¹Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?

¹Odkod prihajajo vojske in odkod bitke med vami? Ne li odtod, namreč od želj vaših, vojskujočih se v vaših udih?

²Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.

²Želite, a nimate; morite in želite zavidno, a ne morete doseči; borite se in vojskujete; nimate, ker ne prosite.

³Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.

³Prosite, a ne dobite, ker slabo prosite, da bi zapravljali v slah svojih.

⁴Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.

⁴Prešeštnice, ali ne veste, da je prijateljstvo sveta sovraštvo do Boga?Kdorkoli torej hoče biti svetu prijatelj, postane Bogu sovražnik.

⁵Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?

⁵Ali menite, da pismo prazno govori? Zavistno li želi Duh, ki ga je Bog naselil v nas?

⁶Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.

⁶Daje pa toliko večjo milost. Zato pravi pismo: „Bog se upira prevzetnim, ponižnim pa daje milost“.

⁷Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.

⁷Podložni torej bodite Bogu. Uprite se pa hudiču, in bežal bo od vas.

⁸Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.

⁸Približajte se Bogu in približa se vam. Očedite si roke, grešniki, in očistite si srca, ki ste dvojnih misli.

⁹Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.

⁹Čutite svoje gorjé in žalujte in jokajte; smeh vaš naj se izpreobrne v žalovanje in radost v potrtost.

¹⁰Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.

¹⁰Ponižajte se pred Gospodom, in on vas poviša.

¹¹Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.

¹¹Ne obrekujte drug drugega, bratje. Kdor obrekuje brata ali sodi brata svojega, obrekuje postavo in sodi postavo; če pa sodiš postavo, nisi izpolnjevalec postave, ampak sodnik.

¹²Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?

¹²Eden je zakonodajec in sodnik, ki more rešiti in pogubiti; ti pa kdo si, ki sodiš bližnjega?

¹³Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;

¹³Dejte torej vi, ki pravite: Danes ali jutri odpotujemo v to mesto in ostanemo ondi eno leto ter bomo tržili in pridobivali,

¹⁴(Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)

¹⁴pa ne veste, kaj bode jutri. Kakšno je življenje vaše? Hlap namreč ste, ki se za malo časa prikaže, potem pa izgine.

¹⁵Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.

¹⁵Morali bi govoriti: Ako Gospod hoče, bomo živeli in to ali ono storili.

¹⁶Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.

¹⁶Sedaj pa se ponašate v širokoustju svojem; vsako tako ponašanje je hudobno.

¹⁷A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

¹⁷Kdor torej zna dobro delati, pa ne dela, njemu je greh.