¹Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.

¹Ne bodite mnogi učitelji, bratje moji, ker veste, da prejmemo težjo sodbo.

²V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.

²V mnogem namreč napačno delamo vsi. Če kdo v besedi ne stori napačno, ta je popoln mož, zmožen brzdati tudi vse telo.

³An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

³Ako devamo konjem uzde v gobce, da so nam poslušni, vladamo tudi ves njih život.

⁴An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

⁴Glej, tudi ladje, če so še tako velike in jih silni vetrovi gonijo, obrača i najmanjše krmilo, kamorkoli hoče vodnikova namera.

⁵Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

⁵Tako je tudi jezik majhen ud in se veliko ponaša. Glej, majhen ogenj, kolikšen gozd zažge!

⁶A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

⁶Tudi jezik je ogenj; kot svet krivice se kaže jezik med udi našimi, ki oskrunja vse telo in zažiga kolo življenja, njega pa zažiga pekel.

⁷Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;

⁷Kajti sleherno pleme zveri in ptičev, golazni in morskih živali kroti in je ukrotil rod človeški,

⁸Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

⁸jezika pa ne more ukrotiti noben človek; zlo neukrotno je poln smrtnega strupa!

⁹Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

⁹Ž njim blagoslavljamo Gospoda in Očeta in ž njim preklinjamo ljudi, ustvarjene po podobi Božji;

¹⁰Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

¹⁰iz istih ust prihaja blagoslov in kletev. To, bratje moji, se ne sme tako goditi!

¹¹Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?

¹¹Saj pač studenec iz iste votline ne bruha sladke in grenke vode?

¹²Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.

¹²More li, bratje moji, smokva roditi olive ali trta smokve? Tudi slana voda ne more delati sladke.

¹³Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

¹³Kdo je moder in razumen med vami? Kaže naj z lepim vedenjem dela svoja v modri krotkosti.

¹⁴Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.

¹⁴Če pa imate grenko zavist in sebičnost v srcu svojem, nikar se ne hvalite in ne lažite zoper resnico!

¹⁵Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.

¹⁵To ni modrost, ki prihaja od zgoraj, ampak zemeljska, živalska, vražja.

¹⁶Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.

¹⁶Kjer je namreč zavist in sebičnost, tam je nerednost in vse zlo dejanje.

¹⁷Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.

¹⁷Modrost pa, ki je od zgoraj, je prvič čista, potem miroljubna, nežnočutna, dovzetna, polna usmiljenja in dobrega sadu, dvoma prosta, brez hinavščine.Sad pravičnosti pa se seje v miru njim, ki napravljajo mir.

¹⁸Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.

¹⁸Sad pravičnosti pa se seje v miru njim, ki napravljajo mir.