¹Poslouchejte mne ostrovové, a pozorujte národové dalecí: Hospodin hned z života povolal mne, od života matky mé v pamět uvedl jméno mé,

¹Poslušajte me, otoki, in pazite, ljudstva iz daljave! GOSPOD me je poklical od materinega telesa, od osrčja matere moje se me je spominjal.

²A učinil ústa má podobná meči ostrému. V stínu ruky své skryl mne, a učiniv ze mne střelu vypulerovanou, v toule svém schoval mne.

²In naredil je usta moja kakor oster meč, s senco roke svoje me je zakril; in naredil me je za pšico izbrušeno, v tulu svojem me je skril.

³A řekl mi: Služebník můj jsi, v Izraeli skrze tebe oslaven budu.

³In mi je rekel: Hlapec si moj, Izrael, po katerem se bom oslavljal. –

⁴Já pak řekl jsem: Nadarmo jsem pracoval, daremně a marně sílu svou jsem strávil. Ale však soud můj jestiť u Hospodina, a práce má u Boha mého.

⁴Jaz pa sem rekel: Brezuspešno sem se trudil, brezkoristno in za nič sem potratil moč svojo; vendar pa je pravica moja pri GOSPODU in plačilo moje je pri Bogu mojem.

⁵A nyní dí Hospodin, kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého, abych zase přivedl k němu Jákoba; (byť pak i nebyl sebrán Izrael, slávu však mám před očima Hospodinovýma; nebo Bůh můj jest síla má);

⁵Sedaj pa govori GOSPOD, ki me je izobrazil od materinega telesa za hlapca svojega, naj Jakoba nazaj pripeljem k njemu in da bodi Izrael zbran k njemu (ker sem slaven v očeh GOSPODOVIH in Bog moj je postal moja moč),

⁶I to řekl Hospodin: Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země.

⁶govori, pravim: Malo je, da si mi hlapec, da bi povzdignil rodove Jakobove ter nazaj pripeljal ohranjence Izraelove; tudi te postavim za luč poganskim narodom, da bodeš zveličanje moje prav do konca zemlje.

⁷Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tě, povstanou, a knížata klaněti se budou pro Hospodina, kterýž věrný jest, Svatého Izraelského, jenž tě vyvolil.

⁷Tako pravi GOSPOD, odrešenik Izraelov, Svetnik njegov, njemu, ki ga zaničuje vsakdo, ki je gnus narodov, hlapcu gospodovalcev: Kralji te bodo videli in spoštljivo vstali, knezi se bodo klanjali zaradi GOSPODA, ki je zvest, Svetnika Izraelovega, ki te je izvolil.

⁸Toto praví Hospodin: V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná;

⁸Tako pravi GOSPOD: Ob času milosti sem te uslišal in v dan zveličanja sem ti pomagal; in stražil te bom in te dal v zavezo ljudstvu, da povzdigneš deželo, da v posest razdeliš opustošene dediščine,

⁹Abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich.

⁹da porečeš jetnikom: Pojdite ven! njim, ki sede v teminah: Pridite na svetlo! Po potih se bodo pasli in po vseh golih hribih imeli svojo pašo.

¹⁰Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenů vod povede je.

¹⁰Lačni ne bodo, ne žejni, tudi zračna prikazen jih ne omami in solnce ne zadene; kajti njih milostnik jih bo vodil in poleg vrelcev vodá jih bo peljal.

¹¹Přes to způsobím na všech horách svých cesty, a silnice mé vyvýšeny budou.

¹¹In vse svoje gore naredim, da bodo prelazne, in moje ceste se bodo z nasipom povišale.

¹²Aj, tito zdaleka přijdou, aj, onino od půlnoci a od moře, a jiní z země Sinim.

¹²Glej, ti pridejo od daleč, in glej, ti od severa in od zahoda, in ti iz dežele Sinimcev.

¹³Prozpěvujte nebesa, a plésej země, a zvučně prokřikujte hory; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého, a nad chudými svými slitoval se.

¹³Prepevajte, nebesa, in raduj se, zemlja, in pojoč bobnite, gore! zakaj GOSPOD je potolažil ljudstvo svoje in se je usmilil siromakov svojih.

¹⁴Ale řekl Sion: Opustiltě mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne.

¹⁴A Sion je rekel: Jehova me je zapustil in Gospod me je pozabil.

¹⁵I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě.

¹⁵More li žena pozabiti dojenca svojega, da bi se ne usmilila sina telesa svojega? In ko bi tudi matere pozabile, jaz vendar ne pozabim tebe!

