¹A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.

¹In se odpravi odtod in pride v Judejsko pokrajino in za Jordan. In snidejo se zopet množice k njemu, in kakor je imel navado, jih je zopet učil.

²Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.

²In pristopijo k njemu farizeji in ga vprašajo, izkušajoč ga: Ali je dovoljeno možu, ločiti se od žene?

³On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?

³On pa odgovori in jim reče: Kaj vam je zapovedal Mojzes?

⁴Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.

⁴Oni pa reko: Mojzes je dopustil ločitni list napisati in jo pustiti.

⁵I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.

⁵Jezus pa jim reče: Zavoljo trdosrčnosti vaše vam je napisal to zapoved.

⁶Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.

⁶Od začetka stvarjenja pa ju je kot moža in ženo ustvaril Bog.

⁷Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.

⁷„Zato zapusti človek očeta svojega in mater svojo in se pridruži ženi svoji,

⁸I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.

⁸in ta dva bodeta eno meso.“ Tako nista več dva, temuč eno meso.

⁹Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

⁹Kar je torej Bog združil, naj človek ne razdružuje.

¹⁰A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.

¹⁰In v hiši ga zopet učenci vprašajo o tej reči.

¹¹I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.

¹¹Pa jim reče: Kdor se loči od žene svoje in se oženi z drugo, prešeštvuje zoper njo;

¹²A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.

¹²in ako se žena loči od moža svojega in se omoži z drugim, prešeštvuje.

¹³Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.

¹³In prinašali so k njemu otročiče, da bi se jih dotaknil; učenci pa jih okarajo.

¹⁴To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.

¹⁴Videč pa to Jezus, se razhudi in jim reče: Pustite otročiče, naj pridejo k meni, ne branite jim; zakaj takih je kraljestvo Božje.

¹⁵Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.

¹⁵Resnično vam pravim: Kdor ne sprejme kraljestva Božjega kakor otrok, nikakor ne pride vanj.

¹⁶A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.

¹⁶In jemlje jih v naročje ter polagajoč nanje roke, jih blagoslavlja.

¹⁷Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?

¹⁷In ko gre ven na cesto, pribeži eden k njemu, poklekne pred njim in ga vpraša: Dobri učenik, kaj naj storim, da podedujem večno življenje?

¹⁸I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

¹⁸Jezus pa mu reče: Kaj me imenuješ dobrega? Nihče ni dober razen eden, Bog.

¹⁹Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.

¹⁹Zapovedi znaš: „Ne ubijaj, ne prešeštvuj, ne kradi, ne pričaj po krivem, ne goljufaj, spoštuj očeta svojega in mater“.

²⁰A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.

²⁰On pa odgovori in mu reče: Učenik, vse to sem izpolnjeval od mladosti svoje.

²¹Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.

²¹Jezus pa pogleda nanj, in ker ga je ljubil, mu reče: Enega ti je še treba. Pojdi, prodaj, karkoli imaš, in daj ubogim, in imel boš zaklad v nebesih; ter pridi in hodi za menoj.

²²On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.

²²Njemu pa zagreni ta beseda in odide žalosten, zakaj imel je mnogo premoženja.

²³A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.

²³In Jezus pogleda okoli in reče učencem svojim: Kako težko pridejo tisti, ki imajo bogastvo, v kraljestvo Božje!

²⁴Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.

²⁴Učenci pa so se zavzeli ob besedah njegovih. Jezus pa zopet odgovori in jim reče: Otroci, kako težko je tistim, ki stavijo svoje upanje v bogastvo, priti v kraljestvo Božje!

²⁵Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁵Laže je velblodu iti igli skozi ušesce nego bogatemu priti v kraljestvo Božje!

²⁶Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?

²⁶Oni pa se zelo zgroze in govore med seboj: Kdo se potem more zveličati?

²⁷A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.

²⁷Jezus pa pogleda nanje in reče: Pri ljudeh je nemogoče, ali ne pri Bogu; kajti vse je mogoče pri Bogu.

²⁸I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.

²⁸Peter mu začne praviti: Glej, mi smo zapustili vse in smo šli za teboj.

