¹Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.

¹Bratje moji, v veri našega Gospoda slave, Jezusa Kristusa, ne ozirajte se na to, kdo je kdo.

²Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,

²Ako pride namreč v vaš zbor mož z zlatim prstanom, v sijajni obleki, pride pa tudi ubožec v umazani obleki,

³A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;

³in pogledate njega, ki ima sijajno obleko, in mu rečete: Ti sedi sem lepo, in ubožcu rečete: Ti stoj tam ali pa sedi sem pod podnožje moje –

⁴Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?

⁴niste li napravili razločka med seboj in ste postali sodniki po slabih mislih?

⁵Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?

⁵Čujte, bratje moji ljubljeni: Ni si li Bog izbral ubožcev pred svetom, da bodo bogati v veri in dediči kraljestva, ki ga je obljubil njim, ki ga ljubijo?

⁶Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?

⁶Vi pa ste zaničevali ubožca. Ali niso bogatini, ki vas zatirajo, in niso li oni, ki vas vlačijo pred sodbe?

⁷Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?

⁷Niso li oni, ki preklinjajo slavno ime, ki je bilo klicano nad vami?

⁸Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.

⁸Toda če res izpolnjujete kraljevo postavo, po pismu: „Ljubi bližnjega svojega kakor sebe“, prav delate;

⁹Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.

⁹če pa gledate na zunanjost, delate greh, in postava vam izpričuje, da ste prestopniki.

¹⁰Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.

¹⁰Kajti kdor bi izpolnjeval vso postavo, pa bi se pregrešil zoper eno zapoved, je postal kriv vseh.

¹¹Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.

¹¹On namreč, ki je rekel: „Ne prešeštvuj“, je tudi rekel: „Ne ubijaj“; če pa ne prešeštvuješ, a ubijaš, si postal prestopnik postave.

¹²Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.

¹²Tako govorite in tako ravnajte kakor ljudje, ki boste sojeni po postavi svobode.

¹³Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.

¹³Kajti sodba bode neusmiljena njemu, ki ni delal usmiljenja; usmiljenje se hvali zoper sodbo.

¹⁴Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?

¹⁴Kaj pomaga, bratje moji, če kdo pravi, da ima vero, del pa nima? More li ga ta vera rešiti?

¹⁵A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,

¹⁵Ako je brat nag ali sestra in pogrešata vsakdanje hrane,

¹⁶Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?

¹⁶pa jima kdo izmed vas reče: Pojdita v miru, ogrejta se in nasitita! A jima ne podelite, kar je potrebno telesu, kaj to pomaga?

¹⁷Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.

¹⁷Tako tudi vera, ako nima del, je mrtva sama ob sebi.

¹⁸Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.

¹⁸Ali poreče kdo: Ti imaš vero, in jaz imam dela; pokaži mi vero svojo brez del, in jaz ti pokažem vero iz svojih del.

¹⁹Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.

¹⁹Ti veruješ, da je Bog eden; prav delaš. Tudi zli duhovi to verujejo in groza jih je.

²⁰Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?

²⁰Hočeš pa vedeti, človek ničemurni, da je vera brez del mrtva?

²¹Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?

²¹Ali ni bil Abraham, oče naš, opravičen iz del, ko je daroval Izaka, sina svojega, na oltarju?

²²Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?

²²Vidiš torej, da je vera sodelovala z deli njegovimi, in iz del je bila vera popolna,

²³A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.

²³in izpolnilo se je pismo: „Abraham pa je veroval Bogu, in vštelo se mu je za pravičnost“ in „prijatelj Božji“ je bil imenovan.

²⁴Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?

²⁴Vidite, da se iz del opravičuje človek in ne samo iz vere.

²⁵Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?

²⁵Istotako se li ni tudi Rahab nečistnica opravičila iz del, ko je sprejela poslanca in ju odpravila po drugi poti?Kakor je namreč telo brez duha mrtvo, tako je tudi vera brez del mrtva.

²⁶Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

²⁶Kakor je namreč telo brez duha mrtvo, tako je tudi vera brez del mrtva.