kristus, jakožto Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.

⁶Kristus pa je zvest kakor sin, vladajoč hiši svoji; čigar hiša smo mi, ako srčno zaupnost in hvalo upanja ohranimo trdno do konca.

⁷Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,

⁷Zatorej, kakor govori sveti Duh: „Danes, ko začujete glas njegov,

⁸Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti;

⁸ne zakrknite src svojih, kakor v razdražbi ob dnevi izkušnjave v puščavi,

⁹Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.

⁹kjer so me izkušali očetje vaši s preizkušanjem in gledali dela moja štirideset let.

¹⁰Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.

¹⁰Zato sem se razsrdil nad tem rodom in rekel: Vedno tavajo v srcu; ali oni niso spoznali potov mojih,

¹¹Takže jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

¹¹tako da sem prisegel v jezi svoji: Ne pridejo v pokoj moj!“

¹²Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé, a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.

¹²Glejte, bratje, da ne bode v kom izmed vas hudobnega srca nevere, ki odpade od Boga živega:

¹³Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokavadž se dnes jmenuje, aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.

¹³marveč opominjate se vsak dan, dokler se še kliče „danes“, da ne zakrkne kdo izmed vas vsled prevare greha.

¹⁴Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.

¹⁴Kajti postali smo sodeležniki Kristusa, ako le začetek zaupanja trdno ohranimo do konca;

¹⁵Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popouzení Boha.

¹⁵dokler se pravi: „Danes, ko začujete glas njegov, ne zakrknite src svojih kakor v razdražbi“.

¹⁶Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.

¹⁶Kajti kdo so bili tisti, ki so slišali in napravili razdražbo? Ne li pa vsi, ki so izšli iz Egipta po Mojzesu?

¹⁷Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichžto těla padla na poušti?

¹⁷Nad katerimi pa se je srdil štirideset let? Mar ne nad njimi, ki so bili grešili, ki so jim telesa popadala v puščavi?

¹⁸A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.

¹⁸Katerim pa je prisegel, da ne pridejo v pokoj njegov, če ne njim, ki so bili nepokorni?In vidimo, da niso mogli priti vanj zaradi nevere.

¹⁹A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru.

¹⁹In vidimo, da niso mogli priti vanj zaradi nevere.