¹I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.

¹In jim reče: Resnično vam pravim, da so nekateri med tukaj stoječimi, ki ne bodo okusili smrti, dokler ne vidijo kraljestva Božjega, da je prišlo z močjo.

²A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.

²In čez šest dni vzame Jezus Petra in Jakoba in Janeza in jih odpelje na visoko goro same posebe; in izpremeni se pred njimi.

³A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.

³In oblačila njegova postanejo bleščeča in zelo bela kakor sneg, kakor jih noben belilec na zemlji ne more ubeliti.

⁴I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.

⁴In prikaže se jim Elija z Mojzesom, in pogovarjata se z Jezusom.

⁵A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.

⁵In Peter izpregovori in reče Jezusu: Rabi, dobro nam je tu biti; pa naredimo tri šatore, tebi enega in Mojzesu enega in Eliju enega.

⁶Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.

⁶Ni namreč vedel, kaj bi odgovoril, kajti bili so zelo uplašeni.

⁷I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.

⁷In nastane oblak in jih obsenči, in glas pride iz oblaka: Ta je Sin moj ljubljeni; njega poslušajte.

⁸A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.

⁸In nagloma se ozro in nikogar več ne vidijo razen Jezusa samega s seboj.

⁹A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.

⁹Ko so pa stopali z gore, jim zapove, naj nikomur ne pripovedujejo, kar so videli, dokler Sin človekov ne vstane iz mrtvih.

¹⁰I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?

¹⁰In to besedo so ohranili, in vpraševali so med seboj, kaj bi to bilo: vstati iz mrtvih?

¹¹I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?

¹¹In vprašajo ga, rekoč: Saj pravijo pismarji, da mora Elija poprej priti?

¹²On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.

¹²On pa jim reče: Elija res pride poprej in uravna vse vnovič. A kako je pisano o Sinu človekovem, da mora mnogo pretrpeti in ga bodo za nič šteli?

¹³Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.

¹³Ali pravim vam, da je Elija že prišel, in so mu storili, karkoli so hoteli, kakor je pisano o njem.

¹⁴Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.

¹⁴In ko pridejo k učencem, ugledajo veliko množico okoli njih in pismarje, da se ž njimi prepirajo.

¹⁵A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.

¹⁵In vsa množica se precej, ko ga ugleda, začudi, in hité k njemu in ga pozdravljajo.

¹⁶I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?

¹⁶In jih vpraša: Kaj se prepirate ž njimi?

¹⁷A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.

¹⁷In eden iz množice odgovori: Učenik, pripeljal sem k tebi sina svojega, ki ima nemega duha.

¹⁸Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.

¹⁸In kjerkoli ga zgrabi, ga meče, in on se peni in škriplje z zobmi, in se suši. Pa sem dejal učencem tvojim, naj ga izženo, a niso mogli.

¹⁹A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.

¹⁹On pa jim odgovori in reče: O neverni rod, doklej bom z vami? doklej vas bom trpel? Pripeljite ga k meni!

²⁰I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.

²⁰In pripeljejo ga k njemu. Komaj ga pa duh ugleda, ga precej strese, da se zgrudi na tla ter se valja in peni.

²¹I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.

²¹In vpraša očeta njegovega: Koliko časa je, odkar se mu je to zgodilo? Ta pa reče: Od malih nog.

²²A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.

²²In mnogokrat ga vrže tudi v ogenj ali v vodo, da ga pogubi. Ali, če moreš kaj, usmili se nas in pomagaj nam.

²³A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.

²³Jezus pa mu reče: Če moreš kaj! Vse je mogoče tistemu, ki veruje.

²⁴A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.

²⁴Precej zavpije dečkov oče in s solzami reče: Verujem, Gospod, pomagaj neveri moji!

²⁵Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.

²⁵Videč pa Jezus, da se steka ljudstvo, zapreti nečistemu duhu, rekoč mu: Duh nemi in gluhi, jaz ti ukazujem, zapusti ga in ne pridi več vanj!

²⁶Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.

