¹Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.

¹Bojmo se torej, da se, ko še ostaja obljuba, da pridemo v pokoj njegov, ne vidi, da je kdo izmed vas zaostal.

²Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.

²Kajti blagovestje smo prejeli mi kakor tudi oni; ali onim ni koristila slišana beseda, ker ni bila združena z vero njih, ki so jo slišali.

³Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.

³Kajti v pokoj prihajamo mi, ki smo vero sprejeli; kakor je rekel: „V jezi svoji sem prisegel: Ne pridejo v pokoj moj!“ In vendar so bila dela Božja končana od ustanovitve sveta;

⁴Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.

⁴saj je rekel nekje o sedmem dne tako: „In počival je Bog sedmi dan od vseh del svojih“.

⁵A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.

⁵In tukaj zopet: „Ne pridejo v pokoj moj“.

⁶A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,

⁶Ker je torej še pričakovati, da pridejo nekateri vanj, in oni, kateri so najprvo prejeli blagovestje, niso prišli vanj zaradi nepokorščine,

⁷Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.

⁷določa zopet neki dan, ko pravi v Davidu „danes“ čez toliko časa, kakor je prej rečeno: „Danes, ko začujete glas njegov, ne zakrknite src svojih“.

⁸Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.

⁸Kajti ako bi jih bil Jozue vpeljal v pokoj, ne bi potem Bog govoril o drugem dnevu.

⁹A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.

⁹Torej ostaja še sobotni počitek ljudstvu Božjemu.

¹⁰Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.

¹⁰Kajti kdor je prišel v pokoj njegov, počiva tudi sam od svojih del kakor Bog od lastnih.

¹¹Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.

¹¹Prizadenimo si torej, da pridemo v oni pokoj, da ne pade kdo po enakem zgledu nepokorščine.

¹²Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.

¹²Živa je namreč beseda Božja in krepka in ostrejša nego vsak dvorezen meč, in prodira prav do ločitve duše in duha, členovja in mozga, in je sodnik naklepov in misli srca;

¹³A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

¹³in stvari ni skrite pred njim, temuč vse je golo in razodeto očem njega, ki imamo ž njim opravek.

¹⁴Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.

¹⁴Ker imamo torej tako vzvišenega velikega duhovnika, ki je šel skozi nebesa, Jezusa, Sinu Božjega, držimo se svoje veroizpovedi!

¹⁵Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.

¹⁵Kajti nimamo velikega duhovnika, ki bi ne mogel z nami čutiti slabosti naših, ampak izkušan je v vsem kakor mi, a brez greha.Bližajmo se torej s srčno zaupnostjo prestolu milosti, da dobimo usmiljenje in najdemo milost za pravočasno pomoč.

¹⁶Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.

¹⁶Bližajmo se torej s srčno zaupnostjo prestolu milosti, da dobimo usmiljenje in najdemo milost za pravočasno pomoč.