¹Jericho pak velmi pilně zavříno bylo pro strach synů Izraelských, a žádný nevycházel ven, ani tam nevcházel.

¹Jeriho pa so zaprli in ostalo je zaprto zavoljo sinov Izraelovih: nihče ni šel ven in nihče noter.

²I řekl Hospodin k Jozue: Aj, dal jsem v ruku tvou Jericho, a krále jeho s silnými muži jeho.

²In GOSPOD reče Jozuetu: Poglej, dal sem ti v roko Jeriho in kralja in junaške može njegove.

³Protož obcházeti budete město všickni muži bojovní, okolo města chodíce, jednou za den; tak učiníš po šest dní.

³Obkrožite torej mesto, vsi vojščaki, gredoč okoli mesta enkrat. Tako napravi šest dni,

⁴Kněží pak sedm ať nesou sedm trub z rohů beraních před truhlou; dne pak sedmého obejdete město sedmkrát, a kněží troubiti budou v trouby.

⁴in sedem duhovnikov naj nese pred skrinjo sedem jubilejskih [Kakršne so rabili v jubilejskem ali milostnem letu.] trobent; sedmi dan pa obkrožite mesto sedemkrat, in duhovniki naj trobijo na trobente.

⁵A když zdlouha troubiti budou na roh beraní, jakž nejprvé uslyšíte hlas trouby, zkřikne všecken lid křikem velikým, i oboří se zed městská na místě svém, a vejde lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál.

⁵In kadar bodo zategnjeno trobili na jubilejsko trobento in zaslišite glas trobente, tedaj naj zavpije vse ljudstvo z močnim glasom: in mestno obzidje se podere na svojem kraju, in ljudstvo naj vstopi noter, vsak naravnost tja pred sabo.

⁶Tedy povolav Jozue, syn Nun, kněží, řekl jim: Vezměte truhlu smlouvy, a sedm kněží ať vezmou sedm trub beraních před truhlou Hospodinovou.

⁶Nato pokliče Jozue, sin Nunov, duhovnike in jim reče: Vzdignite skrinjo zaveze, in sedem duhovnikov naj nese sedem jubilejskih trobent pred skrinjo GOSPODOVO.

⁷Řekl také lidu: Jděte a obejděte město, a zbrojní ať jdou před truhlou Hospodinovou.

⁷Ljudstvu pa veli: Vstanite in pojdite okoli mesta, in oboroženci naj gredo pred skrinjo GOSPODOVO.

⁸A když to oznámil Jozue lidu, sedm kněží, nesouce sedm trub beraních, šli před truhlou Hospodinovou, a troubili v trouby; truhla také smlouvy Hospodinovy brala se za nimi.

⁸In zgodilo se je tako: ko naroči Jozue ljudstvu, gre naprej sedem duhovnikov, nesoč sedem jubilejskih trobent pred GOSPODOM, in trobijo s trobentami, in skrinja GOSPODOVA je šla za njimi.

⁹Zbrojní pak šli před kněžími, kteříž troubili na trouby, a ostatní šli za truhlou, jdouce a v trouby troubíce.

⁹In oboroženci gredo pred duhovniki, ki trobijo s trobentami, in zadnji voj gre za skrinjo, in neprestano trobijo s trobentami.

¹⁰(Lidu pak byl přikázal Jozue, řka: Nebudete křičeti, ani slyšán bude hlas váš, ani vyjde slovo z úst vašich až do dne toho, v němž řeknu vám: Křičte, i budete křičeti.)

¹⁰Jozue pa zapove ljudstvu in reče: Ne napravite bojnega krika, tudi naj se ne sliši glas vaš; še beseda naj ne pride iz vaših ust do dne, ko vam bom velel kričati; tedaj zaženite bojni krik!

¹¹Tedy obešla truhla Hospodinova město vůkol jednou, a navrátili se do stanů a zůstali v nich.

¹¹Tako je šla skrinja GOSPODOVA okoli mesta enkrat; in prišli so zopet v tabor in ondi prenočili.

¹²Opět povstal Jozue ráno a kněží nesli truhlu Hospodinovu.

¹²In Jozue vstane zjutraj zgodaj, in duhovniki neso skrinjo GOSPODOVO,

¹³Sedm pak kněží, nesouce sedm trub beraních, předcházeli truhlu Hospodinovu, jdouce, a troubili v trouby; a zbrojní šli před nimi, a ostatní šli za truhlou Hospodinovou, když kněží šli, v trouby troubíce.

¹³in sedem duhovnikov nese sedem trobent milostnega leta pred skrinjo GOSPODOVO in gredoč trobijo neprestano s trobentami, in oboroženci gredo pred njimi, zadnji voj pa gre za skrinjo GOSPODOVO, in neprestano trobijo.

¹⁴I obešli město druhého dne opět, a navrátili se do stanů. Tak činili po šest dní.

¹⁴Tako so drugi dan šli okoli mesta enkrat in se zopet vrnili v tabor. Enako so delali šest dni.

¹⁵V den pak sedmý vstali, jakž zasvitávalo, a obešli město týmž způsobem sedmkrát; toliko toho dne obešli město sedmkrát.

