¹Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

¹Zakaj ni vnaprej določil Vsemogočni sodnih rokov? in zakaj ne vidijo, kateri ga poznajo, njegovih sodnih dni?

²Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

²Krivičniki prestavljajo mejnike, plenijo črede in jih sebi pasejo.

³Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

³Osle sirotam odganjajo in vdovam jemljejo v zastavo vole.

⁴Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

⁴Ubožce pehajo s cest, krotki, kar jih je v deželi, se morajo skrivati vsi.

⁵Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

⁵Glej, kakor divji osli v pustinji hodijo ubožci na delo svoje, marljivo iščoč plena: puščava jim daje hrane za njih otroke.

⁶Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

⁶Na polju žanjejo žito krivičnikovo in paberkujejo v njegovem vinogradu.

⁷Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

⁷Nagi leže vso noč, ker nimajo obleke, in nimajo odeje v mrazu.

⁸A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

⁸Lijak z gora jih premoči, in ker nimajo strehe, se oklepajo skalovja. –

⁹Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

⁹Siroto od prsi trgajo krivičniki, in kar ima na sebi ubožec, jemljejo v zastavo. –

¹⁰Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

¹⁰Goli hodijo, brez oblačila, in lačni nosijo bogatinom snope;

¹¹Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

¹¹v njih hramih jim morajo delati olje, tlačijo v tlačilnici in žeje se suše.

¹²Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

¹²Iz mesta se sliši ječanje umirajočih, in duša ranjencev vpije. A Bog tega ne šteje za nepristojnost!

¹³Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

¹³Drugi pa so sovražniki svetlobe: njenih potov ne poznajo, na njenih stezah ne ostajajo.

¹⁴Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

¹⁴Ob jutranjem svitu vstaja razbojnik, mori ubožca in potrebnega, in po noči je kakor tat.

¹⁵Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

¹⁵In oko prešeštnikovo čaka, da nastane mrak, češ: Nobeno oko me ne zagleda, in krinko si dene na obraz.

¹⁶Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

¹⁶V temi vdirajo v hiše; po dnevi se zapirajo, svetlobe ne poznajo.

¹⁷Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

¹⁷Kajti najbolj črna tema jim je vsem jutro, ker vsak izmed njih je vešč grozotam črne teme.

¹⁸Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

¹⁸Hiter je v teku svojem po površju vodá; njih delež je proklet na zemlji; ne hodi več po poti proti vinogradom.

¹⁹Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

¹⁹Suša in vročina odpravita snežnico: enako šeol tiste, ki so grešili.

²⁰Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

²⁰Mati pozabi takega, črvadi bo dobro teknil, ne bodo se ga več spominjali; tako bo strta kakor drevo nepravičnost

²¹Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

²¹tistega, ki je plenil nerodovitno, ki ni rodila, in vdovi ničesar ni storil dobrega.

²²Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

²²Bog pa z močjo svojo dolgo vzdržuje mogočneže; marsikateri še vstane, ko je že obupal nad življenjem.

²³Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

²³Bog mu daje varnosti, in on se naslanja nanjo; toda oči Njegove so nad njih poti.

²⁴Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

²⁴Stopijo visoko, a malo le, pa jih ni več; zvrnejo se, smrt jih pograbi kakor vse druge, posečeni bodo kakor dozoreli klasovi.Ni li tako? Kdo dokaže, da lažem, in dene v nič govor moj?

²⁵Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

²⁵Ni li tako? Kdo dokaže, da lažem, in dene v nič govor moj?