¹Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinai, řka:

¹In GOSPOD je govoril Mojzesu na gori Sinaju, rekoč:

²Mluv synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země, kterouž já dávám vám, odpočívati bude země, nebo sobota jest Hospodinova.

²Govori sinovom Izraelovim ter jim reci: Ko pridete v deželo, ki vam jo jaz dam, naj praznuje dežela soboto GOSPODU.

³Šest let osívati budeš rolí svou, a šest let obřezovati budeš vinici svou a sbírati úrody její.

³Šest let obsevaj njivo svojo in šest let obrezuj vinograd svoj in spravljaj sadove njegove,

⁴Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati.

⁴ali sedmo leto naj dobi dežela soboto prazničnega počitka, čas počitka GOSPODU: njive svoje ne obsevaj in vinograda svojega ne obrezuj.

⁵Což se samo od sebe zrodí obilí tvého, nebudeš toho žíti, a hroznů vinice zanechané od tebe nebudeš sbírati. Rok odpočinutí bude míti země.

⁵Kar ti samo od sebe zraste po zadnji žetvi, ne žanji, in grozdja neobrezane trte svoje ne spravljaj: leto prazničnega počitka naj bode zemlji.

⁶Ale ovoce země toho odpočinutí budete míti ku pokrmu, ty i služebník tvůj, i děvka tvá, i nájemník tvůj, i příchozí tvůj, kterýž bydlí u tebe,

⁶In sobotni obrodek dežele vam bodi v jed, tebi in hlapcu tvojemu in dekli tvoji, in najemniku tvojemu in tujcu, ki biva pri tebi;

⁷I hovado tvé, i všeliký živočich, kterýž jest v zemi tvé, všecky úrody její budou míti ku pokrmu.

⁷tudi živini tvoji in zverini, ki je v tvoji deželi, bodi v živež ves njen obrodek.

⁸Sečteš také sobě sedm téhodnů let, totiž sedmkrát sedm let, tak aby čas sedmi téhodnů let učinil tobě čtyřidceti devět let.

⁸Dalje si štej sedmero sobotnih let, sedem let sedemkrat, da ti bode dni sedmerih sobotnih let devetinštirideset let.

⁹Tedy dáš troubiti trubou veselé všudy sedmého měsíce v desátý den; v den očišťování dáš troubiti trubou po vší zemi vaší.

⁹In daj glasno trobentati deseti dan sedmega meseca; na dan sprave naj se razlega trobenta po vsej deželi vaši.

¹⁰I posvětíte léta padesátého, a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete, abyste se navrátili jeden každý k statku svému, a jeden každý k čeledi své zase přijde.

¹⁰In posvetite petdeseto leto in razglasite svobodo po deželi vsem prebivalcem njenim; leto veselega trobentanja [Hebr. jobel, odtod: jubilejsko leto.] vam bodi, ko naj se vsakdo vrne k lastnini svoji in vsakdo zopet pride k rodovini svoji.

¹¹Ten rok milostivý padesátého léta míti budete; nebudete síti, ani žíti toho, což by samo od sebe vzrostlo, ani sbírati vína opuštěných vinic léta toho.

¹¹Leto veselega trobentanja vam bodi tisto petdeseto: ne sejte in ne žanjite tega, kar samo v njem zraste, in grozdja neobrezanih trt ne trgajte v njem.

¹²Nebo milostivé léto jest, protož za svaté je míti budete; ze všelikého pole jísti budete úrody jeho.

¹²Zakaj leto veselega trobentanja je, sveto vam bodi; kar obrodi, uživajte kar ž njive.

¹³Toho léta milostivého navrátí se jeden každý k statku svému.

¹³V tem milostnem letu naj vsakdo zopet posede lastnino svojo.

¹⁴Když nějakou věc prodáš bližnímu svému, aneb koupíš něco od bližního svého, nikoli neutiskujte jeden druhého.

¹⁴In če kaj prodaste bližnjemu ali kaj kupite od bližnjega svojega, ne smete drug drugega opehariti.

¹⁵Vedlé počtu let po létu milostivém koupíš od bližního svého, a vedlé počtu let, v kterýchž úrody bráti máš, prodá tobě.

¹⁵Po številu let od milostnega leta kupi od bližnjega svojega in po število letin naj ti proda.

