¹Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a zjednej sobě pás lněný, a opaš jím bedra svá, do vody pak nedávej ho.

¹Tako mi je velel GOSPOD: Pojdi in si kupi prten pas in opaši ž njim ledja svoja, ali v vodo ga ne deni.

²Tedy zjednal jsem ten pás podlé slova Hospodinova, a opásal jsem bedra svá.

²Torej sem po besedi GOSPODOVI kupil pas in si opasal ž njim ledja.

³Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně podruhé, řkoucí:

³Nato mi je prišla beseda GOSPODOVA v drugič, govoreč:

⁴Vezmi ten pás, kterýž jsi zjednal, kterýž jest na bedrách tvých, a vstana, jdi k Eufrates, a skrej jej tam do díry skalní.

⁴Vzemi tisti pas, ki si ga kupil, ki so ž njim opasana ledja tvoja, in vstani, odidi k Evfratu in ga skrij tam v skalnato luknjo.

⁵I šel jsem, a skryl jsem jej u Eufrates, jakž mi byl přikázal Hospodin.

⁵Tedaj sem odšel in ga skril pri Evfratu, kakor mi je bil zapovedal GOSPOD.

⁶Stalo se pak po přeběhnutí dnů mnohých, že řekl Hospodin ke mně: Vstana, jdi k Eufrates, a vezmi odtud ten pás, kterýžť jsem přikázal skrýti tam.

⁶Ko pa je minilo mnogo dni, mi reče GOSPOD: Vstani, oditi k Evfratu in vzemi zopet odondod tisti pas, ki sem ti bil zapovedal, da ga skrij ondi.

⁷I šel jsem k Eufrates, a vykopav, vzal jsem ten pás z místa toho, kdež jsem jej byl skryl. A aj, zkažený byl ten pás, aniž se k čemu hodil.

⁷Šel sem torej k Evfratu, izkopal in vzel pas s tistega kraja, kjer sem ga bil skril: ali glej! pas je bil pokvarjen, ni bil za nobeno rabo.

⁸Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

⁸Tedaj mi je prišla beseda GOSPODOVA:

⁹Takto praví Hospodin: Takť zkazím pýchu Judských i pýchu Jeruzalémských velikou.

⁹Tako pravi GOSPOD: Prav tako hočem pokvariti prevzetnost Judovo in veliko prevzetnost jeruzalemsko.

¹⁰Lidu toho přenešlechetného, kteříž nechtí poslouchati slov mých, kteříž chodí podlé zdání srdce svého, a chodí za bohy cizími, sloužíce jim, a klanějíce se jim. I bude podoben pasu tomu, kterýž se nehodí k ničemu.

¹⁰To ljudstvo hudobno, ki se brani poslušati besede moje, ki ravna po trmi svojega srca in hodi za drugimi bogovi, da bi jih častilo in se jim klanjalo, bode podobno temu pasu, ki ni za nobeno rabo.

¹¹Nebo jakož se drží pás na bedrách muže, tak jsem byl připojil k sobě všecken dům Izraelský i všecken dům Judský, dí Hospodin, aby byli lidem mým, a to k slávě, a k chvále, i k ozdobě, ale nebyli poslušni.

¹¹Kajti kakor se pas oklene ledij moževih, tako sem storil, da se oklepaj mene vsa hiša Izraelova in vsa hiša Judova, govori GOSPOD, da bodo meni v ljudstvo in za ime in za hvalo in za lepoto; ali niso poslušali.

¹²Protož rci jim slovo toto: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Všeliká nádoba vinná naplňována bývá vínem. Kdyžť pak řeknou: Zdaliž nevíme dobře, že všeliká nádoba vinná naplňována bývá vínem?

¹²Zato jim porečeš besedo to: Tako pravi GOSPOD, Bog Izraelov: Vsak meh se napolni z vinom. Ko ti pa poreko: Ali res ne vemo, da se vsak meh napolni z vinom?

¹³I díš jim: Takto praví Hospodin: Aj, já naplním všecky obyvatele země této i krále, kteříž sedí místo Davida na stolici jeho, i kněží i proroky, a tolikéž všecky obyvatele Jeruzalémské opilstvím,

¹³tedaj jim reci: Tako pravi GOSPOD: Glejte, jaz napolnim s pijanostjo vse prebivalce te dežele, i kralje, ki sede za Davida na prestolu njegovem, i duhovnike in proroke in vse prebivalce v Jeruzalemu.

¹⁴A rozrazím jednoho o druhého, jakož otce, tak také syny, dí Hospodin. Nebudu šanovati, aniž odpustím, aniž se smiluji, abych zkaziti jich neměl.

¹⁴In storim, da trčijo drug ob drugega, očetje in sinovi se spopadejo med seboj, govori GOSPOD; ne prizanesem, ne bode mi jih žal, ne usmilim se, da bi jih ne pogubil.

