¹Zhřešil-li by člověk, tak že slyše hlas zakletí a jsa svědkem toho, což viděl neb slyšel, a neoznámil by, poneseť pokutu za nepravost svou.

¹In če se kdo pregreši s tem, da čuje glas zaprisege, in sam je bil priča, bodi da je stvar videl ali zvedel, pa ničesar ne izpove, bo nosil krivico svojo;

²Aneb jestliže by se dotkl člověk některé věci nečisté, buďto těla zvěři nečisté, buďto těla hovada nečistého, aneb těla žížaly nečisté, a bylo by to skryto před ním, tedy nečistý bude a vinen jest.

²ali pa če se kdo dotakne česa nečistega, bodi mrhovine nečiste zveri, ali mrhovine nečiste živali, ali mrhovine nečiste laznine, čeprav mu je prikrito, vendar je nečist in kriv;

³Aneb jestliže by se dotkl nečistoty člověka, jaká by koli byla nečistota jeho, kterouž se poškvrňuje, a bylo by to skryto před ním, a potom poznal by to, vinen jest.

³ali pa če se dotakne nečistosti človeka, najsi bo kakršnakoli nečistost njegova, s katero se onečisti, in mu je prikrito, kadar pa zazna, je kriv;

⁴Aneb jestliže by se kdo zapřisáhl, vynášeje to rty svými, že učiní něco zlého aneb dobrého, a to o jakékoli věci, o níž člověk s přísahou obyčej má mluviti, a bylo by to skryto před ním, a potom by poznal, že vinen jest jednou věcí z těch,

⁴ali pa če kdo priseže, nepremišljeno govoreč z usti svojimi, da stori zlo ali dobro, o čemerkoli človek lahko govori nepremišljeno s prisego, in mu je prikrito, kadar pa spozna, kriv je ene teh reči:

⁵Když tedy vinen bude jednou věcí z těch: vyzná hřích svůj,

⁵če je torej kriv česa takega, naj pripozna, s čimer je grešil,

⁶A přivede obět za vinu svou Hospodinu, za hřích svůj, kterýmž zhřešil, samici z dobytku drobného, ovci aneb kozu za hřích, a očistíť jej kněz od hříchů jeho.

⁶in prinese naj daritev za krivdo GOSPODU za greh, s katerim se je pregrešil: samico iz drobnice, ovco ali kozo, v daritev za greh; in duhovnik naj izvrši poravnavo zanj, zaradi greha njegovega.

⁷A pakli by s to býti nemohl, aby dobytče obětoval, tedy přinese obět za vinu svou, kterouž zhřešil, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek Hospodinu, jedno v obět za hřích a druhé v obět zápalnou.

⁷Če pa imetje njegovo ni zadostno za ovco, naj prinese za svojo krivdo, s katero se je pregrešil, dve grlici ali dva golobiča GOSPODU, enega za greh, enega pa v žgalno daritev.

⁸I přinese je k knězi, a on obětovati bude nejprvé to, kteréž má býti v obět za hřích, a nehtem natrhne hlavy jeho naproti tylu jeho, však nerozdělí jí.

⁸In prinese naj ju k duhovniku, ki naj daruje tistega, ki je v daritev za greh, najprej in mu odščipne glavico tik zatilnika, ne da bi jo odtrgal.

⁹I pokropí krví z oběti za hřích strany oltáře, a což zůstane krve, vytlačí ji k spodku oltáře; nebo obět za hřích jest.

⁹In škropi naj kri daritve za greh na oltarjevo steno, in ostala kri naj se iztisne v znožje oltarja: daritev je za greh.

¹⁰Z druhého pak učiní obět zápalnou vedlé obyčeje. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil, a bude mu odpuštěn.

¹⁰Drugega pa naj pripravi v žgalno daritev, po predpisu. In tako naj izvrši duhovnik poravnavo zanj, zaradi greha njegovega, s katerim je grešil, in bo mu odpuščeno.

¹¹A pakli nemůže s to býti, aby přinesl dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, tedy přinese obět svou ten, kterýž zhřešil, desátý díl míry efi mouky bělné v obět za hřích. Nenalejeť na ni oleje, aniž položí na ni kadidla, nebo obět za hřích jest.

¹¹Ako pa ne premore dveh grlic ali dveh golobičev, naj prinese tisti, ki je grešil, za svoje darilo desetino efe bele moke v daritev za greh; ne vlije pa naj olja nanjo in ne dene kadila nanjo, ker daritev za greh je.

¹²Kterouž když přinese k knězi, tedy kněz vezma z ní plnou hrst svou, pamětné její, páliti to bude na oltáři mimo obět ohnivou Hospodinu, obět za hřích jest.

¹²In naj jo prinese k duhovniku, in duhovnik je vzemi prgišče kot njen spomin, in zažge naj to na oltarju, na ognjenih daritvah GOSPODU: daritev za greh je.

¹³I očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil v kterékoli věci z těch, a budeť mu odpuštěn; ostatek pak bude knězi jako při oběti suché.

¹³In tako naj izvrši duhovnik poravnavo zanj, za njegov greh, ki ga je zagrešil v katerikoli teh reči, in bo mu odpuščeno; in kar preostane, bodi duhovnikovo kakor jedilna daritev.

¹⁴Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

¹⁴In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

¹⁵Kdyby člověk přestoupil přestoupením, a zhřešil by z poblouzení, ujímaje věcí posvěcených Hospodinu: tedy přinese obět za vinu svou Hospodinu, skopce bez poškvrny z drobného dobytka, podlé ceny tvé, nejníž za dva loty stříbra, vedlé lotu svatyně, za vinu.

¹⁵Če kdo zakrivi iznevero in se ponevedoma pregreši pri tem, kar je sveto GOSPODU, naj prinese daritev za krivdo GOSPODU, ovna brez hibe izmed črede, po cenitvi tvoji [To se pravi: kakor ga oceni Mojzes ali pa duhovnik.] v seklih srebrnih, po seklu svetišča, v daritev za krivdo.

¹⁶A tak, což zhřešil, ujímaje posvěcených věcí, nahradí, a pátý díl nad to přidá, dada to knězi; kněz pak očistí jej skrze skopce oběti za vinu, a bude jemu odpuštěna.

¹⁶In kolikor je zagrešil škode pri svetem, naj povrne in peti del še pridene in da duhovniku; in duhovnik naj izvrši poravnavo zanj z ovnom daritve za krivdo, in bo mu odpuščeno.

¹⁷Jestliže by pak člověk zhřešil, a učinil by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čehož by nemělo býti, neznaje toho, a byl by vinen, rovně též ponese nepravost svou.

¹⁷In če kdo greši in zakrivi katerokoli reč, za katero je GOSPOD zapovedal, da se ne sme storiti, dasi tega ni vedel, je kriv in bo nosil krivico svojo.

¹⁸A přivede skopce bez poškvrny z drobného dobytka vedlé ceny tvé v obět za vinu k knězi. I očistí jej kněz od poblouzení jeho, kterýmž pobloudil a o němž nevěděl, a bude mu odpuštěno.

¹⁸Prinese naj torej brezhibnega ovna izmed črede, po cenitvi tvoji, k duhovniku v daritev za krivdo; in duhovnik naj izvrši poravnavo zanj, za pomoto njegovo, ki jo je učinil, ne da bi bil vedel; in bo mu odpuščeno.Daritev za krivdo je; kriv je bil vsekakor pred GOSPODOM.

¹⁹Obět za provinění jest, nebo zavinil Hospodinu.

¹⁹Daritev za krivdo je; kriv je bil vsekakor pred GOSPODOM.