¹Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

¹In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

²Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku nějakém, aneb mocí by vzal něco, aneb lstivě podvedl bližního svého,

²Če se kdo pregreši in zakrivi iznevero proti GOSPODU s tem, da utaji bližnjemu svojemu stvar, ki mu jo je zaupal ali dal v zajem, ali mu utaji kaj ukradenega, ali če ga je opeharil,

³Buď že nalezna ztracenou věc, za přelby mu ji, buď že by přisáhl falešně, kteroukoli věcí z těch, kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí,

³ali pa je našel izgubljeno stvar in to zataji, in krivo priseže zavoljo česarkoli, kar lahko stori človek in s tem greši:

⁴Když by tedy zhřešil a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterouž mocí sobě vzal, aneb tu, kteréž lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterouž nalezl,

⁴če se je torej pregrešil in je kriv, mora povrniti, kar je siloma vzel ali za kar je koga opeharil, ali tisto, kar mu je bilo zaupano, ali izgubljeno, kar je našel,

⁵Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a nad to pátý díl toho přidá tomu, číž bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj.

⁵ali karkoli je, zaradi česar je krivo prisegel; povrne pa naj spolnoma in pridene še peti del; tistemu, čigar je, naj to da v dan svojega darovanja za krivdo.

⁶Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi.

⁶In prinese naj k duhovniku svojo daritev za krivdo GOSPODU, brezhibnega ovna izmed črede, ki je po cenitvi tvoji vreden daritve za krivdo;

⁷I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpuštěno mu bude, jedna každá z těch věcí, kterouž by učinil a jí vinen byl.

⁷in duhovnik naj izvrši poravnavo zanj pred GOSPODOM, in bode mu odpuščeno v vsem, kar kdo lahko stori, da se s tem okrivi.

⁸I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

⁸In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

⁹Přikaž Aronovi i synům jeho a rci: Tento bude řád při oběti zápalné: (slove pak obět zápalná od pálení na oltáři celou noc až do jitra, nebo oheň na oltáři vždycky hořeti bude),

⁹Zapovej Aronu in sinovom njegovim takole: To je postava za žgalno daritev: Žgalna daritev bodi na ognjišču, na oltarju, vso noč do jutra; in ogenj na oltarju naj se neti, da gori na njem.

¹⁰Obleče se kněz v roucho své lněné, a košilku lněnou vezme na tělo své, a vyhrabe popel, když oheň spálí obět zápalnou na oltáři, a vysype jej u oltáře.

¹⁰In duhovnik naj obleče svoje platneno oblačilo in platnene hlače naj obleče na nagoto svojo; in pospravi naj z ognjišča pepel, ki je ostal po ognju žgalne daritve na oltarju, in ga dene poleg oltarja.

¹¹Potom svleče šaty své a obleče se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanů na místo čisté.

¹¹Nato naj sleče svoja oblačila in obleče druga oblačila in naj nese pepel iz taborišča na čist kraj.

¹²Oheň pak, kterýž jest na oltáři, bude hořeti na něm, nebude uhašován. A bude zapalovati jím kněz dříví každého jitra, a zpořádá na něm obět zápalnou, a páliti bude na něm tuk pokojných obětí.

¹²Ogenj pa na oltarju naj se neti, da gori, nikoli naj ne ugasne; in duhovnik naj priklada nanj drva vsako jutro in opravlja na njem žgalno daritev in sežiga na njem tolstino daritev mirovnih.

¹³Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uhašen.

¹³Ogenj naj se neti, da gori na oltarju neprenehoma, nikoli naj ne ugasne.

¹⁴Tento pak bude řád při oběti suché, kterouž obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře:

¹⁴In to je postava za jedilno daritev: Sinovi Aronovi naj jo darujejo pred GOSPODOM, pred oltarjem.

¹⁵Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího, se vším tím kadidlem, kteréž bude na oběti suché, a páliti to bude na oltáři u vůni líbeznou, pamětné její Hospodinu.

¹⁵Eden njih naj vzame polno prgišče bele moke in olja od jedilne daritve in vse kadilo, ki je na jedilni daritvi, in zažge naj to na oltarju v prijeten duh, v njen spomin GOSPODU.

