¹Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

¹Resnično, resnično vam pravim: Kdor ne vhaja skozi vrata v ovčji hlev, ampak lazi drugod vanj, ta je tat in razbojnik.

²Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

²Kdor pa vhaja skozi vrata, ta je pastir ovac.

³Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

³Temu vratar odpira, in ovce poslušajo glas njegov, in svoje ovce kliče po imenu in jih vodi na pašo.

⁴A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

⁴Ko vse ovce svoje izpusti, gre pred njimi, in ovce gredo za njim, ker poznajo glas njegov;

⁵Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.

⁵a za tujcem ne gredo, temuč beže od njega, ker ne poznajo glasu tujcev.

⁶To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

⁶To priliko jim je povedal Jezus, ali oni niso razumeli, kaj bi bilo to, kar jim je pravil.

⁷Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.

⁷Jezus jim torej zopet reče: Resnično, resnično vam pravim, da sem jaz vrata k ovcam.

⁸Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.

⁸Vsi, kolikor jih je prišlo pred menoj, so tatje in razbojniki; ali ovce jih niso poslušale.

⁹Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

⁹Jaz sem vrata: skozi mene če kdo gre noter, bo zveličan, in bo hodil noter in ven in najde pašo.

¹⁰Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.

¹⁰Tat ne pride, razen da krade in kolje in pokonča; jaz sem prišel, da imajo življenje in da imajo obilo.

¹¹Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

¹¹Jaz sem dobri pastir. Dobri pastir dá svoje življenje za ovce.

¹²Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

¹²Najemnik pa, ki ni pastir, ki mu ovce niso lastne, vidi volka, da gre in zapusti ovce in zbeži, in volk trga in razganja ovce,

¹³Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

¹³on pa beži, ker je najemnik, in ne mara za ovce.

¹⁴Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.

¹⁴Jaz sem dobri pastir, in poznam svoje in moje poznajo mene:

¹⁵Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

¹⁵kakor Oče mene pozna in jaz Očeta poznam; in življenje svoje dam za ovce.

¹⁶A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

¹⁶In imam še drugih ovac, ki niso iz tega hleva; tudi te moram pripeljati, in bodo poslušale moj glas, in bode ena čreda, eden pastir.

¹⁷Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

¹⁷Zato me Oče ljubi, ker jaz dam življenje svoje, da ga zopet vzamem.

¹⁸Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.

¹⁸Nihče ga ne jemlje od mene, marveč jaz ga dajem sam od sebe. Oblast imam, da ga dam, in oblast imam, da ga zopet vzamem. To zapoved sem prejel od Očeta svojega.

¹⁹Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.

¹⁹Med Judi nastane zopet razpor zavoljo teh besed.

²⁰A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?

²⁰Mnogi izmed njih pa govore: Zlega duha ima in ob pamet je, kaj ga poslušate?

²¹Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?

²¹Drugi pravijo: Te besede ne morejo prihajati od obsedenca; ali more zli duh slepcem odpirati oči?

²²I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

²²Bil pa je praznik posvečenja templja v Jeruzalemu, in bila je zima.

²³I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.

²³In Jezus se je izprehajal v templju po lopi Salomonovi.

²⁴Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.

²⁴Obstopijo ga torej Judje in mu reko: Doklej nas pustiš v negotovosti? Če si ti Kristus, povej nam naravnost!

²⁵Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.

²⁵Odgovori jim Jezus: Povedal sem vam, pa ne verujete. Dela, ki jih jaz delam v imenu Očeta svojega, ta pričajo zame.

²⁶Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.

²⁶Toda vi ne verujete, ker niste izmed mojih ovac.

²⁷Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.

²⁷Moje ovce poslušajo glas moj, in jaz jih poznam, in za menoj hodijo;

²⁸A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

²⁸in jaz jim dajem večno življenje, in nikdar se ne pogube, in nihče jih ne iztrga iz moje roke.

²⁹Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.

²⁹Oče moj, ki mi jih je dal, je večji od vsega, in nihče jih ne more iztrgati iz roke Očeta mojega.

³⁰Já a Otec jedno jsme.

³⁰Jaz in Oče sva eno.

³¹Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.

³¹Judje zopet pograbijo za kamenje, da bi ga kamenali.

³²Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?

³²Odgovori jim Jezus: Veliko dobrih del sem vam pokazal od Očeta svojega; za katero teh del me kamenate?

³³Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

³³Judje mu odgovore: Za dobro delo te ne kamenamo, ampak za kletvino, in ker se ti, ki si človek, delaš Boga.

³⁴Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.

³⁴Jezus jim odgovori: Ni li pisano v zakonu vašem: „Jaz sem rekel: bogovi ste“?

³⁵Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,

³⁵Če je imenoval bogove tiste, ki je prišel beseda Božja k njim, in pismo se ne more ovreči,

³⁶Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?

³⁶zakaj pa meni, ki me je Oče posvetil in na svet poslal, pravite vi: Preklinjaš, ker sem rekel: Sin Božji sem?

³⁷Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.

³⁷Ako ne delam del Očeta svojega, mi ne verujte;

³⁸Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.

³⁸ako pa delam, čeprav meni ne verujete, vsaj delom verujte: da spoznate in verujete, da je Oče v meni in jaz v Očetu.

³⁹Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.

³⁹In zopet poskušajo, da bi ga prijeli, ali umakne se jim izpod rok.

⁴⁰I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.

⁴⁰In odide zopet na oni kraj Jordana, na mesto, kjer je prej Janez krščeval; in ostane tu.

⁴¹I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.

⁴¹In mnogo jih pride k njemu; in pravijo: Janez res ni storil nobenega čudeža, ali karkoli je Janez povedal za tega, je bilo vse resnično.In mnogo jih je tu sprejelo vero vanj.

⁴²A mnozí tam uvěřili v něho.

⁴²In mnogo jih je tu sprejelo vero vanj.