¹Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,

¹Ker so že mnogi poskusili spisati poročilo o dogodkih, ki so med nami popolnoma izpričani,

²Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,

²kakor so nam jih izročili tisti, ki so od začetka vse sami videli in so bili služabniki besede,

³Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,

³namenil sem se tudi jaz, ko sem vse od začetka skrbno izprašal, po vrsti to pisati tebi, častiti Teofil,

⁴Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.

⁴da spoznaš resničnost besed, v katerih si bil poučen.

⁵Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.

⁵Bil je v dneh Heroda, kralja judejskega, duhovnik po imenu Zaharija, iz vrste Abijeve, in ženo je imel iz hčerá Aronovih, in ime ji je bilo Elizabeta.

⁶Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.

⁶Bila sta pa oba pravična pred Bogom, živeč po vseh zapovedih in postavah Gospodovih brez madeža.

⁷A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.

⁷In nista imela otrok, ker je bila Elizabeta nerodovitna, in oba sta se že bila postarala.

⁸I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,

⁸Zgodi se pa, ko je po redu vrste svoje opravljal duhovsko službo pred Bogom,

⁹Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.

⁹da ga zadene žreb, naj zažge kadilo, ko vstopi v svetišče Gospodovo.

¹⁰A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.

¹⁰In vsa množica ljudstva je bila zunaj in je molila ob uri kajenja.

¹¹Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.

¹¹Prikaže pa se mu angel Gospodov, stoječ na desni strani kadilnega oltarja.

¹²A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.

¹²In Zaharija se ustraši, ko ga zagleda, in groza ga obide.

¹³I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.

¹³Angel mu pa reče: Ne boj se, Zaharija, kajti uslišana je molitev tvoja, in žena tvoja Elizabeta ti porodi sina, in imenuj ime njegovo Janez.

¹⁴Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.

¹⁴In on ti bo v radost in veselje, in veliko se jih bo radovalo rojstva njegovega.

¹⁵Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.

¹⁵Kajti velik bo pred Gospodom; in vina in močne pijače ne bo pil in s svetim Duhom bo napolnjen že od materinega telesa.

¹⁶A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.

¹⁶In veliko sinov Izraelovih bo izpreobrnil h Gospodu, njih Bogu.

¹⁷Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.

¹⁷Pojde namreč pred njim v duhu in moči Elijevi, da obrne srca očetov k otrokom in nepokorne k razumnosti pravičnih, da postavi Gospodu ljudstvo pripravljeno.

¹⁸I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.

¹⁸Pa reče Zaharija angelu: Po čem naj spoznam to? Jaz sem vendar starec in moja žena je že priletna.

¹⁹Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.

¹⁹In angel odgovori in mu reče: Jaz sem Gabriel, ki stojim pred obličjem Božjim in sem poslan, naj govorim s teboj in ti oznanim to veselo vest.

²⁰A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.

²⁰In glej molčal boš in ne boš mogel govoriti do dne, ko se to zgodi, ker nisi veroval besedam mojim, ki se izpolnijo v svojem času.

²¹Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.

²¹In ljudstvo je čakalo Zaharija, in čudili so se, da se tako dolgo mudi v svetišču.

²²Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.

²²Ko pa pride ven, ne more jim govoriti, in spoznajo, da je videl prikazen v svetišču; a on jim le namigava in ostane nem.

²³I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.

²³In zgodi se, ko se dopolnijo dnevi službe njegove, da odide na dom svoj.

²⁴A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:

²⁴A po teh dneh spočne Elizabeta, žena njegova, in se skriva pet mesecev,

²⁵Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

²⁵govoreč: Tako mi je storil Gospod v dneh, ko se je ozrl name, da me reši sramote moje med ljudmi.

²⁶V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,

²⁶V šestem mesecu pa pošlje Bog angela Gabriela v mesto galilejsko, ki mu je ime Nazaret,

²⁷Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.

²⁷k devici, zaročeni možu, ki mu je bilo ime Jožef, iz hiše Davidove, in devici je bilo ime Marija.

²⁸I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

²⁸In angel pride k njej in reče: Zdrava, z milostjo obdarovana! Gospod je s teboj, blagoslovljena si med ženami.

²⁹Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.

²⁹Ona pa se prestraši besede njegove in premišljuje, kakšen bi bil ta pozdrav.

³⁰I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.

³⁰In angel reče: Ne boj se, Marija, kajti našla si milost pri Bogu.

³¹A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.

³¹In glej, spočela boš v telesu in rodila sina, in imenuj ime njegovo Jezus.

³²Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.

³²Ta bode velik in Sin Najvišjega se bo imenoval; in Gospod Bog mu bo dal prestol Davida, očeta njegovega,

³³A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.

³³in kraljeval bo v hiši Jakobovi vekomaj in kraljestvu njegovemu ne bo konca.

³⁴I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?

³⁴Marija pa reče angelu: Kako bo to, ko moža ne poznam?

³⁵A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

³⁵In angel odgovori in ji reče: Sveti Duh pride nadte in moč Najvišjega te obsenči; zato se bo Sveto, ki se porodi, imenovalo Sin Božji.

³⁶A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.

³⁶In glej Elizabeta sorodnica tvoja, tudi ona je spočela sina v starosti svoji; in ta mesec je šesti njej, ki jo imenujejo nerodovitno.

³⁷Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.

³⁷Kajti nobene besede ne bo pri Bogu, ki se ne bi mogla izpolniti.

³⁸I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.

³⁸Marija pa reče: Glej, dekla sem Gospodova; zgodi se mi po besedi tvoji! In angel odide od nje.

