¹Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.

¹Šest dni pred Veliko nočjo pa Pride Jezus v Betanijo, kjer je bil Lazar, ki je bil umrl in ga je Jezus obudil iz mrtvih.

²I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.

²In napravijo mu tu večerjo; in Marta je stregla, Lazar pa je bil eden med temi, ki so ž njim sedeli za mizo.

³Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

³Marija pa vzame libro nardovega mazila, pravega in dragocenega, in pomazili noge Jezusove in mu jih otre z lasmi svojimi; in hiša se napolni z duhom mazila.

⁴Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

⁴Toda Juda Simonov Iškariot, eden učencev njegovih, ki ga je imel izdati, reče:

⁵Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

⁵Zakaj se ni prodalo to mazilo za tristo denarjev in dalo ubogim?

⁶To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

⁶To pa je rekel, ne ker ga je bila skrb za uboge, ampak ker je bil tat in je imel mošnjo in nosil, kar so metali vanjo.

⁷Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.

⁷Jezus pa reče: Pusti jo; za dan pogreba mojega je to prihranila.

⁸Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

⁸Kajti uboge imate vsekdar pri sebi, a mene nimate vsekdar.

⁹Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.

⁹Zvedelo je pa preprosto ljudstvo izmed Judov, da je tukaj, ter pridejo ne samo zaradi Jezusa, ampak da bi tudi videli Lazarja, ki ga je bil obudil iz mrtvih.

¹⁰Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.

¹⁰Višji duhovniki pa se posvetujo, da bi tudi Lazarja umorili;

¹¹Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.

¹¹ker so mnogi izmed Judov hodili tja zavoljo njega in so sprejemali vero v Jezusa.

¹²Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,

¹²Drugi dan zasliši velika množica, ki je bila prišla na praznik, da gre Jezus v Jeruzalem.

¹³Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.

¹³In vzemo palmove veje in mu pridejo naproti in vpijejo: Hosana! Blagoslovljen, ki prihaja v imenu Gospodovem, kralj Izraelov!

¹⁴I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:

¹⁴In Jezus dobi osliča in sede nanj, kakor je pisano:

¹⁵Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.

¹⁵„Ne boj se, hči sionska! glej, kralj tvoj gre, sedeč na žrebetu osličjem.“

¹⁶Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.

¹⁶Tega učenci njegovi izprva niso razumeli, ampak ko je bil Jezus oslavljen, tedaj so se spomnili, da je bilo to pisano za njega in da so mu to storili.

¹⁷Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.

¹⁷Ljudstvo torej, ki je bilo ž njim, ko je Lazarja poklical iz groba in ga obudil iz mrtvih, je pričevalo o njem.

¹⁸Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.

¹⁸Zato mu je tudi množica prišla naproti, ker so slišali, da je storil ta čudež.

¹⁹Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.

¹⁹Farizeji reko tedaj med seboj: Vidite, da nič ne opravite! Glej, ves svet leti za njim.

²⁰Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.

²⁰Bili so pa nekateri Grki med tistimi, ki so prihajali, da bi molili o prazniku.

²¹Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.

²¹Ti torej pristopijo k Filipu, ki je bil iz Betsaide Galilejske, in ga zaprosijo, rekoč: Gospod, Jezusa bi radi videli.

²²Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.

²²Filip gre in pove to Andreju, in Andrej in Filip povesta Jezusu.

²³A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.

²³Jezus pa jima odgovori, rekoč: Prišla je ura, da bi bil oslavljen Sin človekov.

²⁴Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

²⁴Resnično, resnično vam pravim: Pšenično zrno, če pade v zemljo in ne umre, ostane samo; če pa umre, obrodi veliko sadu.

²⁵Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

²⁵Kdor ljubi dušo svojo, jo izgubi; a kdor sovraži dušo svojo na tem svetu, jo ohrani za večno življenje.

²⁶Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.

²⁶Ako mi hoče kdo služiti, naj gre za menoj; in kjer sem jaz, tam bo tudi služabnik moj; in če kdo meni služi, njega počasti Oče.

