¹Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,

¹Pravil jim je pa tudi priliko, kako jim je treba vsekdar moliti in ne naveličati se, rekoč:

²Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.

²Bil je v nekem mestu sodnik, ki se ni bal Boga in se ni sramoval ljudi.

³Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.

³Bila pa je v tistem mestu vdova, in hodila je k njemu, proseč: Izvrši zame pravico nad nasprotnikom mojim.

⁴A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,

⁴In dolgo časa ni hotel; potem pa reče sam v sebi: Če se tudi Boga ne bojim in se ne sramujem ljudi,

⁵Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.

⁵vendar zato, ker me tolikanj nadleguje ta vdova, izvršim ji pravico, da naposled ne pride in me ogluši.

⁶I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.

⁶In reče Gospod: Slišite, kaj pravi nepravični sodnik!

⁷A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?

⁷Ali ne bo tudi Bog izvršil pravice izvoljencem svojim, ki vpijejo k njemu dan in noč, čeprav jim odlaša [Ali: in jim li bo zavlačeval.]?

⁸Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

⁸Pravim vam, da jim stori pravico v kratkem. Toda, kadar pride Sin človekov, najde li pač to vero na zemlji?

⁹I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:

⁹Pove pa tudi nekaterim, ki so sami v sebe zaupali, da so pravični, a druge so zaničevali, to priliko:

¹⁰Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.

¹⁰Dva človeka sta šla gori v tempelj molit, eden je bil farizej, a drugi cestninar.

¹¹Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.

¹¹Farizej se ustopi in moli sam s seboj tako: Bog, zahvaljujem te, da nisem, kakor drugi ljudje: razbojniki, krivičniki, prešeštniki ali kakor tale cestninar.

¹²Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.

¹²Postim se dvakrat na teden, desetino dajem od vsega, karkoli imam.

¹³Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.

¹³Cestninar pa stoji oddaleč in še oči si ne upa povzdigniti k nebu, temuč trka na prsi svoje, rekoč: Bog, milostljiv mi bodi grešniku!

¹⁴Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

¹⁴Pravim vam: Ta je šel opravičen na dom svoj, a ne oni: zakaj vsak, kdor se povišuje, bo ponižan, a kdor se ponižuje, bo povišan.

¹⁵Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.

¹⁵Prinašali so pa k njemu tudi otročičke svoje, da bi se jih dotikal; videč pa to, jih karajo učenci.

¹⁶Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

¹⁶A Jezus jih pokliče k sebi in reče: Pustite otročiče, naj prihajajo k meni, in ne branite jim; zakaj takih je kraljestvo Božje.

¹⁷Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.

¹⁷Resnično vam pravim: Kdorkoli ne sprejme kraljestva Božjega kakor otrok, nikakor ne pride vanje.

¹⁸I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?

¹⁸In vpraša ga neki poglavar, rekoč: Dobri učenik, kaj naj storim, da podedujem večno življenje?

¹⁹I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

¹⁹Jezus mu pa reče: Kaj me imenuješ dobrega? Nihče ni dober razen eden, Bog.

²⁰Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

²⁰Zapovedi znaš: „Ne prešeštvuj, ne ubijaj, ne kradi, ne pričaj po krivem, spoštuj očeta svojega in mater svojo“.

²¹On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.

²¹On pa reče: Vse to sem izpolnjeval od mladosti svoje.

²²Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.

²²In ko sliši to, mu Jezus veli: Enega ti je še treba: prodaj vse, karkoli imaš, in razdaj ubogim, in imel boš zaklad v nebesih, ter pridi in hodi za menoj!

²³On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

²³On pa, ko to sliši, se zelo razžalosti, zakaj bil je silno bogat.

²⁴A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

²⁴Ko ga pa vidi Jezus žalostnega, reče: Kako težko pridejo v kraljestvo Božje, kateri imajo bogastvo!

²⁵Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁵Laže je namreč velblodu priti igli skozi uho, nego bogatinu stopiti v kraljestvo Božje.

²⁶Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?

²⁶Pa reko, ki so to slišali: Kdo se potem more zveličati?

²⁷A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

²⁷On pa reče: Kar je pri ljudeh nemogoče, mogoče je pri Bogu.

²⁸I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

²⁸A Peter reče: Glej, mi smo zapustili vse svoje in šli za teboj.

²⁹On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,

²⁹On jim pa reče: Resnično vam pravim, da ni nikogar, ki je zapustil dom, ali ženo, ali brate, ali roditelje, ali otroke zavoljo kraljestva Božjega,

³⁰Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.

³⁰ki ne bi prejel mnogokrat več v tem času, a v prihodnjem svetu večnega življenja.

³¹Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.

³¹Vzame pa dvanajstere k sebi in jim reče: Glej, gremo gori v Jeruzalem, in dopolni se Sinu človekovemu vse, kar so napisali proroki.

³²Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.

³²Izroče ga namreč poganom, in zasmehovali ga bodo in zasramovali in pljuvali nanj,

³³A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.

³³in ga bičali in potem umorili; a tretji dan vstane od smrti.

³⁴Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

³⁴In oni niso tega nič umeli, in ta beseda jim je bila skrita, in niso vedeli, kaj se jim je pravilo.

³⁵I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.

³⁵Zgodi se pa, ko se bliža Jerihu, da sedi slepec kraj pota in prosjači.

³⁶A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?

³⁶Ko pa sliši, da gre ljudstvo mimo, povprašuje, kaj bi to bilo.

³⁷I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

³⁷Povedo mu pa, da gre Jezus Nazarečan mimo.

³⁸I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!

³⁸In zavpije rekoč: Jezus, sin Davidov, usmili se me!

³⁹A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!

³⁹In spredaj gredoči, mu preté, naj umolkne; on pa kriči še veliko bolj: Sin Davidov, usmili se me!

⁴⁰Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,

⁴⁰Jezus se pa ustavi in ukaže, naj ga pripeljejo k njemu; in ko se približa, ga vpraša:

⁴¹Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.

⁴¹Kaj hočeš, naj ti storim? On pa reče: Gospod, da izpregledam.

⁴²A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.

⁴²In Jezus pa reče: Izpreglej! vera tvoja te je rešila.In takoj izpregleda in gre za njim, hvaleč Boga. In vse ljudstvo, ko je to videlo, je dalo hvalo Bogu.

⁴³A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.

⁴³In takoj izpregleda in gre za njim, hvaleč Boga. In vse ljudstvo, ko je to videlo, je dalo hvalo Bogu.