²⁹Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,

²⁹Jezus reče: Resnično vam pravim, nikogar ni, ki je zapustil hišo, ali brate, ali sestre, ali očeta, ali mater, ali ženo, ali otroke, ali njive zavoljo mene in evangelija,

³⁰Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.

³⁰da ne bi prejel sedaj v tem času stokrat toliko: hiš in bratov in sester in mater in otrok in njiv s preganjanjem, in v prihodnjem svetu večnega življenja.

³¹Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.

³¹Mnogi pa, ki so prvi, bodo zadnji, in ki so zadnji, prvi.

³²Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,

³²Bili pa so na poti, grede v Jeruzalem; in Jezus je šel pred učenci, in oni so se čudili. Tisti pa, ki so šli za njim, so se bali. In vzame zopet dvanajstere k sebi in jim začne praviti, kaj se mu ima zgoditi:

³³Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.

³³Glejte, gori v Jeruzalem gremo, in Sin človekov bo izdan višjim duhovnikom in pismarjem, in obsodijo ga na smrt in izroče poganom,

³⁴Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

³⁴in zasramovali ga bodo in pljuvali nanj in ga bičali in umorili; a tretji dan vstane od smrti.

³⁵Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.

³⁵In pristopita k njemu Jakob in Janez, sina Zebedejeva, ter mu rečeta: Učenik, hočeva, da nama storiš, kar bova prosila.

³⁶On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?

³⁶On pa ju vpraša: Kaj hočeta, da naj vama storim?

³⁷I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.

³⁷Ona pa mu rečeta: Daj nama, da bova sedela eden tebi na desnici in eden na levici v slavi tvoji.

³⁸Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?

³⁸Jezus pa jima reče: Ne vesta, kaj prosita. Moreta li piti kelih, ki ga pijem jaz, in se krstiti s krstom, ki se jaz krstim ž njim?

³⁹A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,

³⁹Ona pa rečeta: Moreva. A Jezus jima veli: Kelih, ki ga jaz pijem, bosta pila, in s krstom, ki se jaz krstim ž njim, se bosta krstila.

⁴⁰Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.

⁴⁰Da bi pa sedela meni na desnici in na levici, ne morem dati jaz, a dá se to tistim, katerim je pripravljeno.

⁴¹A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.

⁴¹In ko slišijo to deseteri, se začno jeziti nad Jakobom in Janezom.

⁴²Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.

⁴²Jezus jih pa pokliče in jim reče: Veste, da tisti, ki veljajo za vladarje narodov, nad njimi gospodujejo, in njih velikaši jih siloma vladajo.

⁴³Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.

⁴³Ni pa tako med vami: ampak kdorkoli hoče postati velik med vami, naj vam bode služabnik,

⁴⁴A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.

⁴⁴in kdorkoli hoče med vami biti prvi, bodi vsem hlapec.

⁴⁵Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.

⁴⁵Kajti tudi Sin človekov ni prišel, da njemu služijo, ampak da služi in dá življenje svoje v odkupnino za mnoge.

⁴⁶Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.

⁴⁶In pridejo v Jeriho. In ko so šli iz Jeriha, on in učenci njegovi in obilna množica, je sedel kraj poti slep berač, Bartimej, sin Timejev.

⁴⁷A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.

⁴⁷In ko sliši, da je Jezus Nazarečan, začne vpiti in govoriti: Sin Davidov, Jezus, usmili se me!

⁴⁸I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

⁴⁸In mnogi mu prete, naj umolkne; a on le še bolj kriči: Sin Davidov, usmili se me!

⁴⁹Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.

⁴⁹In Jezus se ustavi in veli: Pokličite ga! In pokličejo slepca in mu reko: Srčen bodi, vstani, kliče te.

⁵⁰On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.

⁵⁰On pa vrže s sebe plašč svoj, poskoči in pride k Jezusu.

⁵¹I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.

⁵¹In Jezus mu odgovori in reče: Kaj hočeš, da naj ti storim? Slepec pa mu reče: Rabuni [T. j. moj učenik.], da izpregledam!In Jezus mu veli: Pojdi, vera tvoja te je rešila. In precej je izpregledal, in za Jezusom je šel po poti.

⁵²Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.

⁵²In Jezus mu veli: Pojdi, vera tvoja te je rešila. In precej je izpregledal, in za Jezusom je šel po poti.