²⁷Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

²⁷Sedaj je duša moja žalostna, in kaj hočem reči? Oče, reši me iz te ure! Toda prav zato sem prišel v to uro.

²⁸Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

²⁸Oče, oslavi ime svoje! Tedaj se oglasi glas z neba: Oslavil sem ga, in zopet ga oslavim.

²⁹Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

²⁹Ljudstvo torej, ki je zraven stalo in je to slišalo, pravi, da je zagrmelo. Drugi pravijo: Angel mu je govoril.

³⁰Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

³⁰Jezus odgovori in reče: Ne zaradi mene je prišel ta glas, ampak zavoljo vas.

³¹Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

³¹Zdaj je sodba tega sveta; zdaj bo vojvoda tega sveta vržen ven.

³²A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

³²In jaz, kadar bom povišan od zemlje, vse potegnem k sebi.

³³(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

³³To je pa pravil, da naznači, s kakšno smrtjo mu je umreti.

³⁴Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

³⁴Ljudstvo mu torej odgovori: Mi smo slišali iz zakona, da Kristus ostane vekomaj, in kako praviš ti, da mora biti povišan Sin človekov? Kdo je ta Sin človekov?

³⁵Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

³⁵Jezus jim torej reče: Še malo časa je luč med vami. Hodite, dokler imate luč, da vas ne objame tema; in kdor po temi hodi, ne ve, kam gre.

³⁶Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

³⁶Dokler imate luč, verujte v luč, da postanete sinovi luči. To je Jezus povedal, in je odšel in se skril pred njimi.

³⁷A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,

³⁷In dasi je toliko čudežev storil vpričo njih, niso verovali vanj,

³⁸Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?

³⁸da se izpolni beseda Izaija proroka, ki jo je rekel: „Gospod, kdo je veroval našemu poročilu? in rama Gospodova komu se je razodela?“

³⁹Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:

³⁹Verovati pa zato niso mogli, ker je zopet rekel Izaija:

⁴⁰Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

⁴⁰„Oslepil jim je oči in zakrknil jim je srce, da ne bi z očmi videli in s srcem umeli in se izpreobrnili, in jaz bi jih ozdravil.“

⁴¹To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.

⁴¹To je rekel Izaija, ko je videl slavo njegovo in je govoril o njem.

⁴²A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.

⁴²Vendar so pa tudi mnogi izmed prvakov verovali vanj, toda zaradi farizejev niso priznavali, da ne bi bili izobčeni iz shodnice.

⁴³Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.

⁴³Kajti ljubili so slavo pri ljudeh bolj nego slavo pri Bogu.

⁴⁴Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.

⁴⁴Jezus pa zakliče in reče: Kdor veruje v mene, veruje ne v mene, marveč v tega, ki me je poslal.

⁴⁵A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.

⁴⁵In kdor vidi mene, vidi tega, ki me je poslal.

⁴⁶Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

⁴⁶Jaz Luč sem prišel na svet, da ne ostane v temi nihče, kdor veruje v mene.

⁴⁷A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.

⁴⁷In če kdo sliši moje besede in jih ne hrani, jaz ga ne sodim; zakaj nisem prišel, da bi svet sodil, ampak da zveličam svet.

⁴⁸Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.

⁴⁸Kdor zaničuje mene in ne sprejema besed mojih, ima svojega sodnika: beseda, ki sem jo govoril, ona ga bo sodila v poslednji dan.

⁴⁹Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.

⁴⁹Kajti jaz nisem sam od sebe govoril, temuč Oče, ki me je poslal, on mi je dal zapoved, kaj naj povem in kaj naj govorim.In vem, da je njegova zapoved večno življenje. Kar torej jaz govorim, govorim tako, kakor mi je Oče rekel.

⁵⁰A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.

⁵⁰In vem, da je njegova zapoved večno življenje. Kar torej jaz govorim, govorim tako, kakor mi je Oče rekel.