¹⁶Což pak zůstane z ní, to jísti budou Aron i synové jeho; přesné jísti se bude na místě svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou.

¹⁶Kar pa je preostane, naj použije Aron in sinovi njegovi; jedlo se bo brez kvasu na svetem kraju, na dvorišču shodnega šatora naj to použijejo.

¹⁷Nebude vařeno s kvasem, nebo jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obět za hřích a jako obět za vinu.

¹⁷Ne sme se peči s kvasom. Dal sem jim to v delež pri ognjenih daritvah meni, presveto je, kakor žrtev za greh in kakor daritev za krivdo.

¹⁸Každý mužského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech vašich, z ohnivých obětí Hospodinových. Což by se koli dotklo toho, svaté bude.

¹⁸Vsak moški med otroki Aronovimi bo to jedel: večna bodi to pravica prihodnjim rodovom vašim od ognjenih daritev GOSPODOVIH. Karkoli se jih dotakne, bo sveto.

¹⁹I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

¹⁹In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

²⁰Tato jest obět Aronova a synů jeho, kterouž obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl míry efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou, polovici toho ráno a polovici u večer.

²⁰To je darilo Aronovo in sinov njegovih, ki je bodo darovali GOSPODU v dan, ko bo maziljen: desetino efe bele moke kot stalno jedilno daritev, polovico tega zjutraj in polovico tega zvečer.

²¹Na pánvici s olejem strojena bude; smaženou přineseš ji, a pečené kusy oběti suché obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina.

²¹V ponvi bodi pripravljena z oljem, zamešeno z oljem jo prinesi; pečeno, kot jedilno daritev v grižljajih daruj to v prijeten duh GOSPODU.

²²A kněz, kterýž z synů jeho po něm pomazán bude, ať ji obětuje právem věčným. Hospodinu všecko to páleno bude.

²²In duhovnik, ki bo na njegovem mestu pomaziljen izmed sinov njegovih, naj to daruje; večna postava bodi: vse naj se to zažge GOSPODU.

²³A všeliká suchá obět kněžská celá spálena bude; nebudeť jedena.

²³In vsaka jedilna daritev duhovnikova naj se vsa sežge, jesti se ne sme.

²⁴Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²⁴In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

²⁵Mluv Aronovi a synům jeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kdež se zabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest.

²⁵Govóri Aronu in sinom njegovim: To je postava daritve za greh: Na tistem kraju, kjer se koljejo žgalne daritve, naj zakoljejo daritev za greh pred GOSPODOM: presveta je.

²⁶Kněz obětující tu obět za hřích budeť jísti ji; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy.

²⁶Duhovnik, ki jo daruje za greh, jo bo jedel; na svetem kraju naj se zaužije, na dvorišču shodnega šatora.

²⁷Což by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestliže by krví její šaty skropeny byly, to, což skropeno jest, obmyješ na místě svatém.

²⁷Karkoli se dotakne njenega mesa, bode sveto; in če se ž njeno krvjo oškropi kako oblačilo, operi tisto, kar je bilo oškropljeno, na svetem kraju.

²⁸A nádoba hliněná, v níž by vařeno bylo, rozražena bude; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo, vytřena a vymyta bude vodou.

²⁸Prstena posoda pa, v kateri se je kuhala, naj se razbije; če se pa je kuhala v bronasti posodi, naj se odrgne in poplakne z vodo.

²⁹Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti to bude; svaté svatých jest.

²⁹Vsak moški izmed duhovnikov jo bo jedel: presveta je.Ali nobena daritev za greh, katere kri se prinese v shodni šator, da se v svetišču izvrši poravnava, se ne sme jesti; z ognjem naj se sežge.

³⁰Ale žádná obět za hřích, (z jejížto krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k očištění v svatyni), nebude jedena; ohněm spálena bude.

³⁰Ali nobena daritev za greh, katere kri se prinese v shodni šator, da se v svetišču izvrši poravnava, se ne sme jesti; z ognjem naj se sežge.