¹Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.

¹Pred praznikom velikonočnim pa, ko je Jezus vedel, da je prišla njegova ura, da prejde s tega sveta k Očetu: ker je ljubil svoje, ki so bili na svetu, jih je ljubil do konca.

²A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)

²In pri večerji, ko je že bil hudič Judu Simonovemu Iškariotu dal v srce, naj ga izda,

³Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,

³vstane Jezus, vedoč, da mu je dal Oče vse v roke, in da je od Boga izšel in k Bogu gre,

⁴Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.

⁴od večerje in sleče oblačilo in vzame prt ter se opaše.

⁵Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.

⁵Potem vlije vode v medenico in začne umivati učencem noge in otirati s prtom, ki je bil ž njim opasan.

⁶Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?

⁶Pride torej k Simonu Petru. On mu reče: Gospod, ti mi boš umival noge?

⁷Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.

⁷Jezus odgovori in mu reče: Kar jaz delam, ti sedaj ne veš, ali zvedel boš potem.

⁸Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.

⁸Reče mu Peter: Ne boš mi umival nog, na vekomaj ne! Odgovori mu Jezus: Če te ne umijem, nimaš deleža z menoj.

⁹Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.

⁹Reče mu Simon Peter: Gospod, ne samo nog mojih, ampak tudi roke in glavo!

¹⁰Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.

¹⁰Reče mu Jezus: Kdor je bil v kopeli umit, ne potrebuje, samo da si noge umije, sicer je ves čist; in vi ste čisti, ali ne vsi.

¹¹Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.

¹¹Poznal je namreč izdajalca svojega; zato je rekel: Niste vsi čisti.

¹²Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?

¹²Ko jim je torej umil noge in je vzel oblačilo svoje, sede zopet za mizo in jim reče: Veste li, kaj sem vam storil?

¹³Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.

¹³Vi me zovete: Učenik in Gospod, in prav pravite; kajti to tudi sem.

¹⁴Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.

¹⁴Če sem torej jaz, Gospod in Učenik, vam umil noge, ste dolžni tudi vi drug drugemu umivati noge.

¹⁵Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.

¹⁵Zgled sem vam dal namreč, da tudi vi delajte tako, kakor sem vam jaz storil.

¹⁶Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.

¹⁶Resnično, resnično vam pravim: Hlapec ni večji od gospodarja svojega, tudi poslanec ni večji nego tisti, ki ga je poslal.

¹⁷Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.

¹⁷Ako to veste, blagor vam, če to delate.

¹⁸Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.

¹⁸Ne govorim o vseh vas; jaz vem, katere sem izvolil. Ali izpolniti se mora pismo: „Ta, ki jé z menoj kruh, je vzdignil peto svojo zoper mene.“

¹⁹Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.

¹⁹Že sedaj vam to pravim, preden se je zgodilo, da verujete, kadar se zgodi, da sem jaz.

²⁰Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.

²⁰Resnično, resnično vam pravim: Kdor ga sprejme, kogarkoli pošljem, sprejme mene; kdor pa sprejme mene, sprejme tega, ki me je poslal.

²¹A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

²¹Ko je Jezus to povedal, se razžalosti v duhu, ter zatrdi in reče: Resnično, resnično vam pravim, da me eden izmed vas izda.

²²Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.

²²Učenci se tedaj spogledujejo med seboj, pomišljujoč, o katerem pravi.

²³Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.

²³Slonel je pa za mizo na naročju Jezusovem eden učencev njegovih, ki ga je Jezus ljubil.

²⁴Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?

²⁴Simon Peter torej namigne temu in mu reče: Povej nam, kdo je, o katerem pravi.

²⁵A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?

²⁵On se nasloni, kakor je, Jezusu na prsi ter mu reče: Gospod, kdo je?

²⁶Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.

²⁶Jezus odgovori: Ta je, ki mu grižljaj omočim in podam. Omočivši torej grižljaj, ga vzame in poda Judu Simonovemu Iškariotu.

²⁷A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.

²⁷In za grižljajem - tedaj vnide vanj satan. Jezus mu torej veli: Kar delaš, stori hitro.

²⁸Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.

²⁸Tega pa ni razumel nobeden za mizo sedečih, čemu mu je to rekel.

²⁹Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.

²⁹Nekateri so namreč mislili, ker je Juda mošnjo imel, da mu Jezus pravi: Nakupi, kar nam je treba za praznik: ali da naj dá kaj ubogim.

³⁰A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.

³⁰Vzemši torej grižljaj, odide takoj; bila je pa noč.

³¹Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.

³¹Ko je torej odšel, reče Jezus: Sedaj je Sin človekov oslavljen, in Bog je oslavljen v njem.

³²A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.

³²Če je Bog oslavljen v njem, ga tudi Bog oslavi v sebi, in precej ga oslavi.

³³Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.

³³Otročiči, še malo časa sem z vami. Iskali me boste, a kakor sem Judom povedal: kamor jaz grem, vi ne morete priti, tako pravim sedaj tudi vam.

³⁴Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.

³⁴Novo zapoved vam dajem, da se ljubite med seboj; kakor sem jaz vas ljubil, da se tudi vi ljubite med seboj.

³⁵Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.

³⁵V tem spoznajo vsi, da ste moji učenci, ako imate ljubezen drug do drugega.

³⁶Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.

³⁶Reče mu Simon Peter: Gospod, kam greš? Jezus odgovori: Kamor grem, ne moreš zdaj iti za menoj; pozneje pa pojdeš za menoj.

³⁷Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.

³⁷Reče mu Peter: Gospod, zakaj ne morem sedaj iti za teboj? Življenje svoje dam zate.Jezus odgovori: Življenje svoje daš zame? Resnično, resnično ti pravim: Petelin ne zapoje, dokler me trikrat ne zatajiš.

³⁸Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.

³⁸Jezus odgovori: Življenje svoje daš zame? Resnično, resnično ti pravim: Petelin ne zapoje, dokler me trikrat ne zatajiš.