¹⁶Čím více bude let, tím větší placení bude, a čím méně let, tím, menší placení bude; nebo počet úrod prodá tobě.

¹⁶Čim več bode let, tem večja bodi kupnina, in čim manj let, tem manjša bodi; kajti število žetev se prodaja.

¹⁷Protož nikoli neoklamávejte jeden druhého, ale boj se každý Boha svého; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.

¹⁷Zato naj nihče ne opehari bližnjega svojega, temuč boj se Boga svojega; zakaj jaz sem GOSPOD, Bog vaš.

¹⁸Ostříhejte ustanovení mých, a soudy mé zachovávejte a čiňte je, a bydliti budete v zemi té bezpečně.

¹⁸Izpolnjujte torej moje postave in pazite na moje pravice in ravnajte po njih, in brezskrbno boste prebivali v deželi.

¹⁹A přinese vám země úrody své; i budete jísti až do sytosti, bydlíce bezpečně v ní.

¹⁹In zemlja bo rodila sad svoj, in jedli boste dositega in prebivali v njej brez skrbi.

²⁰Pakli díte: Co budeme jísti léta sedmého, jestliže nebudeme síti, ani shromažďovati užitků svých?

²⁰Če pa porečete: Kaj bomo jedli sedmo leto? glej, ne bomo sejali, ne spravljali pridelkov svojih!

²¹Dám požehnání své vám léta šestého, tak že přinese úrody na tři léta.

²¹Zapovem, da vam pride blagoslov moj v šestem letu, in obrodi pridelkov za tri leta;

²²I budete síti léta osmého, a jísti úrody staré až do léta devátého; dokudž by nezrostly úrody jeho, jísti budete staré.

²²in boste sejali v osmem letu in jedli stare pridelke do devetega leta; dokler ne dozore njegovi pridelki, boste jedli starino.

²³Země pak nebude prodávána v manství; nebo má jest země, a vy jste příchozí a podruzi u mne.

²³In zemlja naj se ne prodaja za vselej, zakaj moja je zemlja, ker vi ste tujci in priseljenci pri meni.

²⁴A po vší zemi vládařství svého dopustíte dávati výplatu země.

²⁴Zato dovolite po vsej deželi posestva svojega, da se zemlja odkupi.

²⁵Jestliže by ochudl bratr tvůj, tak že by prodal něco z statku svého, tedy přijde příbuzný jeho, nejbližší jeho, a vyplatí prodanou věc od bratra svého.

²⁵Ako obuboža brat tvoj in proda kaj posesti svoje, naj pride odkupitelj njegov, njemu najbližji sorodnik, in odkupi prodani del brata svojega.

²⁶Pakli kdo nemaje výplatce, mohl by tomu sám dosti učiniti, tak že shledal by, což potřebí k vyplacení:

²⁶Ako bi pa komu ne bilo odkupitelja, pa si sam opomore in pridobi, kolikor je treba v odkup:

²⁷Tedy počte léta prodaje svého, a navrátí, což zůstane, tomu, jemuž prodal; tak zase přijde k statku svému.

²⁷naj šteje, na koliko let je prodal, in ostala leta poplačaj njemu, komur je prodal, in tako naj zopet dobi posest svojo.

²⁸Pakli by nemohl shledati toho, což by navrátiti měl, tedy zůstane věc prodaná v rukou toho, kterýž ji koupil, až do léta milostivého. I postoupí mu ji v čas léta milostivého, a on navrátí se zase k dědictví svému.

²⁸Ako pa ne premore toliko, kolikor bi moral povrniti, naj ostane njegova prodana stvar kupcu v rokah do milostnega leta; in v milostnem letu se stvar oprosti, in on dobi zopet posest svojo.

²⁹Když by kdo prodal dům k bydlení v městě hrazeném, bude míti právo k vyplacení jeho, dokudž nevyplní se rok prodaje jeho. Za celý rok bude míti právo k vyplacení jeho.

²⁹Ako kdo proda hišo v mestu z obzidjem, naj jo sme odkupiti do konca leta, v katerem jo je prodal; celo leto imej pravico do odkupa.

³⁰Pakliť ho nevyplatí dříve, než vyjde ten celý rok, tedy zůstane dům ten v městě hrazeném tomu, kterýž jej koupil, dědičně v pronárodech jeho, aniž ho postoupí v létě milostivém.

