¹I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,

¹In zgodi se enega tistih dni, ko je učil ljudstvo v templju in oznanjeval evangelij, da pridejo višji duhovniki in pismarji s starejšinami

²I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?

²in ga ogovore in reko: Povej nam, s kakšno oblastjo to delaš? ali kdo je, ki ti je dal to oblast?

³I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:

³Odgovori pa in jim reče: Vprašal bom tudi jaz vas eno besedo. Povejte mi:

⁴Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?

⁴Krst Janezov je li bil iz nebes ali od ljudi?

⁵Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

⁵A oni premišljujejo sami pri sebi, govoreč: Ako rečemo: Iz nebes, nam poreče: Zakaj mu niste verovali?

⁶Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.

⁶Ako pa rečemo: Od ljudi, vse ljudstvo nas bo s kamenjem posulo, zakaj prepričano je, da je Janez prorok.

⁷I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.

⁷In odgovore, da ne vedo, odkod.

⁸I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.

⁸In Jezus jim reče: Tudi jaz vam ne povem, s kakšno oblastjo to delam.

⁹I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.

⁹Ljudstvu pa začne praviti tole priliko: Nekdo je zasadil vinograd in ga dal vinogradnikom v najem, in odpotoval je za veliko časa.

¹⁰A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.

¹⁰In ob svojem času pošlje k vinogradnikom hlapca, naj mu dado od sadu vinogradovega; a vinogradniki ga pretepo in odpošljejo praznega.

¹¹A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.

¹¹In zopet pošlje drugega hlapca; a oni pretepo tudi tega in zasramote ter odpošljejo praznega.

¹²I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.

¹²In zopet pošlje tretjega; in oni ranijo tudi tega in ga izženo.

¹³Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.

¹³Reče pa gospodar vinogradov: Kaj naj storim? Pošljem sina svojega ljubljenega; ko bodo tega videli, nemara da se bodo bali.

¹⁴Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.

¹⁴Ko ga pa vinogradniki ugledajo, se posvetujejo med seboj, govoreč: Ta je dedič; umorimo ga, da bode dediščina naša.

¹⁵A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?

¹⁵In vržejo ga ven iz vinograda in umore. Kaj jim bo torej storil gospodar vinogradov?

¹⁶Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

¹⁶Pride in pogubi vinogradnike te in da vinograd drugim. Ko so pa to slišali, reko: Bog ne daj!

¹⁷A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.

¹⁷On pa jih pogleda in reče: Kaj je torej to, kar je pisano: „Kamen, ki so ga zidarji zavrgli, ta je postal glava voglu“?

¹⁸Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

¹⁸Vsak, kdor pade na ta kamen, se razbije; na kogar pa on pade, ga razdrobi.

¹⁹I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

¹⁹In pismarji in višji duhovniki bi bili radi položili nanj roke v to uro, ali zboje se ljudstva; spoznali so namreč, da je zanje povedal to priliko.

²⁰Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

²⁰In zalezujoč ga, pošljejo prežune, ki naj bi se hlinili pravične, da bi ga ujeli v besedi in ga potem izročili gosposki in oblasti poglavarjevi.

²¹I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

²¹In vprašajo ga, rekoč: Učenik, vemo, da prav govoriš in učiš ter ne gledaš ljudem na lice, marveč v resnici učiš pot Božjo.

²²Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

²²Je li prav, da dajemo cesarju davek, ali ne?

²³Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

²³Ker pa spozna njih zvijačo, jim reče: Kaj me izkušate?

²⁴Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

²⁴Pokažite mi denar. Čigavo podobo ima in napis? Pa reko: Cesarjevo.

²⁵On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.

²⁵In on jim veli: Dajte torej cesarju, kar je cesarjevega, in Bogu, kar je Božjega.

²⁶I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

²⁶In niso ga mogli ujeti v besedi vpričo ljudstva, in umolknejo, čudeč se odgovoru njegovemu.

²⁷Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

²⁷In pristopijo nekateri od saducejev, ki pravijo, da ni vstajenja, in ga vprašajo,

²⁸Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.

²⁸rekoč: Učenik! Mojzes nam je napisal: Če komu umre brat, oženjen, pa brez otrok, naj vzame njegov brat ženo njegovo in zbudi seme bratu svojemu.

²⁹I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.

²⁹Bilo je pa sedem bratov. In prvi vzame ženo in umre brez otrok.

³⁰I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.

³⁰In drugi

³¹A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.

³¹in tretji jo vzame, in tako tudi vseh sedem, in pomrjejo, ne da bi bili zapustili otrok.

³²Nejposléze po všech umřela i žena.

³²Naposled umre tudi žena.

³³Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?

³³Ta žena torej čigava izmed njih bo ob vstajenju? zakaj sedem jih jo je imelo za ženo.

³⁴A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.

³⁴In reče jim Jezus: Sinovi tega sveta se ženijo in možé.

³⁵Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.

³⁵Ali ti, ki bodo spoznani za vredne, da dosežejo drugi svet in vstajenje iz mrtvih, se ne bodo ne ženili, ne možile;

³⁶Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

³⁶kajti tudi umreti ne morejo več: enaki so namreč angelom in so sinovi Božji, ker so sinovi vstajenja.

³⁷A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

³⁷Da pa mrtvi vstajajo, je pokazal tudi Mojzes v zgodbi o grmu, ko imenuje Gospoda Boga Abrahamovega in Boga Izakovega in Boga Jakobovega.

³⁸Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

³⁸Bog pa ni Bog mrtvih, ampak živih; zakaj njemu so vsi živi.

³⁹Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.

³⁹Odgovore pa nekateri pismarji in reko: Učenik, dobro si povedal.

⁴⁰I neodvážili se jeho na nic více tázati.

⁴⁰Kajti nič več si ga niso upali vpraševati.

⁴¹On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?

⁴¹Reče jim pa: Kako pravijo, da je Kristus sin Davidov?

⁴²A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

⁴²David sam namreč pravi v knjigi psalmov: „Rekel je Gospod Gospodu mojemu: Sedi na desnici moji,

⁴³Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.

⁴³dokler ne položim sovražnikov tvojih nogam tvojim za podnožje“.

⁴⁴Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

⁴⁴David ga torej imenuje Gospoda, in kako je sin njegov?

⁴⁵I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:

⁴⁵A ko ga vse ljudstvo posluša, reče učencem svojim:

⁴⁶Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,

⁴⁶Varujte se pismarjev, ki radi hodijo v dolgih oblačilih in ljubijo pozdrave po ulicah in prve stole v shodnicah in prve prostore na gostijah,ki požirajo vdovam hiše in opravljajo na videz dolge molitve. Ti prejmejo ostrejšo sodbo.

⁴⁷Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

⁴⁷ki požirajo vdovam hiše in opravljajo na videz dolge molitve. Ti prejmejo ostrejšo sodbo.