¹V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho.

¹Tisti dan bodo peli to pesem v deželi Judovi: Trdno mesto imamo; zveličanje nam Bog postavlja za obzidje in nasip.

²Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.

²Odprite vrata, da vnide narod pravični, ki hrani vso zvestobo.

³Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.

³Njemu, ki je stanoviten v misli, hraniš večni mir, ker upa vate.

⁴Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná.

⁴Upajte v GOSPODA vekomaj, kajti v GOSPODU Jehovi je skala vekov.

⁵Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu.

⁵Zakaj on je ponižal stanujoče na visokem, ponižal je kvišku moleči grad; podrl jih je, zvrnil na tla, položil prav v prah.

⁶Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných.

⁶Tepta jih noga, ubožcev noge, siromakov stopinje.

⁷Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš.

⁷Pot pravičnega je ravna; naravnost ravnaš stezo pravičnemu.

⁸Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše.

⁸Da, na potu sodb tvojih, o GOSPOD, smo te čakali; k imenu tvojemu in k spominu tvojemu je bilo hrepenenje duše.

⁹Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti.

⁹Iz srca sem te želel po noči in z duhom svojim znotraj sebe sem zgodaj hitel k tebi: zakaj ko zadevajo sodbe tvoje zemljo, se uče pravičnosti prebivalci sveta.

¹⁰Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu.

¹⁰Če se izkaže milost brezbožniku, se ne uči pravičnosti: v deželi pravičnosti ravna krivično in noče videti visokosti GOSPODOVE.

¹¹Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš.

¹¹GOSPOD, roka tvoja se je vzdignila, pa ne vidijo. A videli bodo gorečnost tvojo za to ljudstvo, in bodo osramočeni; da, ogenj pokonča nasprotnike tvoje.

¹²Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše.

¹²Za nas pa, GOSPOD, pripraviš mir; saj si tudi dovršil vsa dela naša za nas.

¹³Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé).

¹³GOSPOD, Bog naš, zapovedovali so nam drugi gospodje razen tebe; samo s teboj združeni hvalno spominjamo imena tvojega.

¹⁴Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.

¹⁴Mrtvi so, ne ožive, mrliči so, ne vstanejo več: zato ker si jih obiskal in pogubil, in pokončal si ves njih spomin.

¹⁵Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země.

¹⁵Pomnožil si ta narod, o GOSPOD, pomnožil si ta narod, poveličal si sebe; razširil si vse meje dežele.

¹⁶Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.

¹⁶GOSPOD, v stiski so te iskali; molili so ponižno, kadar jih je trla pokora tvoja.

¹⁷Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine.

¹⁷Kakor se noseča blizu poroda zvija in vpije v bolečinah svojih, tako smo bili pred obličjem tvojim, GOSPOD.

¹⁸Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského.

¹⁸Noseči smo bili, zvijali smo se, a bilo je, kakor da bi rodili le sapo: rešitve nobene nismo napravili zemlji in niso se porodili prebivalci svetu.

¹⁹Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.

¹⁹Ožive mrtveci tvoji; mrtva trupla moja vstanejo. Zbudite se in veselo pojte, kateri prebivate v prahu! kajti rosa svetlobe je rosa tvoja, in zemlja izvrže mrtve.

²⁰Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv.

²⁰Pojdi, ljudstvo moje, stopi v hrame svoje in zapri si duri za seboj: skrij se za malo časa, dokler ne preide jeza.Zakaj, glej, GOSPOD prihaja iz kraja svojega, kaznovat prebivalce zemlje za njih krivico; in zemlja odkrije kri svojo in ne bo pokrivala več ubitih svojih.

²¹Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.

²¹Zakaj, glej, GOSPOD prihaja iz kraja svojega, kaznovat prebivalce zemlje za njih krivico; in zemlja odkrije kri svojo in ne bo pokrivala več ubitih svojih.