¹Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto,

¹Tako pravi GOSPOD: Idi doli v hišo kralja Judovega in govóri tam to besedo

²A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto.

²in reci: Poslušaj besedo GOSPODOVO, kralj Judov, ki sediš na prestolu Davidovem, ti in hlapci tvoji in ljudstvo tvoje, ki hodite skozi ta vrata.

³Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto.

³Tako pravi GOSPOD: Strezite sodbi in pravičnosti in otmite ga, ki trpi rop, iz roke zatiralca; tujcu, siroti in vdovi ne delajte sile, ne bodite siloviti ter nedolžne krvi ne prelivajte v tem kraju.

⁴Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým.

⁴Kajti če boste res izpolnjevali to besedo, pojdejo skozi vrata te hiše kralji, sedeči za Davida na prestolu njegovem, na vozovih in na konjih, sam kralj s hlapci svojimi in z ljudstvom svojim.

⁵Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento.

⁵Toda če ne boste poslušali teh besed, pri sebi prisegam, govori GOSPOD, da pride v razdejanje ta hiša.

⁶Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže.

⁶Kajti tako pravi GOSPOD o hiši kralja Judovega: Gilead si mi, glava Libanona; resnično te premenim v puščavo, v mesto brez prebivalca.

⁷A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň.

⁷In pripravim zoper tebe pogubnike, vsakega z orodjem svojim, ki posekajo najlepše cedre tvoje in jih vržejo na ogenj.

⁸A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému?

⁸Ko torej pojdejo mnoga ljudstva mimo tega mesta, če vprašajo drug drugega: Zakaj je GOSPOD storil tako temu velikemu mestu?

⁹Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim.

⁹tedaj poreko: Zato ker so zapustili zavezo GOSPODA, Boga svojega, in so se klanjali tujim bogovom ter jih častili.

¹⁰Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil.

¹⁰Ne jokajte po mrtvem in ne tožite po njem; pač pa jokajte po odhajajočem, ker se ne povrne več, da bi videl svoje domovine.

¹¹Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více.

¹¹Kajti tako pravi GOSPOD o Salumu [se imenuje Joahaz.], sinu Josijevem, kralju Judovem, ki je vladal namesto Josija, očeta svojega, in ki je odšel iz tega kraja: Ne povrne se več sem,

¹²Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více.

¹²ampak v kraju, kamor so ga odpeljali, tam umrje; in ne bo več videl te dežele.

¹³Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;

¹³Gorje mu, kdor zida hišo svojo s krivico in izbe svoje z nepravičnostjo, ki zastonj zahteva hlapčevanje prijatelja svojega in mu ne daje zaslužka njegovega;

¹⁴Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou.

¹⁴ki govori: „Sezidam si hišo prostorno in izbe obširne“, in si napravi mnogo oken in cedrovo streho in stene prebarva z rumenico.

¹⁵Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu.

¹⁵Boš li zato kraljeval, ker se hočeš odlikovati s cedrovino? Ali ni jedel in pil tvoj oče in delal pravice in pravičnosti? Takrat se mu je godilo dobro.

¹⁶Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin.

¹⁶Sodil je pravdo siromakovo in ubožčevo, tedaj je bilo dobro. Se li to ne pravi: spoznati mene? govori GOSPOD.

¹⁷Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.

¹⁷Nikamor ne gledajo oči tvoje in srce tvoje kakor na dobiček tvoj in na nedolžno kri, katero bi prelival, in na odiranje in na zatiranje, katero bi počenjal.

¹⁸Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho?

¹⁸Zatorej govori tako GOSPOD o Jojakimu, sinu Josijevem, kralju Judovem: Ne bodo se jokali za njim: Gorje, moj brat, ali: Gorje, sestra! Ne bodo se jokali za njim: Gorje, gospod, ali: Gorje, lepota njegova!

¹⁹Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.

¹⁹Kakor osel bo pokopan, vlekli ga bodo in vrgli onkraj vrat jeruzalemskih.

²⁰Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji.

²⁰Pojdi gori na Libanon in vpij in na Basanu povzdigni svoj glas; vpij tudi z Abarima, kajti pobiti so vsi ljubitelji tvoji.

²¹Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého.

²¹Govoril sem ti v blagostanju tvojem; rekla si: Ne bom poslušala. Ta je bila pot tvoja od otročjih let tvojih, da nisi poslušala mojega glasú.

²²Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou.

²²Vse pastirje tvoje odnese veter in ljubitelji tvoji odidejo v sužnost. Res, tedaj te bode sram in z rdečico se obliješ zavoljo vse hudobnosti svoje.

²³Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky!

²³O ti, ki posedaš na Libanonu, ki gnezdiš na samih cedrah, koliko boš pomilovanja vredna, ko te popadejo muke, bolečina kakor porodnice!

²⁴Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu.

²⁴Kakor res živim jaz, govori GOSPOD: ko bi bil tudi Konija, sin Jojakima, kralja Judovega, pečatni prstan na desni roki moji, vendar bi te odtrgal odondod.

²⁵A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských.

²⁵In izdam te v roko tistih, ki iščejo duše tvoje, in v roko njih, ki se jih bojiš, namreč v roko Nebukadnezarja, kralja babilonskega, in v roko Kaldejcev.

²⁶A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete.

²⁶In vržem te ven in mater tvojo, ki te je rodila, v tujo deželo, kjer nista bila rojena, in tam umreta.

²⁷Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte.

²⁷V deželo pa, kamor jih bo vleklo hrepenenje, da bi se povrnili tja, tja se ne vrnejo.

²⁸Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí?

²⁸Ali je tisti mož, Konija, zaničevana, razbita posoda? je li orodje, v katerem ni nobenega veselja? Zakaj bi bili ven vrženi, on in seme njegovo, in vrženi v deželo, katere ne poznajo?

²⁹Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo.

²⁹O dežela, dežela, dežela, poslušaj besedo GOSPODOVO!Tako pravi GOSPOD: Zapišite tega moža, da bode brez otrok, mož, ki ne bo imel sreče v svojih dneh; kajti nobeden ne bo imel sreče iz zaroda njegovega, da bi sedel na prestolu Davidovem in gospodoval dalje Judi.

³⁰Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.

³⁰Tako pravi GOSPOD: Zapišite tega moža, da bode brez otrok, mož, ki ne bo imel sreče v svojih dneh; kajti nobeden ne bo imel sreče iz zaroda njegovega, da bi sedel na prestolu Davidovem in gospodoval dalje Judi.