¹Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.

¹Reče pa učencem svojim: Ni mogoče, da ne bi bilo prilik za pohujšanje; toda gorje tistemu, po katerem prihajajo.

²Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

²Bolje bi mu bilo, da mu obesijo mlinski kamen na vrat in ga vržejo v morje, nego da pohujša enega teh malih.

³Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

³Varujte se! Ako se pregreši brat tvoj, posvari ga; in če se izpokori, odpusti mu.

⁴A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

⁴In če se pregreši sedemkrat na dan zoper tebe, pa se sedemkrat na dan obrne do tebe, rekoč: Žal mi je! odpusti mu.

⁵I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

⁵Reko pa apostoli Gospodu: Pomnoži nam vero!

⁶I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

⁶Gospod pa reče: Ako bi imeli vero, kolikšno je gorčično zrno, bi rekli tej murvi: Izderi se in presadi se v morje! in poslušala bi vas.

⁷Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?

⁷Kdo izmed vas ima pa hlapca, ki orje ali pase, da bi mu, kadar pride s polja, rekel: Precej pojdi in sedi za mizo!

⁸Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?

⁸Ne poreče li mu marveč: Pripravi, kar bom večerjal, in opaši se ter mi strezi, dokler se ne najem in napijem, in potem jej in pij ti?

⁹Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.

⁹Ali se mar zahvali hlapcu, da je storil, kar mu je bilo ukazano? Nikar.

¹⁰Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.

¹⁰Tako tudi vi, kadar storite vse, kar vam je ukazano, recite: Nepridni hlapci smo; storili smo le, kar smo bili dolžni storiti.

¹¹I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

¹¹In zgodi se ob njegovem potovanju v Jeruzalem, da gre sredi med Samarijo in Galilejo.

¹²A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.

¹²In ko pride v neko vas, ga sreča deset gobavih mož, ki so stali oddaleč.

¹³A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

¹³In ti povzdignejo glas, rekoč: Jezus, učenik, usmili se nas!

¹⁴Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

¹⁴In ko jih ugleda, jim reče: Pojdite, pokažite se duhovnikom! In zgodi se, ko so šli, so bili očiščeni.

¹⁵Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.

¹⁵Eden pa izmed njih, ko je videl, da je ozdravel, se vrne, hvaleč Boga z močnim glasom,

¹⁶A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

¹⁶in pade na obraz pred noge njegove ter se mu zahvali; in ta je bil Samarijan.

¹⁷I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?

¹⁷Odgovori pa Jezus in reče: Ali jih ni bilo deset očiščenih, kje pa je onih devet?

¹⁸Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?

¹⁸Ali ni nobenega drugega, ki bi se vrnil, da bi dal Bogu hvalo, razen tega tujca?

¹⁹I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.

¹⁹In reče mu: Vstani, pojdi! vera tvoja te je rešila.

²⁰Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.

²⁰Ko ga pa vprašajo farizeji, kdaj pride kraljestvo Božje, jim odgovori in reče: Kraljestvo Božje ne pride, vzbujajoč pozornost;

²¹Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.

²¹tudi ne poreko: Glej, tu je! ali: Glej, tam je! Kajti, glejte, kraljestvo Božje je sredi vas.

²²I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.

²²Reče pa učencem: Pridejo dnevi, ko boste želeli videti enega od dni Sina človekovega, in ne boste videli.

²³A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.

²³In poreko vam: Glej, tu je! ali: Glej, tam je! Ne hodite tja in tudi ne sledite jim.

²⁴Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.

²⁴Zakaj kakor blisk, ki švigne z enega kraja neba in se zasveti do drugega kraja neba, tako bode Sin človekov v dan svoj.

²⁵Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.

²⁵Ali poprej mora veliko pretrpeti in zavržen biti od tega rodu.

²⁶A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.

²⁶In kakor je bilo v dnevih Noetovih, tako bode tudi v dneh Sina človekovega:

²⁷Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.

²⁷jedli so, pili si, ženili so se, možile so se, do dneva, ko je stopil Noe v barko ter je prišel potop in vse pogubil.

²⁸A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.

²⁸Enako tudi, kakor je bilo v dnevih Lotovih: jedli so, pili so, kupovali so, prodajali so, sadili so, zidali so;

²⁹Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.

²⁹ali tisti dan, ko je šel Lot iz Sodome, je ogenj in žveplo dežilo z neba in je vse pogubilo.

³⁰Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.

³⁰Ravno tako bode tisti dan, ko se razodene Sin človekov.

³¹V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.

³¹Tisti dan, kdor bo na strehi, a orodje njegovo v hiši, naj ne stopa doli, da ga vzame; in kdor bo na polju, naj se tudi ne ozira na to, kar je zadaj.

³²Pomněte na Lotovu ženu.

³²Spominjajte se žene Lotove!

³³Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.

³³Kdorkoli hoče dušo svojo ohraniti, jo izgubi; a kdor jo izgubi, ji pomore v življenje.

³⁴Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

³⁴Pravim vam: Tisto noč bodeta dva na eni postelji: eden bo vzet, a drugi puščen.

³⁵Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.

³⁵Dve bosta mleli skupaj: ena bo vzeta, a druga puščena.

³⁶Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

³⁶Dva bosta na njivi: eden bo vzet, a drugi puščen.In odgovarjajoč mu, reko: Kje, Gospod? A on jim reče: Kjer je truplo, tam se bodo zbirali tudi orli.

³⁷I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.

³⁷In odgovarjajoč mu, reko: Kje, Gospod? A on jim reče: Kjer je truplo, tam se bodo zbirali tudi orli.