¹Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi po druhé, když ještě zavřín byl v síni stráže, řkoucí:

¹Prišla je pa beseda GOSPODOVA Jeremiju v drugo, ko je bil še zaprt v veži straže, rekoč:

²Takto praví Hospodin, kterýž učiní to, Hospodin, kterýž sformuje to, potvrdí toho, Hospodin jméno jeho:

²Tako pravi GOSPOD, ki to napravlja, GOSPOD, ki snuje in uresniči to, GOSPOD mu je ime:

³Volej ke mně, a ohlásímť se, a oznámímť věci veliké a tajné, o nichž nevíš.

³Kliči me, in odgovorim ti in pokažem ti velike reči in nedosežne, katerih ne poznaš.

⁴Nebo takto praví Hospodin, Bůh Izraelský, o domích města tohoto, a o domích králů Judských, kteříž zkaženi býti mají berany válečnými a mečem:

⁴Kajti tako pravi GOSPOD, Bog Izraelov, o hišah tega mesta in o hišah kraljev Judovih, ki jih podirajo v obrambo zoper nasipe in meč:

⁵Potáhnouť k boji proti Kaldejským, ale aby naplnili tyto domy mrtvými těly lidskými, kteréž zbiji v hněvě svém a v prchlivosti své, pro jejichž všelikou nešlechetnost skryl jsem tvář svou od města tohoto.

⁵Gredo se sem bojevat zoper Kaldejce le zato, da napolnijo tiste hiše s trupli ljudi, ki sem jih udaril v svoji jezi in v srdu svojem in zavoljo katerih vse krivice sem skril obličje svoje temu mestu.

⁶Aj, já zopravuji je a vzdělám, a uzdravím obyvatele, a zjevím jim hojnost pokoje, a to stálého.

⁶Glej, jaz ga pripravim v pravi stan in zdravje, ter jih ozdravim in jim razodenem obilost miru in resnice.

⁷Nebo přivedu zase zajaté Judské a zajaté Izraelské, a vzdělám je jako prvé,

⁷In nazaj pripeljem ujetnike Judove in ujetnike Izraelove, in sezidam jih kakor poprej.

⁸A očistím je od všeliké nepravosti jejich, kterouž hřešili proti mně, a odpustím všecky nepravosti jejich, kterýmiž hřešili proti mně, a jimiž zpronevěřovali se mně.

⁸In očistim jih vse njih krivice, s katero so grešili zoper mene, in jim odpustim vse krivice, s katerimi so grešili zoper mene in s katerimi so se mi izneverili.

⁹A toť mi bude k jménu, k radosti, k chvále, a k zvelebení mezi všemi národy země, kteříž uslyší o všem tom dobrém, kteréž já jim učiním, a děsíce se, třásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím, kterýž já jim způsobím.

⁹In to mesto mi bode v ime, v veselje in hvalo in diko pri vseh narodih zemeljskih, ki bodo slišali vse to dobro, katero jim storim; in bali se bodo in tresli ob vsem tem dobrem in ob vsem tem miru, ki jim ga dodelim.

¹⁰Takto praví Hospodin: Na tomto místě, o kterémž vy říkáte: Popléněno jest, tak že není ani člověka ani žádného hovada v městech Judských a na ulicích Jeruzalémských zpustlých, tak že není žádného člověka, ani žádného obyvatele, ani žádného hovada,

¹⁰Tako pravi GOSPOD: Še se bo slišal v tem kraju, ki o njem pravite: „Opustošen je, da ni ne človeka, ne živali“, v mestih Judovih in po ulicah jeruzalemskih, opustošenih tako, da ni v njih človeka, ne prebivalca, ne živine,

¹¹Ještěť bude slýchán hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas řkoucích: Oslavujte Hospodina zástupů, nebo dobrý jest Hospodin, nebo na věky milosrdenství jeho, a obětujících díkčinění v domě Hospodinově, když zase přivedu zajaté země této jako na počátku, praví Hospodin.

¹¹slišal se bo glas veselja in radosti glas, glas ženina in neveste glas, glas govorečih: Hvalite GOSPODA nad vojskami, ker dober je GOSPOD, ker vekomaj traja milost njegova, glas njih, ki prinašajo žrtve v zahvalo v hišo GOSPODOVO. Zakaj nazaj pripeljem ujetnike te dežele, da bode kakor poprej, pravi GOSPOD.

¹²Takto praví Hospodin zástupů: Na místě tomto popléněném, tak že není žádného člověka ani hovada, i ve všech městech jeho bude ještě obydlé pastýřů, kdež by chovali stáda.

¹²Tako pravi GOSPOD nad vojskami: Zopet bode v tem kraju, ki je opustošen, da ni v njem človeka ali živine, in v vseh mestih njegovih domovanje pastirjem, ki vodijo črede na počitek.

¹³V městech při horách, v městech na rovinách a v městech v straně polední, tolikéž v zemi Beniaminově a vůkol Jeruzaléma, i v městech Judských, ještě procházívati budou stáda skrze ruce počítajícího, praví Hospodin.