³⁹Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

³⁹Odpravi pa se Marija te dni in gre jadrno v gore, v mesto Judovo,

⁴⁰I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

⁴⁰ter pride v hišo Zaharijevo in pozdravi Elizabeto.

⁴¹I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

⁴¹In zgodi se, ko začuje Elizabeta pozdrav Marijin, da zaigra dete v telesu njenem; in Elizabeta se napolni svetega Duha

⁴²I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

⁴²in zakliče z močnim glasom in reče: Blagoslovljena si ti med ženami, in blagoslovljen je sad telesa tvojega.

⁴³A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

⁴³In odkod meni to, da je prišla Gospoda mojega mati k meni?

⁴⁴Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

⁴⁴Kajti, glej, ko je prišel glas pozdrava tvojega v ušesa moja, je veselja zaigralo dete v telesu mojem.

⁴⁵A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

⁴⁵In blagor ji, ki je verovala, ker se dopolni, kar ji je rekel Gospod.

⁴⁶Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

⁴⁶In Marija reče: Duša moja poveličuje Gospoda,

⁴⁷A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,

⁴⁷in duh moj se je razveselil v Bogu, Zveličarju mojem,

⁴⁸Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

⁴⁸ker se je ozrl na nizkost dekle svoje. Kajti glej, odslej me bodo blagrovali vsi rodovi,

⁴⁹Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,

⁴⁹ker mi je storil velike reči on, ki je mogočen, in sveto je ime njegovo,

⁵⁰A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

⁵⁰in usmiljenje njegovo traja od roda do roda tistim, ki se ga bojé.

⁵¹Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

⁵¹Pokazal je moč z roko svojo, razkropil je ošabne v misli njih srca.

⁵²Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

⁵²Pahnil je mogočnike s prestola in ponižne je povišal.

⁵³Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

⁵³Lačne je nasitil z dobrimi rečmi in bogate je odpravil prazne.

⁵⁴Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své

⁵⁴Sprejel je Izraela, hlapca svojega, da se spomni usmiljenja svojega,

⁵⁵(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.

⁵⁵Kakor je govoril očetom našim, Abrahamu in semenu njegovemu na vekomaj.

⁵⁶I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.

⁵⁶Marija pa ostane pri njej kake tri mesece, in se vrne na svoj dom.

⁵⁷Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.

⁵⁷A Elizabeti se dopolni čas, da porodi, in rodi sina.

⁵⁸A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.

⁵⁸In njeni sosedje in sorodniki zaslišijo, da je poveličal Gospod usmiljenje svoje na njej, in se radujejo ž njo.

⁵⁹Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.

⁵⁹In zgodi se osmi dan, da pridejo obrezovat dete in ga kličejo po imenu očeta njegovega, Zaharija.

⁶⁰Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.

⁶⁰A mati njegova odgovori in reče: Ne, ampak Janez se bo imenoval.

⁶¹I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.

⁶¹In reko ji: Saj ni nikogar v sorodstvu tvojem, ki bi mu bilo tako ime.

⁶²I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.

⁶²In pomignejo očetu njegovemu, kako hoče, da bi ga imenovali.

⁶³A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.

⁶³In veli si dati tablico in napiše takole: Janez mu je ime. In vsi se začudijo.

⁶⁴A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.

⁶⁴In pri tej priči se odpro usta njegova in jezik se mu razveže, in govori, hvaleč Boga.

⁶⁵Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.

⁶⁵In strah obide vse njih sosede in po vsem Judejskem pogorju se pripoveduje o vseh teh rečeh.

⁶⁶A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.

⁶⁶In vsi, ki jih slišijo, si jih vtisnejo v srce, govoreč: Kaj neki bo iz tega deteta? Zakaj roka Gospodova je bila ž njim.

⁶⁷Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:

⁶⁷In Zaharija, oče njegov, se napolni svetega Duha in prorokuje, govoreč:

⁶⁸Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,

⁶⁸Hvaljen Gospod, Bog Izraelov, ki je obiskal ljudstvo svoje in mu pripravil odrešenje,

⁶⁹A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,

⁶⁹in nam povzdignil rog zveličanja v hiši Davida, služabnika svojega,

⁷⁰Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,

⁷⁰(kakor je govoril z usti svetih prorokov svojih, ki so bili od nekdaj),

⁷¹O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,

⁷¹rešitev od sovražnikov naših in iz rok vseh, ki nas mrze;

⁷²Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,

⁷²da izkaže usmiljenje očetom našim in se spomni svete zaveze svoje,

⁷³Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,

⁷³prisege, ki jo je prisegel Abrahamu, očetu našemu,

⁷⁴Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,

⁷⁴da nam bo dal, da mu, rešeni iz rok sovražnikov svojih, služimo brez straha

⁷⁵V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.

⁷⁵v svetosti in pravičnosti pred njim vse svoje žive dni.

⁷⁶Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,

⁷⁶In ti, dete, se boš imenovalo prorok Najvišjega; kajti pojdeš pred obličjem Gospodovim, da mu pripraviš poti

⁷⁷Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,

⁷⁷in daš ljudstvu njegovemu spoznanje zveličanja, ki je v odpuščenju njih grehov,

⁷⁸Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,

⁷⁸po prisrčnem usmiljenju Boga našega, po katerem, nas je obiskal Vzhod z višave,

⁷⁹Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.

⁷⁹da obsije tiste, ki sedé v temi in v senci smrti, da vodi noge naše na pot miru.Dete pa je raslo in se krepilo v duhu, in v puščavi je bilo do dne, ko se pokaže Izraelu.

⁸⁰Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.

⁸⁰Dete pa je raslo in se krepilo v duhu, in v puščavi je bilo do dne, ko se pokaže Izraelu.