²⁶In zakriči in ga močno strese in izide iz njega. In deček postane kakor mrtev, tako da mnogi pravijo, da je umrl.

²⁷Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.

²⁷Jezus pa ga prime za roko in ga vzdigne; in vstal je.

²⁸A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?

²⁸In ko pride v hišo, ga vprašajo učenci njegovi na samem: Kako, da ga mi nismo mogli izgnati?

²⁹I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.

²⁹In reče jim: Ta rod ne more iziti z ničimer razen z molitvijo in postom.

³⁰A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.

³⁰In ko so se odpravili odtod, so šli skozi Galilejo, in ni hotel, da bi kdo zvedel.

³¹Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.

³¹Kajti učil je učence svoje in jim pravil: Sin človekov bo izdan v človeške roke, in umorili ga bodo; in ko bo umorjen, vstane tretji dan od smrti.

³²Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.

³²Oni pa niso umeli tega govora, a bali so se ga vprašati.

³³I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?

³³In pridejo v Kafarnavm. In ko so bili v hiši, jih vpraša: Kaj ste se po poti med seboj menili?

³⁴A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.

³⁴Oni pa molče; spotoma so se bili namreč med seboj prepirali, kdo da je največji.

³⁵A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník.

³⁵In ko sede, pokliče dvanajstere in jim reče: Če kdo hoče biti prvi, bodi najzadnji od vseh in vsem služabnik.

³⁶A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:

³⁶In vzame otročiča ter ga postavi v sredo mednje, in ga vzame v naročje in jim reče:

³⁷Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.

³⁷Kdor sprejme enega takih otročičev v mojem imenu, mene sprejme, in kdor mene sprejme, ne sprejme mene, marveč njega, ki me je poslal.

³⁸I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.

³⁸Reče mu Janez: Učenik, videli smo nekoga, ki ne hodi za nami, da je z imenom tvojim izganjal hudiče, in smo mu zabranili, ker ne hodi za nami.

³⁹Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně.

³⁹Jezus mu pa reče: Ne branite mu, zakaj nikogar ni, ki bi storil čudež z imenom mojim in bi mogel brž slabo govoriti o meni.

⁴⁰Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.

⁴⁰Kdor namreč ni zoper nas, je z nami.

⁴¹Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.

⁴¹Kajti kdorkoli vas napoji s kupico vode v imenu mojem, ker ste Kristusovi, resnično vam pravim, ne izgubi plačila svojega.

⁴²A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.

⁴²In kdor pohujša enega teh malih, ki verujejo v me, bi mu bilo bolje, da mu obesijo mlinski kamen na vrat in da ga vržejo v morje.

⁴³A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný,

⁴³In če te pohujšuje roka tvoja, odsekaj jo; bolje ti je brez roke priti v življenje nego imeti obe roki in oditi v pekel, v ogenj neugasljivi [

⁴⁴Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne.

⁴⁴kjer njih črv ne umira in ogenj ne ugasne].

⁴⁵A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný,

⁴⁵In če te noga tvoja pohujšuje, odsekaj jo; bolje ti je hromemu priti v življenje nego imeti obe nogi in vrženemu biti v pekel ognjeni [

⁴⁶Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.

⁴⁶kjer njih črv ne umira in ogenj ne gasne].

⁴⁷Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného,

⁴⁷In če te oko tvoje pohujšuje, izderi ga; bolje ti je z enim očesom priti v kraljestvo Božje nego imeti dve očesi in vrženemu biti v pekel ognjeni,

⁴⁸Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.

⁴⁸kjer njih črv ne umira in ogenj ne gasne.

⁴⁹Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.

⁴⁹Kajti vsak bo z ognjem osoljen, in vsaka žrtev bo s soljo osoljena.Dobra je sol, če pa sol postane neslana, s čim jo boste osolili? Imejte v sebi sol, in mir imejte med seboj.

⁵⁰Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.

⁵⁰Dobra je sol, če pa sol postane neslana, s čim jo boste osolili? Imejte v sebi sol, in mir imejte med seboj.