¹Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému.

¹Beseda, ki jo je v prikazni slišal za Judo in Jeruzalem Izaija, sin Amozov.

²I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové.

²In zgodi se v poslednjih dneh, da bo gora hiše GOSPODOVE trdno postavljena na vrhu drugih gorá in povišana nad hribe, in vsi narodi se bodo stekali k njej.

³A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.

³In mnoga ljudstva pojdejo, govoreč: Pridite, da gremo na goro GOSPODOVO, v hišo Boga Jakobovega, da bi nas učil o potih svojih in da bomo hodili po stezah njegovih! Zakaj s Siona izide nauk in beseda GOSPODOVA iz Jeruzalema;

⁴Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.

⁴in on bo sodil med narodi in pravico izvršil mnogim ljudstvom. In pokujejo meče svoje v lemeže in sulice svoje v srpe; narod ne dvigne meča nad narod, in več se ne bodo učili bojevati.

⁵Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově.

⁵O hiša Jakobova, pridite in hodimo v svetlobi GOSPODOVI!

⁶Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují.

⁶Kajti zavrgel si, Bog, ljudstvo svoje, hišo Jakobovo, ker so polni razvad z Jutrovega in so vedeži kakor Filistejci in se družijo z otroki tujcev.

⁷K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není.

⁷In njih dežela je polna srebra in zlata in njih zakladom ni konca; polna je tudi njih dežela konj in njih vozom ni konca.

⁸Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich.

⁸Polna je tudi njih dežela malikov; klanjajo se rok svojih delu, temu, kar so njih prstje storili.

⁹Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim.

⁹A pripognjen bo človek prostak in ponižan bo mož odličnjak, ker jim ne moreš prizanesti.

¹⁰Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho.

¹⁰Zlezi v pečino ter skrij se v prahu izpred groze GOSPODOVE in izpred slave veličastva njegovega!

¹¹Tuť oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den.

¹¹Ponižan bo človek prevzetnih oči in visokost človeška se potlači, in povišan bo GOSPOD sam tisti dan.

¹²Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,

¹²Kajti GOSPOD nad vojskami ima določen dan proti vsemu, kar je prevzetno in visoko, in proti vsakemu, ki se povišuje, da se poniža;

¹³I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské,

¹³in proti vsem cedram na Libanonu, visokim in ponosnim, in proti vsem hrastom v Basanu

¹⁴I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené,

¹⁴in proti vsem visokim goram in proti vsem vzvišenim gričem

¹⁵I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou,

¹⁵in proti vsakemu visokemu stolpu in proti vsakemu trdnemu zidu

¹⁶I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná.

¹⁶in proti vsem ladjam tarsiškim in proti vsem podobam najmilejšim.

¹⁷A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den,

¹⁷Tedaj se potlači prevzetnost človeška in vzvišenost ljudi se poniža, in povišan bo GOSPOD sam tisti dan.

¹⁸Modly pak docela vymizejí.

¹⁸In maliki izginejo dočista.

¹⁹Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.

¹⁹In pojdejo v skalne brloge in v razpoke zemlje izpred groze GOSPODOVE in izpred slave veličastva njegovega, kadar se vzdigne, da ostraši zemljo.

²⁰V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům.

²⁰Tisti dan vrže človek krtom in netopirjem malike svoje srebrne in zlate malike svoje, ki so mu jih naredili, da se jim poklanja,

²¹I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.

²¹da bi zlezel v votline pečin in v skalne razpoke izpred groze GOSPODOVE in izpred slave veličastva njegovega, ko se vzdigne, da ostraši zemljo.Opustite up v človeka, ki mu je dihanje v nosu! kajti koliko ga je ceniti?

²²Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?

²²Opustite up v človeka, ki mu je dihanje v nosu! kajti koliko ga je ceniti?