¹Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova.

¹Zakaj GOSPOD se usmili Jakoba in še enkrat izvoli Izraela, in jih postavi na domača tla; in tujci se jim pridružijo ter se bodo oklepali hiše Jakobove.

²Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými.

²In ljudstva jih vzemo pod svojo skrb ter jih pripeljejo na njih mesto; in hiša Izraelova si jih prisvoji v deželi GOSPODOVI, da bodo hlapci in dekle; tako bodo ujete peljali nje, katerim so bili prej ujetniki, in bodo gospodovali njim, ki so jih nekdaj tlačili.

³I staneť se v ten den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben,

³In zgodi se tisti dan, ko ti GOSPOD podeli pokoj po trudu tvojem in po nepokoju tvojem in po trdi službi, v katero so te usužnjili,

⁴Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě.

⁴da boš pravil to zabavljico o kralju babilonskem, ter porečeš: Kako je preminil tlačilec, kako je minilo oderuštvo!

⁵Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících,

⁵Zlomil je GOSPOD palico krivičnikov, žezlo gospodovalčevo,

⁶Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti.

⁶ki je tepel ljudstva v togoti z udarci neprenehoma, ki je gospodoval v jezi narodom z zatiranjem brez zadržka.

⁷Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují.

⁷Pokojna, mirna je zdaj vsa zemlja; nastalo je glasno petje.

⁸I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal.

⁸Tudi ciprese se radujejo nad teboj, cedre na Libanonu: „Odkar si se zvrnil, ne hodi nihče sem gori, da bi nas posekal!“

⁹I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů.

⁹Pekel zdolaj se je vznemiril zaradi tebe, ker čaka prihoda tvojega: drami zavoljo tebe mrtve, vse mogotce zemlje, vsem kraljem narodov veli vstati s prestolov.

¹⁰Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn?

¹⁰Vsi izpregovore tebi in poreko: „Tudi ti si brez moči kakor mi, nam si postal podoben?“

¹¹Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají.

¹¹V pekel je stopilo veličastvo tvoje in strun tvojih šum. Glist je polno pod teboj in črv te pokriva.

¹²Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.

¹²Kako si padel z neba, o lucifer [Ali: sijajna zvezda, danica.], jutranje zarje sin! kako si posekan na tla, ki si poraze napravljal narodom!

¹³Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.

¹³Ti si pač govoril v srcu svojem: V nebesa se dvignem, nad zvezde Boga mogočnega povišam prestol svoj, in sedel bom na gori zborovanja, na skrajnem severu.

¹⁴Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.

¹⁴Dvignem se nad višave, ogrnjene z oblaki, enak bodem Najvišjemu.

¹⁵A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy.

¹⁵Ali pahnjen boš v pekel, v jamo najglobočjo.

¹⁶Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími,

¹⁶Kateri te vidijo, te natanko ogledujejo in se ozirajo v te, govoreč: „Je li ta tisti mož, ki je majal zemljo, ki je pretresal kraljestva?

¹⁷Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů?

¹⁷ki je delal iz naseljenega sveta puščavo in je podiral mesta ne njem, ki jetnikov svojih ni izpuščal domov?“

¹⁸Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich;

¹⁸Vsi kralji narodov, kolikor jih je, so zaspali s častjo, vsak v hiši svoji;

¹⁹Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná.

¹⁹tebe pa so vrgli daleč od tvojega groba kakor ostuden izrastek. Pokrit si z ubitimi, s prebodenimi z mečem, ki so jih vrgli v jamo in zasuli s kamenjem, si kakor razteptano truplo.

²⁰Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků.

²⁰Ne združiš se ž njimi v grobu, ker si ugonabljal deželo svojo, moril ljudstvo svoje. Hudobnikov seme se ne bo imenovalo vekomaj.

²¹Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy.

²¹Pripravite se, da pokoljete sinove njegove zaradi krivice njih očetov! Da ne vstanejo ter ne podedujejo dežele in površja zemlje ne napolnijo z mesti.

²²Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin.

²²In vstanem zoper nje, govori GOSPOD nad vojskami, in iztrebim ime in ostanek Babilona, sina in vnuka, govori GOSPOD.

²³A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů.

²³In naredim, da bode Babilon posestvo ježu in močvirje, in pometem ga z metlo pokončanja, govori GOSPOD nad vojskami.

²⁴Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se,

²⁴Prisegel je GOSPOD nad vojskami, rekoč: Gotovo, kakor sem se namenil, tako se zgodi, in kakor sem sklenil, tako ostane:

²⁵Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude.

²⁵da zdrobim Asurja v deželi svoji in ga pogazim na gorah svojih. Tako se jim razprta jarem njegov in njegovo breme jim pade z rame.

²⁶Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům.

²⁶To je tisti sklep, ki je storjen nad vso zemljo, in to je roka, ki je iztegnjena nad vsemi narodi.

²⁷Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?

²⁷Zakaj GOSPOD nad vojskami je storil sklep, in kdo naj ga uniči? in roka njegova je iztegnjena, kdo naj jo odvrne?

²⁸Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto:

²⁸V letu, v katerem je umrl kralj Ahaz, je bilo to prorokovanje:

²⁹Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající.

²⁹Ne raduj se, ti vsa Filisteja, ker je zlomljena šiba, ki te je tepla; kajti iz korenine kačje pride modras, in sad njegov bode ognjen leteč zmaj.

³⁰I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje.

³⁰In prvenci siromakov bodo pasli in ubožni počivali brez skrbi; a tvojo korenino pokončam z lakoto in ostanek tvoj pomori zmaj.

³¹Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho.

³¹Tulite, vrata, vpij, mesto, obup te zgrabi, vsa Filisteja; kajti od severa prihaja sovražnik kakor dim in presledka ni v četah njegovih.Kaj torej naj se odgovori poslancem narodovim? Da je GOSPOD ustanovil Sion in da ne njem dobé zavetje ubožci ljudstva njegovega.

³²Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.

³²Kaj torej naj se odgovori poslancem narodovim? Da je GOSPOD ustanovil Sion in da ne njem dobé zavetje ubožci ljudstva njegovega.