¹Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.

¹Pravičen ostaneš, o GOSPOD, ko bi se hotel prepirati s teboj; vendar si drznem govoriti o pravdi s teboj: Zakaj je uspešna pot brezbožnih? zakaj žive v blaginji, katerikoli delajo nezvesto?

²Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.

²Sadil si jih, in so se tudi ukoreninili; rasto, pa tudi dajó sad. V njih ustih si blizu, a daleč od njih ledic.

³Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.

³Ali ti, o GOSPOD, me poznaš, vidiš v me in izkušaš srce moje, kakšno je do tebe. Zvleci jih kakor ovce v klanje in pripravi jih za dan moritve!

⁴Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho.

⁴Doklej naj žaluje dežela in vene rastlina po vsem polju? Od hudobnosti prebivalcev njenih peša živina in ptiči, ker govore: Ne vidi našega konca.

⁵Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?

⁵Ko si tekel s pešci in so te utrudili, kako torej bi se poskušal s konji? In ako se počutiš varnega v deželi miru, kaj boš počel ob veličju Jordanovem?

⁶Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky.

⁶Zakaj tudi bratje tvoji in očeta tvojega družina, tudi oni ravnajo nezvesto proti tebi, tudi oni vpijejo glasno za teboj. Ne veruj jim, čeprav te ogovarjajo prijazno.

⁷Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.

⁷Zapustil sem hišo svojo, zavrgel dediščino svojo; izdal sem njo, ki jo je ljubila duša moja, v roko sovražnikov njenih.

⁸Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím.

⁸Dediščina moja mi je postala kakor lev v gozdu: zoper mene je zagnala svoj glas, zato jo sovražim.

⁹A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu.

⁹Je li mi dediščina moja kakor pisana ropna ptica, da so roparice kroginkrog zoper njo? Pojdite, zberite vse zveri v gozdu, storite, da pridejo požirat!

¹⁰Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,

¹⁰Mnogi pastirji so pokončali moj vinograd, poteptali delež moj, naredili so zaželjeni delež moj v prepusto puščavo.

¹¹Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.

¹¹Naredili so jo v pustinjo, žaluje po meni, opustošena. Vsa dežela je opustošena, ker ni nikogar, da bi premislil v srcu.

¹²Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo.

¹²Na vse gole griče po puščavi so prišli razdejalci; kajti meč GOSPODOV pokončava od kraja do kraja zemlje: miru ne bo imelo nobeno meso.

¹³Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova.

¹³Posejali so pšenico, in želi trnje; upehali so se, a nič prida niso opravili. Tako boste osramočeni pri pridelkih svojih zavoljo goreče jeze GOSPODOVE.

¹⁴Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich.

¹⁴Tako pravi GOSPOD o vseh hudobnih sosedih mojih, ki se dotikajo dediščine, katero sem v last dal ljudstvu svojemu Izraelu: Glej, jaz jih izpulim iz njih dežele in družino Judovo izpulim izmed njih.

¹⁵Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho.

¹⁵In zgodi se, ko jih izpulim, da se jih zopet usmilim in vsakega izmed njih pripeljem nazaj v njegovo dediščino in vsakega v deželo njegovo.

¹⁶Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého.

¹⁶Zgodi se tudi, če se bodo pridno učili poti ljudstva mojega, da bi prisegali pri mojem imenu: Kakor resnično GOSPOD živi! kakor so moje ljudstvo učili prisegati pri Baalu: tedaj se ustanové sredi mojega ljudstva.Ako pa ne bodo poslušali, tedaj izpulim tisti narod, izpulim ga in pokončam, govori GOSPOD.

¹⁷Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.

¹⁷Ako pa ne bodo poslušali, tedaj izpulim tisti narod, izpulim ga in pokončam, govori GOSPOD.