¹⁵Ali sedmi dan, ob jutranjem svitu, vstanejo zgodaj in gredo po istem načinu okoli mesta sedemkrat; samo tisti dan so obkrožili mesto sedemkrat.

¹⁶Stalo se pak, když po sedmé obcházeli, a kněží v trouby troubili, řekl Jozue lidu: Křičtež již, dalť jest Hospodin vám město.

¹⁶In sedmi pot, ko duhovniki trobijo s trobentami, veli Jozue ljudstvu: Napravite bojni krik, zakaj GOSPOD vam je dal mesto.

¹⁷A budiž to město proklaté, ono i všecky věci, kteréž v něm jsou, Hospodinu; toliko Raab nevěstka ať jest živa, ona i všickni, kteříž by s ní byli v domě, nebo skryla posly, kteréž jsme byli poslali.

¹⁷Mesto pa in vse, kar je v njem, bodi v prokletje za GOSPODA; samo Rahabo nečistnico ohranite živo, njo in vse, ki so ž njo v hiši, zato ker je skrila sla, ki smo ju bili poslali.

¹⁸Avšak vystříhejte se od proklatého, abyste i vy nebyli učiněni proklatí, berouce z proklatých věcí, a uvedli byste stany Izraelské v prokletí, a zkormoutili byste je.

¹⁸Vi pa se varujte prokletega, da ne bi, ko ste ga naredili v prokletje, vzeli česa iz prokletega in bi spravili tabor Izraelov v prokletje in v nesrečo.

¹⁹Všecko pak stříbro a zlato, a nádoby měděné a železné, svaté bude Hospodinu; na poklad Hospodinu složeno bude.

¹⁹Toda vse srebro in zlato in bronaste in železne posode so svete GOSPODU, pridejo naj v GOSPODOV zaklad.

²⁰Tedy křičel lid, když zatroubili v trouby. Nebo když slyšel lid hlas trub, křičeli i oni křikem velikým, i obořila se zed na místě svém. Tedy všel lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál. I vzali je.

²⁰Tedaj je ljudstvo zagnalo bojni krik, in trobili so na trobente. In ko je ljudstvo čulo glas trobente in zagnalo močan bojni krik, se je podrlo obzidje na svojem kraju, in ljudstvo je stopilo gori v mesto, vsak naravnost pred sabo, in zavzeli so mesto.

²¹A pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo v městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla.

²¹In s prokletjem so uničili vse, kar je bilo v mestu, može in žene, mlade in stare, vole, ovce in osle, z ostrino meča.

²²Dvěma pak mužům, kteříž shlédli zemi, řekl Jozue: Vejděte do domu ženy nevěstky, a vyveďte ji odtud, i všecky věci, kteréž má, jakož jste jí přisáhli.

²²Jozue pa reče tistima dvema možema, ki sta ogledala deželo: Stopita v hišo tiste nečistnice in odpeljita odondod ženo z vsemi njenimi, kakor sta ji prisegla.

²³I všedše mládenci špehéři, vyvedli Raab a otce jejího, i matku její a bratří její i všecko, což měla, a všecku rodinu její vyvedli, a nechali jich vně za stany Izraelskými.

²³In ta dva mladeniča, oglednika, gresta noter in odpeljeta Rahabo venkaj, tudi njenega očeta in mater in njene brate in vse, kar jih je imela, vse sorodništvo njeno peljeta na plano; in pusté jih zunaj Izraelovega taborišča.

²⁴Město pak spálili ohněm, i všecko, což v něm bylo, stříbro však a zlato a nádoby měděné a železné složili na poklad v domě Hospodinově.

²⁴Mesto pa so sežgali z ognjem in vse, kar je bilo v njem; samo srebro in zlato in bronasto in železno posodo so deli v zakladnico hiše GOSPODOVE.

²⁵Raab také nevěstku, a dům otce jejího i všecko, což měla, živé zůstavil Jozue; a bydlila v lidu Izraelském až do tohoto dne, nebo skryla posly, kteréž poslal Jozue k shlédnutí Jericha.

²⁵A Rahabo nečistnico in njenega očeta rodbino in vse njene je Jozue ohranil v življenju; in prebivala je v Izraelu do današnjega dne, ker je bila skrila sla, ki ju je Jozue poslal ogledovat Jeriho.

²⁶Toho času vydal klatbu Jozue, řka: Zlořečený buď před Hospodinem muž ten, kterýž by povstal, aby stavěl město Jericho. V prvorozeném svém založí je, a v nejmenším postaví brány jeho.

²⁶Tisti čas je prisegel Jozue in rekel: Proklet bodi pred GOSPODOM mož, ki vstane, da sezida to mesto Jeriho: ko mu položi podstavo, naj izgubi prvorojenca svojega, in ko mu postavi vrata, naj izgubi svojega najmlajšega!Tako je bil GOSPOD z Jozuetom, in glas o njem je šel po vsej zemlji.

²⁷Byl pak Hospodin s Jozue, a rozhlásila se pověst o něm po vší zemi.

²⁷Tako je bil GOSPOD z Jozuetom, in glas o njem je šel po vsej zemlji.