¹Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.

¹Bil je pa eden bolan, po imenu Lazar, iz Betanije, iz trga Marije in Marte, njene sestre.

²(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)

²Marija, katere brat Lazar je bil bolan, pa je bila ta, ki je pomazilila Gospoda z mazilom in mu utrla noge z lasmi svojimi.

³Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.

³Sestri torej pošljeta k njemu, rekoč: Gospod, glej, ki ga ti ljubiš, je bolan.

⁴A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.

⁴Ko pa Jezus sliši, reče: Ta bolezen ni za smrt, marveč za slavo Božjo, da se Sin Božji po njej oslavi.

⁵Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

⁵Jezus je pa ljubil Marto in njeno sestro in Lazarja.

⁶A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

⁶Ko torej zasliši, da je bolan, tedaj ostane še dva dni na tistem mestu, kjer je bil.

⁷Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.

⁷Potem šele veli učencem svojim: Pojdimo zopet v Judejo!

⁸Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?

⁸Učenci mu reko: Rabi, ravnokar so te hoteli Judje s kamenjem posuti, pa pojdeš zopet tja?

⁹Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

⁹Jezus odgovori: Nima li dan dvanajst ur? Če kdo po dnevi hodi, se ne spotakne, ker vidi luč tega sveta;

¹⁰Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

¹⁰če pa kdo po noči hodi, se spotakne, ker ni luči v njem.

¹¹To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

¹¹To je povedal, in potem reče: Lazar, prijatelj naš, je zaspal; pa grem, da ga prebudim.

¹²I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

¹²Reko mu torej učenci njegovi: Gospod, če je zaspal, ozdravi.

¹³Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

¹³Rekel pa je to Jezus o smrti njegovi; a oni so mislili, da pravi o navadnem spanju.

¹⁴Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

¹⁴Tedaj jim Jezus razločno pove: Lazar je umrl;

¹⁵A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.

¹⁵in radujem se zavoljo vas, da nisem bil tam, da boste verovali; pa pojdimo k njemu.

¹⁶I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.

¹⁶Tedaj reče Tomaž, ki se imenuje Dvojček, součencem: Pojdimo še mi, da umremo ž njim.

¹⁷Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

¹⁷Ko torej Jezus pride, ga najde že štiri dni ležečega v grobu.

¹⁸Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

¹⁸Bila je pa Betanija blizu Jeruzalema, kakih petnajst tečajev.

¹⁹Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.

¹⁹In mnogo izmed Judov jih je bilo prišlo k Marti in Mariji, da bi ju tolažili po njunem bratu.

²⁰Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

²⁰Ko torej zasliši Marta, da prihaja Jezus, mu gre naproti; a Marija je doma sedela.

²¹I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

²¹Marta torej reče Jezusu: Gospod, ko bi bil ti tukaj, brat moj ne bi bil umrl.

²²Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

²²A tudi sedaj vem, karkoli poprosiš Boga, ti Bog da.

²³Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

²³Reče ji Jezus: Brat tvoj vstane.

²⁴Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

²⁴Marta mu reče: Vem, da vstane ob vstajenju poslednji dan.

²⁵Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

²⁵Reče ji Jezus: Jaz sem vstajenje in življenje; kdor v mene veruje, bo živel, čeprav umre;

²⁶A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

²⁶in vsak, kdor živi in veruje vame, ne umre vekomaj. Veruješ li to?

²⁷Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

²⁷Reče mu: Da, Gospod, verujem, da si ti Kristus, Sin Božji, ki je imel priti na svet.

²⁸A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

²⁸In rekši to, odide in pokliče skrivaj Marijo, sestro svojo, rekoč: Učenik je tu in te kliče.

²⁹Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

²⁹Ona pa, ko zasliši, hitro vstane in pride k njemu.

³⁰(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)

³⁰Jezus namreč še ni bil prišel v trg, temuč je bil še na mestu, kjer ga je bila Marta srečala.

³¹Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

³¹Ko pa vidijo Judje, ki so bili ž njo v hiši in so jo tolažili, da je Marija hitro vstala in odšla, gredo za njo, misleč, da gre h grobu, da bi tam jokala.

³²Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

³²Ko torej pride Marija tja, kjer je Jezus, in ga ugleda, mu pade k nogam in mu reče: Gospod, ko bi bil ti tukaj, brat moj ne bi bil umrl.

