¹Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.

¹Jakob, Boga in Gospoda Jezusa Kristusa hlapec, pozdravlja dvanajstere rodove, ki so razkropljeni.

²Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,

²Zgolj v veselje si štejte, bratje moji, kadar pridete v mnogotere izkušnjave,

³Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.

³ker veste, da preizkušnja vere vaše rodi stanovitnost.

⁴Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.

⁴Stanovitnost pa imej za delo popolno, da bodete popolni in dovršeni, v ničemer pogrešni.

⁵Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.

⁵Če pa ima kdo izmed vas premalo modrosti, naj je prosi Boga, ki vsem daje obilo in nikomur ne oponaša; in dala se mu bo.

⁶Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.

⁶Prosi pa naj v veri in nič ne dvomi; zakaj kdor dvomi, je podoben valu morskemu, ki ga veter žene in premetava.

⁷Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,

⁷Naj vendar ne misli tisti človek, da kaj dobi od Gospoda,

⁸Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.

⁸mož dvojnih misli, nestanoviten na vseh potih svojih!

⁹Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,

⁹Ponaša pa naj se nizki brat v visokosti svoji,

¹⁰A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.

¹⁰a bogati v ponižanju svojem, kajti mine kakor trave cvet.

¹¹Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.

¹¹Vzide namreč solnce z vročino in posuši travo, in njen cvet odpade in lepota lica njenega izgine: tako tudi bogatin zvene v svojih podjetjih.

¹²Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.

¹²Blagor možu, ki pretrpi izkušnjavo; ker ko bo preizkušen, prejme venec življenja, ki ga je obljubil Gospod tem, ki ga ljubijo.

¹³Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.

¹³Nihče naj ne reče, ko je v izkušnjavi: Bog me izkuša; zakaj Bog ne more biti izkušan v hudo, sam pa tudi ne izkuša nikogar.

¹⁴Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.

¹⁴Sleherni pa je izkušan, ko ga lastne želje vlečejo in vabijo;

¹⁵Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.

¹⁵potem, ko želja spočne, rodi greh, greh pa, ko je dovršen, rodi smrt.

¹⁶Nebluďtež, bratří moji milí.

¹⁶Ne tavajte, bratje moji ljubljeni!

¹⁷Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.

¹⁷Vsak dober dar in vsako popolno darilo je od zgoraj in prihaja od Očeta luči, pri katerem ni izpremembe ali sence vsled obrata svetil.

¹⁸On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.

¹⁸Iz svoje volje nas je rodil po besedi resnice, da bodimo neka prvina stvari njegovih.

¹⁹A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.

¹⁹Veste to, bratje moji ljubljeni. Bodi pa vsak človek hiter za poslušanje, počasen za govorjenje, počasen za jezo;

²⁰Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.

²⁰kajti jeza človekova ne dela pravičnosti Božje.

²¹Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.

²¹Zato odloživši sleherno nesnago in obilnost hudobnosti, v krotkosti sprejmite vsajeno besedo, ki more rešiti duše vaše.

²²Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

²²Bodite pa delavci besede in ne samo poslušalci, ki sami sebe slepe.

²³Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.

²³Kajti če je kdo poslušalec besede, ne pa delavec, ta je podoben možu, ki ogleduje v zrcalu svojega rojstva obličje:

²⁴Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.

²⁴pogleda se namreč in odide, in hitro pozabi, kakšen da je.

²⁵Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.

²⁵Kdor pa prav pogleda v popolno postavo, postavo svobode, in pri njej vztraja ter ne pozabi, kar sliši, ampak dejanski izvršuje to, ta bode blažen v dejanju svojem.

²⁶Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

²⁶Če meni kdo, da služi Bogu, pa ne brzda jezika svojega, temuč vara srce svoje, njegovo bogoslužje je ničevo.Bogoslužje čisto in neoskrunjeno pred Bogom in Očetom je to: skrbeti za sirote in vdove v njih stiski in se ohraniti neomadeževanega od sveta.

²⁷Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.

²⁷Bogoslužje čisto in neoskrunjeno pred Bogom in Očetom je to: skrbeti za sirote in vdove v njih stiski in se ohraniti neomadeževanega od sveta.