¹Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest.

¹To pa je postava daritve za krivdo: presveta je.

²Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, na témž zabijí i obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol.

²Na kraju, kjer se koljejo žgalne daritve, naj zakoljejo daritev za krivdo; in ž njeno krvjo naj duhovnik poškropi oltar kroginkrog.

³Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající.

³In daruje naj vso tolstino njeno, tolsti rep in vso tolst, ki pokriva drobje,

⁴Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme.

⁴in obe ledici in tolst, ki je na njiju, ki je na obledju, in pečico na jetrih, z ledicama vred naj jo odreže.

⁵I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest.

⁵In duhovnik naj to zažge na oltarju kot ognjeno daritev GOSPODU: daritev za krivdo je.

⁶Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest.

⁶Vsak moški izmed duhovnikov jo bo jedel, na svetem kraju naj se zaužije: presveta je.

⁷Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, přináležeti bude.

⁷Kakor daritev za greh, tako daritev za krivdo: ista postava velja za obe. Duhovnik, ki izvršuje poravnavo ž njo, naj jo dobi.

⁸Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti zápalné, kterouž obětoval, přináležeti bude.

⁸In duhovnik, ki daruje čigarkoli žgalno daritev, naj dobi zase kožo žgalščine, ki jo je daroval.

⁹Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje, přináležeti bude.

⁹In vsako jedilno daritev, ki se peče v peči, ali kar koli se pripravlja v kotlu ali v ponvi, naj dobi duhovnik, ki to daruje.

¹⁰Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm synům Aronovým přináležeti bude, a to jednomu jako druhému.

¹⁰In vsako jedilno daritev, zamešeno z oljem ali pa suho, naj dobodo vsi sinovi Aronovi, eden kakor drugi.

¹¹Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu:

¹¹In to je postava mirovne daritve, ki se prinaša GOSPODU:

¹²Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem pomazané a mouku bělnou smaženou, s těmi koláči olejem zadělanými.

¹²Če jo kdo prinese v zahvalo, naj prinese z zahvalno daritvijo vred opresne kolače, mešane z oljem, in opresne mlince, pomazane z oljem, in zamešeno belo moko, kolače, zmešane z oljem.

¹³Mimo ty koláče také chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých.

¹³Zraven kolačev naj prinese kvašenih kruhov za darilo, s svojo zahvalno-mirovno daritvijo vred.

¹⁴A budeť obětovati z něho jeden pecník, ze vší té oběti Hospodinu obět ku pozdvižení, a ten přináležeti bude tomu knězi, kterýž kropil krví té oběti pokojné.

¹⁴In naj daruje po en kolač od vsega darila kot podvig GOSPODU; duhovnikov bodi, ki škropi kri mirovne daritve.

¹⁵Maso pak obět, z té oběti chvály, jenž jest obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra.

¹⁵Meso pa mirovne daritve, ki je v zahvalo, naj se použije v dan njegovega darovanja; nič je ne sme ostati do jutra.

¹⁶Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, tolikéž v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude.

¹⁶Ako pa je klalščina darila njegovega v izpolnitev obljube ali dobrovoljen dar, naj se použije v dan, ob katerem prinese žrtev svojo; in drugega dne se sme použiti, kar je preostane;

¹⁷Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude.

¹⁷kar pa ostane mesa klalščine do tretjega dne, bodi sežgano na ognju.

¹⁸Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, ale ohavnost bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou.

¹⁸Če pa se bo kako jedlo meso njegove mirovne daritve tretji dan, ne bo milo sprejeto, tudi ne bo veljalo za tistega, ki jo je daroval: gnusoba bode, in duša, ki zaužije od tega, bo nosila krivico svojo.

¹⁹Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci jísti.

¹⁹In meso, ki se dotakne kakršnekoli nečiste stvari, se ne sme jesti; z ognjem naj se sežge. Sicer sme jesti to meso vsak, kdorkoli je čist:

²⁰Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu obětována, a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

²⁰ali duša, ki užije meso od mirovnih daritev, lastnih GOSPODU, ko je nečistota njena na njej, ta duša bo iztrebljena iz ljudstva svojega.

²¹A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu posvěcena: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

²¹In če se kdo dotakne česa nečistega, nečistote človeka ali nečiste živali ali katerekoli nečiste gnusobe, pa zaužije meso mirovnih daritev, lastnih GOSPODU, ta duša bo iztrebljena iz ljudstva svojega.

²²Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²²In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

²³Mluv k synům Izraelským a rci jim: Žádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti.

²³Govóri sinovom Izraelovim in reci: Nobene tolstine od govedi, od ovac in koz ne jejte.

²⁴Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada může užíván býti k všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete.

²⁴Tolst od mrline in tolst od raztrganega živinčeta pa vsakovrstno obrnite v prid, ali je nikar ne jejte.

²⁵Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z lidu svého.

²⁵Zakaj kdorkoli jé tolstino živine, od katere se prinaša ognjena daritev GOSPODU: duša, ki to užije, bo iztrebljena iz ljudstva svojega.

²⁶Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada.

²⁶In nobene krvi ne uživajte, ne od ptic, ne od živine, po vseh prebivališčih svojih.

²⁷Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého.

²⁷Kdorkoli bi užival kakršnokoli kri, ta duša bo iztrebljena iz ljudstva svojega.

²⁸Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²⁸In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

²⁹Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých.

²⁹Govori sinovom Izraelovim in reci: Kdor prinese mirovno daritev GOSPODU, naj prinese darilo svoje GOSPODU od mirovne daritve svoje.

³⁰Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem.

³⁰V svojih rokah naj prinese, kar naj se po ognju daruje GOSPODU; tolstino s prsmi vred naj prinese, da se prsi semtertja majejo v majanja dar pred GOSPODOM.

³¹Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho.

³¹In duhovnik naj zažge tolstino na oltarju, prsi pa ostanejo Aronu in sinovom njegovim.

³²A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich.

³²In desno stegno dajte kot dar povzdiga duhovniku od mirovnih daritev svojih.

³³Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl jeho.

³³Tistemu med sinovi Aronovimi, ki daruje kri mirovne daritve in tolst, bodi desno stegno v delež.

³⁴Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských.

³⁴Zakaj prsi majalne daritve in stegno povzdiga sem vzel od sinov Izraelovih, od njih mirovnih daritev, in sem jih dal Aronu duhovniku in sinovom njegovim kot vekomaj jim določeno od sinov Izraelovih.

³⁵Toť jest díl pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne toho, v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu,

³⁵To je delež maziljenja, določen Aronu in sinovom njegovim od ognjenih daritev GOSPODOVIH od dne, ko jim je velel pristopiti, da opravljajo duhovniško službo GOSPODU;

³⁶Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich.

³⁶o katerem je GOSPOD zapovedal v dan, ko jih je pomazilil, da naj ga jim dajó sinovi Izraelovi. Večna to je določba za njih prihodnje rodove.

³⁷Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných,

³⁷To je postava žgalne in jedilne daritve in daritve za greh in za krivdo in daritve posvečevanja in mirovne daritve,ki jo je GOSPOD ukazal Mojzesu na gori Sinajski v dan, ob katerem je zapovedal sinovom Izraelovim, da naj prinašajo darila svoja GOSPODU, v puščavi Sinajski.

³⁸Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai toho dne, když přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai.

³⁸ki jo je GOSPOD ukazal Mojzesu na gori Sinajski v dan, ob katerem je zapovedal sinovom Izraelovim, da naj prinašajo darila svoja GOSPODU, v puščavi Sinajski.