¹³V mestih na gorah, v mestih v nižavi in v mestih na Jugu in v deželi Benjaminovi in v krajih okoli Jeruzalema in v mestih Judovih bodo zopet prehajale črede pod roko njega, ki jih šteje, pravi GOSPOD.

¹⁴Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vykonám slovo to výborné, kteréž jsem mluvil o domu Izraelovu a o domu Judovu.

¹⁴Glej, dnevi pridejo, govori GOSPOD, ko izpolnim tisto dobro besedo, ki sem jo obljubil za hišo Izraelovo in za hišo Judovo.

¹⁵V těch dnech a za času toho způsobím to, aby zrostl Davidovi výstřelek spravedlivý, kterýž konati bude soud a spravedlnost na zemi.

¹⁵V tistih dneh in v tistem času storim, da požene Davidu Odraslek pravičnosti, in izvrševal bo sodbo in pravičnost v deželi.

¹⁶V těch dnech spasen bude Juda, a Jeruzalém bydliti bude bezpečně, a toť jest, což jemu přivolá Hospodin, spravedlnost naše.

¹⁶V tistih dneh bo rešen Juda, in Jeruzalem bo prebival na varnem, in to je ime, s katerim ga bodo imenovali: GOSPOD, pravičnost naša.

¹⁷Nebo takto praví Hospodin: Nebudeť vypléněn muž z rodu Davidova, ješto by neseděl na stolici domu Judského.

¹⁷Zakaj tako pravi GOSPOD: Ne bo Davidu zmanjkalo moža, ki bo sedel na prestolu hiše Izraelove;

¹⁸Z kněží také Levítských nebude vypléněn muž od tváři mé, ješto by neobětoval zápalu, a zapaloval suchou obět, a obětoval obět po všecky dny.

¹⁸tudi duhovnikom, levitom, ne zmanjka moža izpred mojega obličja, ki bo daroval žgalno daritev in zažigal jedilni dar ter opravljal klalno daritev vse dni. –

¹⁹Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí:

¹⁹In beseda GOSPODOVA je prišla Jeremiju, govoreč:

²⁰Takto praví Hospodin: Jestliže budete moci zrušiti smlouvu mou se dnem, a smlouvu mou s nocí, aby nebývalo dne ani noci časem svým:

²⁰Tako pravi GOSPOD: Ako razveljavite zavezo mojo z dnevom in zavezo mojo z nočjo, da ne bode dneva in noči ob svojem času,

²¹Takéť smlouva má zrušena bude s Davidem služebníkem mým, aby neměl syna, kterýž by kraloval na stolici jeho, a s Levítskými kněžími, aby nebyli služebníky mými.

²¹bo tudi zaveza moja z Davidom, hlapcem mojim, razveljavljena, da ne bo imel sina, kraljujočega na prestolu njegovem, in z duhovniki, leviti, strežniki mojimi.

²²A jakož nemůže sečteno býti vojsko nebeské, ani změřen býti písek mořský, tak rozmnožím símě Davida služebníka svého, a Levítů mně přisluhujících.

²²Kakor se ne more šteti vojska nebeška in se ne more meriti pesek morski, tako pomnožim seme Davida, hlapca svojega, in levite, ki mi strežejo. –

²³Opět stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí:

²³Zopet je prišla beseda GOSPODOVA Jeremiju, govoreč:

²⁴Což nesoudíš, co lid tento mluví, říkaje: Že dvojí čeled, kterouž byl vyvolil Hospodin, již ji zavrhl, a lidem mým že pohrdají, jako by nebyl více národem před oblíčejem jejich.

²⁴Nisi li opazil, kaj govori to ljudstvo, ki pravi: „Tisti dve družini, ki ju je bil izvolil GOSPOD, je že zavrgel“? in tako zaničujejo ljudstvo moje, da ne velja več za narod v njih očeh.

²⁵Takto praví Hospodin: Nebude-liť smlouva má se dnem a nocí, a ustanovení nebes i země zdržáno,

²⁵Tako pravi GOSPOD: Ako ne velja zaveza moja z dnevom in z nočjo, ako nisem ustanovil postav nebesom in zemlji:zavržem tudi seme Jakoba in Davida, hlapca svojega, da jih ne vzamem več od semena njegovega, kateri naj gospodujejo semenu Abrahamovemu, Izakovemu in Jakobovemu. Zakaj jaz pripeljem nazaj njih ujetnike ter se jih usmilim.

²⁶Také símě Jákobovo a Davida služebníka svého zavrhu, abych nebral z semene jeho těch, kteříž by panovati měli nad semenem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, když zase přivedu zajaté jejich, a smiluji se nad nimi.

²⁶zavržem tudi seme Jakoba in Davida, hlapca svojega, da jih ne vzamem več od semena njegovega, kateri naj gospodujejo semenu Abrahamovemu, Izakovemu in Jakobovemu. Zakaj jaz pripeljem nazaj njih ujetnike ter se jih usmilim.