³⁰Če je pa ne odkupi, ko preteče celo leto, naj ostane hiša v mestu z obzidjem v lasti njemu, ki jo je kupil, za prihodnje rodove; ne more se rešiti v milostnem letu.

³¹Domové pak ve vsech, kteréž nejsou zdí ohrazené, tak jako pole země počítati se budou. Budou moci býti vyplacováni, a léta milostivého navráceni budou.

³¹Toda hiše v vaseh, ki nimajo obzidja, naj se prištevajo njivam na deželi: smejo se odkupiti in v milostnem letu naj bodo proste.

³²Ale města Levítská, a domové v městech dědictví jejich, ti vždycky vyplaceni mohou býti od Levítů.

³²Kar se pa tiče mest levitov, hiš v mestih njih posesti, vselej ostani levitom pravica do odkupa.

³³Ten pak, kdož vyplacuje, ať jest z Levítů. Aneb ať vyjde kupec z koupeného domu a města dědictví jeho v čas léta milostivého; nebo domové měst Levítských jsou dědictví jejich mezi syny Izraelskými.

³³In če kdo izmed levitov ne odkupi, v milostnem letu naj mu zopet pripade hiša, ki je bila prodana v mestu posesti njegove; kajti hiše v levitskih mestih so njih posestvo med sinovi Izraelovimi.

³⁴Pole pak na předměstí měst jejich nebude prodáváno, nebo dědictví jejich věčné jest.

³⁴Tudi polje v okolici njih mest se ne sme prodajati, ker jim je to večna posest.

³⁵Jestliže by schudl bratr tvůj, a ustaly by ruce jeho u tebe, posilníš ho; též příchozí aneb podruh živiti se bude při tobě.

³⁵In ako brat tvoj poleg tebe obuboža in mu roka opeša, podpiraj ga, kakor tujec in naselnik naj živi pri tebi.

³⁶Nevezmeš od něho lichvy aneb úroku, ale báti se budeš Boha svého, aby se mohl bratr tvůj živiti u tebe.

³⁶Ne jemlji od njega zakupnine in obresti, temuč boj se Boga svojega, da živi brat tvoj pri tebi.

³⁷Peněz svých nedáš jemu na lichvu, aniž pro zisk půjčovati budeš obilí svého.

³⁷Denarja svojega mu ne dajaj na obresti in hrane svoje ne zaradi dobička.

³⁸Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské, abych vám dal zemi Kananejskou, a byl vám za Boha.

³⁸Jaz sem GOSPOD, Bog vaš, ki sem vas peljal iz dežele Egiptovske, da bi vam dal deželo Kanaansko, da bi vam bil za Boga.

³⁹Jestliže by pak schudl bratr tvůj u tebe, tak že by se prodal tobě, nebudeš ho podrobovati v dílo otrocké.

³⁹In ako brat tvoj obuboža poleg tebe in se ti proda, ne sili ga, naj ti služi za sužnja;

⁴⁰Jakožto nájemník a jako podruh bude při tobě; až do léta milostivého sloužiti bude u tebe.

⁴⁰kakor najemnik in kakor naselnik bodi pri tebi, do milostnega leta.

⁴¹Potom vyjde od tebe s dětmi svými, a navrátí se k čeledi své, a v dědictví otců svých navrátí se.

⁴¹Tedaj naj odide prost od tebe, on in otroci njegovi ž njim, in se vrne zopet k rodovini svoji in zopet dobi posest očetov svojih.

⁴²Nebo jsou služebníci moji, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské; nebudou prodáváni tak jako jiní služebníci.

⁴²Zakaj moji hlapci so, ki sem jih peljal iz dežele Egiptovske: ne smeš jih prodajati kakor sužnje.

⁴³Nebudeš panovati nad ním tvrdě, ale báti se budeš Boha svého.

⁴³Ne bodi mu neusmiljen gospodar, temuč boj se svojega Boga.

⁴⁴Služebník pak tvůj aneb děvka tvá, kteréž míti budeš, budou z národů těch, kteříž jsou vůkol vás; z nich kupovati budete služebníky a děvky.

⁴⁴In kar se tiče sužnjev in sužnic, ki jih boš imel: izmed narodov, ki bodo okoli vas, smete kupovati sužnje in sužnice.