¹⁶Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou.

¹⁶Glej, na obe dlani sem si te vdolbel; zidovi tvoji so vedno pred mano.

¹⁷Pospíšíť k tobě synové tvoji, ti pak, kteříž tě bořili a kazili, odejdou od tebe.

¹⁷Hiteli bodo k tebi otroci tvoji; podiralci tvoji in opustoševalci tvoji odidejo iz tebe.

¹⁸Pozdvihni vůkol očí svých, a pohleď, všickni ti shromáždíce se, přijdou k tobě. Živť jsem já, praví Hospodin, že se jimi všemi jako okrasou přioděješ, a otočíš se jimi jako halží nevěsta,

¹⁸Ozri se kroginkrog in glej: tisti vsi se zbirajo in prihajajo k tebi. Kakor res živim, govori GOSPOD, z vsemi tistimi se boš oblekla kakor z lepotičjem, obvezala si jih boš kakor nevesta.

¹⁹Proto že pustiny tvé, a pouště tvé, a zbořeniny země tvé že tehdáž těsné budou, příčinou obyvatelů, když vzdáleni budou ti, kteříž tě zžírali;

¹⁹Zakaj, kar se tiče tvojih razvalin in podrtih mest tvojih in porušene dežele tvoje – sedaj bodeš res pretesna za prebivalce; in tisti, ki so te požirali, odidejo daleč.

²⁰Tak že řeknou před tebou synové siroby tvé: Těsné mi jest toto místo, ustup mi, abych bydliti mohl.

²⁰Še poreko, da boš slišala, otroci osamljenja tvojega: Pretesno mi je to mesto; naredi mi prostora, da morem prebivati!

²¹I díš v srdci svém: Kdo mi naplodil těchto? Nebo jsem já byla osiřelá a osamělá, sem i tam přecházející a odcházející. Tyto, pravím, kdo vychoval? Aj, pozůstala jsem byla sama jediná. Kdež tito byli?

²¹Tedaj porečeš v srcu svojem: Kdo mi je rodil tiste, ko sem bila brez otrok in nerodovitna, pregnana in sem se semtertja potikala? in kdo mi je vzredil téle? Glej, saj sem bila zapuščena samica, kje so bili tile?

²²Toto praví Panovník Hospodin: Aj, já pozdvihnu k národům ruky své, a k lidem vyzdvihnu korouhev svou, aby přinesli syny tvé na rukou, a dcery tvé aby na plecech neseny byly.

²²Tako pravi Gospod Jehova: Glej, proti narodom povzdignem roko svojo in proti ljudstvom postavim zastavo svojo, in prineso sinove tvoje v naročju in hčere tvoje bodo nosili sem na svojih ramah.

²³I budou králové pěstounové tvoji, a královny jejich chovačky tvé. Tváří k zemi skláněti se budou před tebou, a prach noh tvých lízati budou, a poznáš, že jsem já Hospodin, a že nebývají zahanbeni, kteříž na mne očekávají.

²³In kralji bodo redniki tvoji in njih kneginje dojke tvoje; klanjali se ti bodo z obličjem do tal in prah tvojih nog bodo lizali. In spoznaš, da sem jaz GOSPOD: ne osramoté se, ki me čakajo.

²⁴Ale díš: Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude?

²⁴Se li more velikanu odvzeti plen? ali se morejo oteti, ki so ujeti po pravici?

²⁵Anobrž tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštěno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím.

²⁵Res, tako pravi GOSPOD: Tudi jetniki velikanovi se mu vzamejo in plen siloviteža se otme; kajti jaz se bom boril zoper tiste, ki se s teboj bore, in otroke tvoje rešim jaz.In storim, da bodo zatiralci tvoji jedli lastno svoje meso, in kakor z vinom se bodo upijanjali s svojo krvjo; in spozna vse meso, da sem jaz GOSPOD zveličar tvoj in odrešenik tvoj, Mogočni Jakobov.

²⁶A nakrmím ty, kteříž tě utiskují, vlastním masem jejich, a jako mstem krví svou se zpijí. I poznáť všeliké tělo, že já Hospodin jsem spasitel tvůj, a vykupitel tvůj Bůh silný Jákobův.

²⁶In storim, da bodo zatiralci tvoji jedli lastno svoje meso, in kakor z vinom se bodo upijanjali s svojo krvjo; in spozna vse meso, da sem jaz GOSPOD zveličar tvoj in odrešenik tvoj, Mogočni Jakobov.