³³Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

³³Jezus pa, ko jo vidi, da joka, in Judje, ki so prišli ž njo, da jokajo, se zgrozi v duhu in postane sam žalosten,

³⁴A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.

³⁴in reče: Kam ste ga položili? Reko mu: Pridi in poglej!

³⁵I zaplakal Ježíš.

³⁵Jezus se razjoka.

³⁶Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

³⁶Judje tedaj reko: Glej, kako ga je ljubil!

³⁷Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?

³⁷A nekateri izmed njih reko: Ali ni mogel on, ki je slepemu oči odprl, storiti, da bi tudi ta ne bil umrl?

³⁸Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

³⁸In Jezus se zopet zgrozi v sebi in pride h grobu. Bila je pa votlina in kamen je ležal na njej.

³⁹I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

³⁹Jezus veli: Vzdignite kamen! Marta, sestra rajnikova, mu reče: Gospod, že smrdi; zakaj štiri dni je že v grobu.

⁴⁰Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

⁴⁰Veli ji Jezus: Ali ti nisem rekel, da boš videla slavo Božjo, če veruješ?

⁴¹Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

⁴¹Tedaj odvalijo kamen, kjer je mrtvec ležal. A Jezus povzdigne oči kvišku in reče: Oče, zahvaljujem te, da si me uslišal.

⁴²Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

⁴²Pa jaz sem vedel, da me vsekdar poslušaš; toda zaradi ljudstva, ki okoli stoji, sem to rekel, da bi verovali, da si me ti poslal.

⁴³A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!

⁴³In ko je to rekel, zakliče z močnim glasom: Lazar, pridi ven!

⁴⁴I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

⁴⁴In mrtvec izide, povezan na nogah in rokah s povoji, in njegov obraz je bil obvezan s prtom. Veli jim Jezus: Razvežite ga in pustite, naj odide.

⁴⁵Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.

⁴⁵Tedaj jih je veliko izmed Judov, ki so bili prišli k Mariji in so videli, kaj je Jezus storil, sprejelo vero vanj.

⁴⁶Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.

⁴⁶A nekateri izmed njih odidejo k farizejem in jim povedo, kaj je storil Jezus.

⁴⁷I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.

⁴⁷Višji duhovniki in farizeji torej skličejo veliki zbor in reko: Kaj čemo storiti? kajti ta človek dela veliko čudežev.

⁴⁸Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

⁴⁸Če ga tako pustimo, bodo vsi verovali vanj; in pridejo Rimljani in nam vzemo i zemljo i narod.

⁴⁹Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,

⁴⁹A eden izmed njih, Kajfa, ki je bil tisto leto veliki duhovnik, jim reče: Vi ničesar ne veste,

⁵⁰Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.

⁵⁰in tudi ne premišljate, da je bolje za vas, če eden človek umre za ljudstvo, nego da bi ves narod poginil.

⁵¹Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,

⁵¹Tega pa ni rekel sam od sebe, temuč, ker je bil tisto leto veliki duhovnik, je prorokoval, da ima Jezus umreti za narod;

⁵²A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.

⁵²in ne samo za ta narod, ampak da tudi razkropljene otroke Božje zbere v eno.

⁵³Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.

⁵³Od tega dne torej se posvetujejo, kako naj ga umore.

⁵⁴Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.

⁵⁴Jezus pa ni hodil več očitno med Judi, temuč se je umaknil odtod v kraj blizu puščave, k mestu, ki se imenuje Efraim; in tu je prebival z učenci svojimi.

⁵⁵Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.

⁵⁵Bila je pa blizu Velika noč Judov; in veliko jih gre iz dežele gori v Jeruzalem pred Veliko nočjo, da se očistijo.

⁵⁶I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?

⁵⁶Iščejo tedaj Jezusa in se pogovarjajo med seboj, stoječ v templju: Kaj se vam zdi? Gotovo ne pride na praznik?Izdali pa so višji duhovniki in farizeji zapoved, če kdo zve, kje je, naj to naznani, da bi ga zgrabili.

⁵⁷Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.

⁵⁷Izdali pa so višji duhovniki in farizeji zapoved, če kdo zve, kje je, naj to naznani, da bi ga zgrabili.