⁴⁵I od synů bydlitelů, kteříž jsou u vás pohostinu, od těch kupovati budete, a z čeledí těch, kteříž jsou s vámi, kteréž zplodili v zemi vaší, a budou vám v dědictví.

⁴⁵Tudi od priseljencev, ki bivajo pri vas, jih smete kupovati, in od njih rodovine, ki so jo rodili v deželi vaši, in bodo naj lastnina vaša;

⁴⁶A vládnouti budete jimi právem dědičným, i synové vaší po vás, abyste je dědičně obdrželi. Na věčnost služby jejich užívati budete, ale nad bratřími svými, syny Izraelskými, nižádný nad bratrem svým nebude tvrdě panovati.

⁴⁶ne smete jih zapustiti kot dediščino otrokom svojim za sabo, da jim bodo v lastnino. Ti naj vam hlapčujejo za vselej; ali bratom svojim, sinovom Izraelovim, brat svojemu bratu, ne smete neusmiljeno gospodovati.

⁴⁷Jestliže by pak zbohatl příchozí aneb host, kterýž bydlí s tebou, a bratr tvůj přišel by na chudobu při něm, tak že by se prodal příchozímu aneb hosti tvému, aneb obyvateli, kterýž jest z čeledi cizí,

⁴⁷Ako pa obogati tujec ali priseljenec pri tebi, in brat tvoj obuboža poleg njega in se proda tujcu, priseljencu pri tebi, ali pa komu iz zaroda tujčevega:

⁴⁸Když by se tedy prodal, může zase vyplacen býti. Někdo z bratří jeho vyplatí ho.

⁴⁸naj mu ostane pravica do odkupa, eden bratov njegovih naj ga odkupi;

⁴⁹Buďto strýc jeho, aneb syn strýce jeho vyplatí jej, aneb někdo z přátel krevních jeho, z rodiny jeho, vyplatí ho; aneb jestli potom sám bude moci s to býti, vyplatí se.

⁴⁹ali stric njegov ali stričev sin, ali kdorkoli mu je bližnji iz rodbine njegove, naj ga odreši; ali pa če si opomore, naj se sam odkupi.

⁵⁰I počte se s tím, kterýž ho koupil, od léta, v kterémž se jemu prodal, až do léta milostivého, aby peníze, za něž jest prodán, byly vedlé počtu let; a jakožto s nájemníkem, tak se s ním stane.

⁵⁰In naj računi s kupcem svojim od leta, ko se mu je prodal, do milostnega leta, in prodajna cena naj se odmeri po številu let; kakor najemniku naj se mu štejejo dnevi, kolikor jih je odslužil.

⁵¹Jestliže ještě mnoho let zůstává k létu milostivému, vedlé nich navrátí výplatu svou z peněz, za něž koupen jest.

⁵¹Če je še dosti let, njim primerno naj poplača za odkup od denarja, s katerim je bil kupljen;

⁵²Pakli málo zůstává let do léta milostivého, tedy počte se s ním, a vedlé počtu let jeho navrátí výplatu svou.

⁵²in če ostaja malo let do milostnega leta, naj mu zaračuni to: proti letom naj poplača ceno odrešitve svoje.

⁵³Tak jako s čeledínem ročním nakládáno bude s ním; nebude nad ním tvrdě panovati před očima tvýma.

⁵³Kakor najemnik leto za letom naj bode pri njem; oni mu ne bodi neusmiljen gospodar, tebi pred očmi.

⁵⁴Pakli by se nevyplatil v těch letech, tedy vyjde léta milostivého on, i synové jeho s ním.

⁵⁴In ako ne bo odkupljen na ta način, naj odide prost v milostnem letu, on in otroci njegovi ž njim.Meni namreč so hlapci sinovi Izraelovi, moji hlapci so, ki sem jih peljal iz dežele Egiptovske. Jaz sem GOSPOD, Bog vaš.

⁵⁵Nebo synové Izraelští jsou moji služebníci, služebníci moji jsou, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské: Já Hospodin Bůh váš.

⁵⁵Meni namreč so hlapci sinovi Izraelovi, moji hlapci so, ki sem jih peljal iz dežele Egiptovske. Jaz sem GOSPOD, Bog vaš.