¹⁵Poslouchejte a ušima pozorujte, nepovyšujte se, neboť Hospodin mluví.

¹⁵Poslušajte in z ušesi sprejmite, ne povzdigujte se! zakaj GOSPOD je govoril.

¹⁶Dejte Hospodinu Bohu svému čest, dřív než by tmu uvedl, a dříve nežli by se zurážely nohy vaše o hory tmavé. I čekali byste světla, ale obrátil by je v stín smrti, proměnil by je v mrákotu.

¹⁶Dajajte slavo GOSPODU, svojemu Bogu, preden naredi temo in preden se vam noge opotaknejo ob mračne gore, in ko boste pričakovali luči, vam jo naredi v senco smrti in izpremeni v gosto temo.

¹⁷Jestliže pak toho neuposlechnete, v skrýších plakati bude duše má pro pýchu vaši, a náramně kvíliti bude. Potekou, pravím, z očí mých slzy, nebo zajato bude stádce Hospodinovo.

¹⁷Če pa ne boste poslušali tega, bo na skrivnem plakala duša moja zavoljo prevzetnosti vaše in oči moje bodo hudo jokale in iz njih tekle solze, ker se bo v sužnost peljala čreda GOSPODOVA.

¹⁸Rci králi i královně: Seďte na zemi; nebo odjata bude přednost vaše, koruna ozdoby vaší.

¹⁸Reci kralju in kraljici: Ponižno sédita na tla, kajti doli pojde prvaštvo vaju obeh, venec slave vajine.

¹⁹Města polední uzavírána budou, tak že nebude žádného, kdo by otevříti mohl. Zastěhováno bude všecko Judstvo, zastěhováno bude docela.

¹⁹Mesta na Jugu so zaprta, in nikogar ni, da bi jih odprl; Juda je ves odpeljan v sužnost, docela je odpeljan.

²⁰Pozdvihněte očí svých, a vizte ty, kteříž táhnou od půlnoci. Kdež jest to stádo, kteréžť dáno bylo, stádce ozdoby tvé?

²⁰Povzdignite oči in poglejte jih, ki gredo od severa! Kje je tista čreda, ki ti je bila izročena, čreda slave tvoje?

²¹Co díš, když tě navštíví, ještos ty naučila je, aby byli nad tebou vůdcové přední? Zdaliž bolesti tebe nezachvátí jako ženu rodící?

²¹Kaj porečeš, ko postavi prijatelje tvoje nad teboj za glavo, ker si jih sama navadila zoper sebe? Ali te ne bodo zgrabile bolečine kakor ženo porodnico?

²²Díš-li v srdci svém: Proč by mne to potkati mělo? Pro množství nepravosti tvé odkryti budou podolkové tvoji, násilně odjata bude obuv tvá.

²²Če pa rečeš v srcu svojem: Zakaj me je to zadelo? Zavoljo množine krivice tvoje so se odgrnila krila tvoja, po sili so bili oskrunjeni podplati tvoji.

²³Může-li změniti Mouřenín kůži svou, aneb pardus peřestost svou, také vy budete moci dobře činiti, naučivše se zle činiti.

²³More li črnec izpremeniti svojo polt? ali pard lise svoje? potem bi tudi vi mogli dobro delati, kos te se navadili hudega.

²⁴Protož rozptýlím je, jako vítr pouště rozptyluje plevy.

²⁴Zato jih raztrosim kakor pleve, ki lete ob vetru v puščavi.

²⁵Ten bude los tvůj a díl odměřený tobě ode mne, praví Hospodin, proto žes se zapomněla nade mnou, a úfalas v lež.

²⁵To je usoda tvoja, delež, ki sem ti ga odmeril, govori GOSPOD, ker si pozabila mene in stavila upanje v laž.

²⁶A tak i já také odkryji podolek tvůj nad hlavu tvou, aby spatřína byla hanba tvá,

²⁶Zato ti tudi jaz potegnem rob tvoj čez obraz, da se bo videla sramota tvoja.Prešeštva tvoja in rezgeti tvoji, pregrešno nečistovanje tvoje na hribih, na polju: videl sem gnusobe tvoje. Gorje ti, Jeruzalem! Ti se nočeš očistiti – koliko časa še?

²⁷Cizoložství tvá, a řehtání tvá, nešlechetná smilství tvá, na pahrbcích i na poli. Vidělť jsem ty ohavnosti tvé; běda tobě, Jeruzaléme. A což se ještě neočistíš? I až dokud pak?

²⁷Prešeštva tvoja in rezgeti tvoji, pregrešno nečistovanje tvoje na hribih, na polju: videl sem gnusobe tvoje. Gorje ti, Jeruzalem! Ti se nočeš očistiti – koliko časa še?