¹Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu:

¹Beseda GOSPODOVA, ki je prišla Joelu, sinu Petuelovemu.

²Slyšte to starší, a pozorujte všickni obyvatelé této země, stalo-li se to za dnů vašich, aneb za dnů otců vašich?

²Čujte to, starci, in nagnite ušesa, vsi prebivalci dežele! Se li je zgodilo kaj takega v dneh vaših ali v očetov vaših dnevih?

³Vypravujte o tom synům svým, a synové vaši synům svým, synové pak jejich rodině potomní.

³Pripovedujte o tem otrokom svojim in vaši otroci svojim otrokom in njih otroci prihodnjemu rodu:

⁴Co pozůstalo po housenkách, snědly kobylky, a co pozůstalo po kobylkách, snědli brouci, co pak pozůstalo po broucích, dojedli chroustové.

⁴Kar je pustil žerec, je snedla kobilica; in kar je ostalo po kobilici, je snedel glodalec; kar pa je ostalo po glodalcu, je snedel pokončevalec [Imena četverim vrstam kobilic.].

⁵Prociťte opilci, a plačte a kvělte všickni, kteříž píjíte víno, proto že odtržen jest mest od úst vašich.

⁵Zdramite se, ki ste pijani, in jokajte! in tulite vsi, ki pijete vino, zavoljo novega vina, da je vzeto od vaših ust!

⁶Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný, jehož zubové zubové lva, a střenovní zubové jeho lvoví.

⁶Kajti narod je prišel gori v deželo mojo, mogočen in brezštevilen; njegovi zobje so levovi zobje in grizalo ima kakor levinja.

⁷Přivedl vinné kmeny mé v pustinu, a fíkoví mé na zkázu; docela obnažil je a zporážel, zbělely ratolesti jejich.

⁷V pustoto je naredil vinsko trto mojo in polomil smokev mojo; dočista jo je ogolil in na tla pometal; obeljene so veje njene.

⁸Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své.

⁸Plakaj, dežela, kakor devica, ki je oblečena v raševnik zavoljo zaročenca mladosti svoje.

⁹Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova, kvílí kněží, služebníci Hospodinovi.

⁹Jedilna in pitna daritev je odpravljena iz hiše GOSPODOVE; duhovniki, služabniki GOSPODOVI, žalujejo.

¹⁰Zpustlo pole, kvílí země, proto že pohubeno obilé, vyschl mest, olej zhynul.

¹⁰Opustošeno je polje, zemlja žaluje; ker žito je pošlo, novo vino se je posušilo, olje izginilo.

¹¹Stydí se oráči, kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene; nebo zahynula žeň polní.

¹¹Sram vas bodi, kmetovalci, tulite, o vinogradniki, zaradi pšenice in zaradi ječmena; kajti pokončana je poljska žetev.

¹²Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od synů lidských.

¹²Usahnila je vinska trta, opešala smokev; margarana, tudi palma in jablan in vse drevje na polju je suho, in minilo je veselje otroke človeške.

¹³Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři, vejděte a léhejte i v noci v žíních, služebníci Boha mého. Nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti.

¹³Prepašite se z raševnikom in žalujte, duhovniki; tulíte, strežniki oltarja; pridite, prenočite v raševniku, služabniki mojega Boga! ker je hiši Boga vašega zadržana jedilna in pitna daritev.

¹⁴Uložte půst, svolejte shromáždění, shromažďte starší i všecky obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu:

¹⁴Posvetite post, razglasite praznično zborovanje, zberite starejšine, vse prebivalce dežele v hišo GOSPODA, Boga svojega, in vpijte h GOSPODU!

¹⁵Ach, nastojte na tento den; nebo blízký jest den Hospodinův, a jako poplénění od Všemohoucího přichází.

¹⁵Gorje tega dneva! zakaj dan GOSPODOV je blizu in pride kakor razdejanje od Vsegamogočnega.

¹⁶Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání.

¹⁶Ni li nam pred očmi odvzet živež, veselje in radovanje iz hiše našega Boga?

¹⁷Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou obilnice; nebo vyschlo obilé.

¹⁷Zrnje je zgnilo pod svojimi grudami; založnice so opustošene, skednji razdrti, kajti žito se je posušilo.

¹⁸Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou.

¹⁸Kako ječi živina! goveje črede tavajo klavrno, ker nimajo paše; tudi črede drobnice trpe pokoro.

¹⁹K toběť, ó Hospodine, volám; nebo oheň sežral pastviska pouště; a plamen popálil všecka dříví polní.

¹⁹O GOSPOD, k tebi kličem; ker ogenj je požrl pašnike v puščavi in plamen je požgal vse drevje na polju.Pa tudi zveri na polju žejne vpijejo k tebi, ker so posehnili potoki in je ogenj požrl pašnike v puščavi.

²⁰Také i zvěř polní všecka lká k tobě, proto že vyschli potokové vod, a oheň sežral pastviska na poušti.

²⁰Pa tudi zveri na polju žejne vpijejo k tebi, ker so posehnili potoki in je ogenj požrl pašnike v puščavi.